Článek
Mezitím Spojené státy, Čína a Rusko buď krčí rameny, nebo se vysmívají. A my? My se obětujeme na oltář ekologie, zatímco ostatní mocnosti si právě mažou Evropu na chleba. Bezlepkový, samozřejmě, aby nás tolik nebolelo u srdce.
Zatímco Brusel plánuje uhlíkovou neutralitu, Moskva plánuje expanzi vlivu. Zatímco Evropská komise tlačí na elektromobilitu, Čína kupuje kobalt v Africe, aby mohla tyto elektromobily vyrábět. A zatímco EU přemýšlí nad tím, jak zdanit každé vydechnutí CO2, USA přemýšlejí nad tím, jak zajistit energetickou dominanci frakováním a exportem LNG. Green Deal je v této hře něco jako veganský steak – hezký nápad, ale ve světě, kde vládnou predátoři, jde spíš o úsměvné gesto než reálný koncept.
Představme si, jak probíhá energetická revoluce v praxi. V EU se zavírají uhelné elektrárny, ruší se jádro, omezují se emise, a všechno má být krásně zelené. Ale jakmile přijdou první blackouty nebo šokové ceny elektřiny, hned se běží k Německu, kde si pokrytecky pálí uhlí dál, nebo k Francii, kde jádro stále jede na plné obrátky. Mezitím USA těží, Čína buduje a Rusko se směje. Protože proč by měli hrát podle pravidel, která jsme si sami na sebe vymysleli?
Američané už dávno pochopili, že ekologie je dobrá věc – pokud nenarušuje jejich ekonomický růst. Proto sice rádi řeční o změně klimatu, ale zároveň nehodlají omezovat svůj průmysl tak dramaticky jako Evropa. Čína zase dělá všechno na dvě strany: staví solární panely a zároveň otevírá rekordní množství uhelných elektráren. A Rusko? To se strategicky dívá, jak Evropa podkopává vlastní energetickou bezpečnost, a s radostí prodává svůj plyn a ropu, když se zrovna neodřízneme sami embargem.
Vtip je v tom, že zatímco my se pachtíme za uhlíkovou neutralitou, ostatní mocnosti se pachtí za mocí. Až se Evropa jednoho dne probudí v realitě, kde se průmysl přesunul do Číny, kde se levná energie dováží z USA a kde se strategické suroviny kontrolují z Moskvy, možná si konečně položíme otázku: Byl Green Deal geniální plán, nebo jen dobrovolná ekonomická kastrace?
Jistě, snaha o ochranu klimatu je chvályhodná. Ale pokud to děláme jednostranně, jsme jen za hlupáky. Když se v bitvě vzdáte zbraní jako první, neznamená to, že jste morální vítězové – znamená to, že jste mrtví. A přesně k tomu Evropa směřuje. Zatímco si malujeme budoucnost plnou větrníků a slunečních panelů, konkurence si maluje budoucnost plnou prosperity a geopolitické síly.
Možná by nebylo od věci občas přestat zachraňovat svět a začít zachraňovat sebe. Neříkám, že musíme kopírovat Ameriku, Čínu nebo Rusko, ale možná bychom mohli přestat hrát roli ekologického mučedníka, kterého nikdo neprosil o oběť. Protože až se jednou naše děti budou ptát, proč Evropa vypadla z první ligy světových mocností, odpověď bude jasná - byli jsme tak moc zelení, až jsme zůstali na ocet.
