Článek
Počátky sdílení elektřiny
Počátky sdílení elektřiny v českých zemích jsou spojené s nadšenými průkopníky. Bez masivní státní podpory by to ale nešlo!
Základní podmínky elektrizace země vytvořil zákon č. 438/19 Sb. „O státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace“. Tímto zákonem byly vytvořeny „všeužitečné podniky“, které budou stavět tepelné elektrárny a rozvodnou soustavu. Stát bude budovat vodní elektrárny. Vzniklo 25 všeužitečných elektrárenských společností, kterým ministr veřejných prací v září 1920 stanovil základní podmínky pro provádění soustavné elektrizace.
To, co započala Česká národní rada v dobách první republiky pokračovalo i po normalizaci. Soustavně byly budovány další zdroje jako vodní elektrárny a hnědouhelné elektrárny. V neposlední řadě elektrárny jaderné. Pod taktovkou Českých energetických závodů (ČEZ) tak vznikla soustava, která funguje do dnes.
Financování energetické soustavy bylo společné a společné byly i benefity.
Započalo sdílení elektřiny
Desítky let tak fungoval systém jehož pravidly byla jasně dána. Provoz, opravy, investice financovat stát. Zdrojem pro financování byl státní rozpočet.
Výhody toho systému byly nepopiratelné. Takto centralizovaná soustava měla jasný technický řád a jasně definované provozní náklady.
Za cenu vysokých prvotních nákladů tak vznikl systém výroby a distribuce elektrické energie, jehož výstupem byla predikovatelná cena pro všechny odběratele.
V praxi to znamenalo, že elektřina byla „levná“ a odběratelé ji měli dostupnou kdykoli za jasně definovaných pravidel.
Metoda sdílení elektřiny, kdy provozujeme velké zdroje a o její výrobu se společně dělíme sebou v konečné fázi nese snížení nákladů na provoz, údržbu a obnovu zařízení!
Jednoduše se nemusíte o nic starat. Pouze se nepřímo podílíte na společných nákladech formou poplatků za distribuci energie a nepřímých daní.
Přichází Green Deal
Závazek České republiky na snížení emisí sebou nese i masivní podporu obnovitelných zdrojů. Je masivně podporována výstavba OZE ve všech segmentech.
V posledních měsících se také začíná mluvit o sdílení elektrické energie s obnovitelných zdrojů.
Zatímco u první metody sdílení, kdy všichni občané vlastnili prostřednictvím státu výrobní zdroje a všichni bez výjimky tak mohli pobírat výhody tohoto sytému. Přináší nové sdílení, s obnovitelných zdrojů mnoho otázek.
Sdílet a pobírat výhody bude moci jen ten, kdo se bude sdílení aktivně účastnit, bude členem Energetického společenství.
Kočka nebo pes
Jak to bude vypadat v praxi? Zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu mluví o zachování stávající metody sdílení - nové Jaderné zdroje. Ministerstvo životního prostředí mluví o decentralizaci energetiky a sdílení v rámci malých komunit.
Technicky jdou tyto dva rozdílné přístupy proti sobě. Zatímco velké zdroje potřebují centralizovanou soustavu od velkých výroben až po konečného spotřebitele. malé zdroje vyžadují velké investice do decentralizované soustavy v místě spotřeby.
Dnes víme, že to budou stovky miliard.
Co to bude znamenat?
S rozvojem malých energetických společenství a komunit dojde snížení objemu peněz potřebných pro provoz hlavní centrální energetické soustavy.
Když se prostě Pepa osamostatní, postaví si svou vlastní fotovoltaickou, elektrárnu na kterou připojí i rodiče a svoje děti, budou jeho peníze v systému chybět!
A čím více bude takových Pepíků tím více budou muset přispívat ti, co se osamostatnit nemohou!
Jak z toho ven?
Na počátku by stačilo, kdyby se páni ministři obou ministerstev zamysleli. Obnovitelné zdroje potřebujeme stejně jako potřebujeme velké centrální zdroje.
Dále je třeba uvažovat o zestátnění distribuční soustavy.
Distribuční soustava je pouze jedna, není možné zde vybudovat konkurenci!
V praxi to znamená, že všechny prostředky vyinkasované s plateb za distribuci energie je nutné zpět investovat do provozu a údržby zařízení.
Tyto prostředky nemohou sloužit k zisku.
Energetika jednoduše není pouze byznys! Její role je také společenská a stabilní energetika zajištuje stabilní a dlouhodobě funkční společnost!
