Článek
Příbytek lidí bez domova jsem neviděla na vlastní oči. Dozvěděla jsem se o něm z článku na serveru Novinky.cz, a pokud jste ho sami nečetli, na úvod vás trochu uvedu do obrazu.
Strážníci zrovna kontrolovali okolí vojenského letiště v Praze-Kbelích, když si všimli stanu, okolo něhož byla spousta hraček pro děti a také kočárek. Vzápětí zjistili, že ve stanu kromě muže a ženy žijí také dvě momentálně spící děti ve věku 6 a 8 let.
Na místo byla přivolaná pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), která vzhledem k nevyhovujícím podmínkám rozhodla o tom, že děti budou zatím převezeny do adekvátního zařízení. Matce prý hrozí až pětileté vězení.
Je mi z toho smutno
Jsem matka podobně starých dětí, a proto mě tento případ nenechává chladnou. Když jsem si představila, že ve stanu někde v křoví spí dvě děti, sevřelo se mi srdce. Je mi líto především jich. Dětí, které si nevybírají, do jakých podmínek se narodí.
Ale zároveň je mi líto i toho muže a především matky, které byly děti odebrány a které teď podle všeho hrozí až pět let vězení za to, že jim nedokázala zajistit důstojné podmínky pro život, péči lékaře a vzdělání.
Neznáme všechny okolnosti, nevíme, jak se do takové situace dostala, ani jaký vztah s dětmi měla. Stejně si ale kladu otázku - opravdu je správnou odpovědí na takovou situaci vězení?
Neměla by spíš dostat druhou šanci?
Pokud je ta žena i přes svou tíživou životní situaci milující matkou, možná by bylo pro všechny – a především pro ty děti – lepší, kdyby místo trestu přišla pomoc. Pomoc s bydlením. Pomoc s prací. Pomoc s tím, aby se znovu dokázala postavit na vlastní nohy. Protože zavřít matku do vězení bude možná splňovat zákony, ale dětem to možná nepomůže tak, jak by potřebovaly. Najednou se octnou bez matky, mezi cizími lidmi.
Do těžké situace se může dostat každý z nás
Není v pořádku, aby děti žily v nevyhovujících podmínkách, nechodily do školy ani k lékaři. Řešení je na místě a je dobře, že případ byl odhalen. Na druhé straně si ale říkám, že do podobné situace se může dostat téměř každý z nás. A každý z nás by si zasloužil v takovém případě citlivý přístup (snažím se věřit, že i téhle matce se nakonec třeba pomůže a příběh bude mít šťastný konec).
Stačí přijít o práci. Stačí, aby člověk onemocněl, přišel o příjem nebo aby mu majitel bytu vypověděl nájemní smlouvu. Stačí pár nešťastných měsíců, kdy se začne nabalovat jeden problém na druhý.
Bydlení je dnes drahé a pro mnoho lidí skoro nedostupné. Také život s dětmi je dnes nákladný. Pokud člověk nemá rodinu, která by ho podržela, nebo úspory, z nichž by mohl nějaký čas žít, je už jen malý krůček k pádu na dno. Asi ne každý si umí najít pomoc a pak to může končit příběhem jako je tento.
Děti obětí chudoby?
Důležitá je také otázka, zda jsou děti matkou skutečně ohrožovány či týrány, nebo jsou „pouze“ obětí její chudoby, ačkoliv v jejich vztahu nechybí láska. Je-li dítě zanedbávané a týrané, zásah státu je v tomto případě naprosto v pořádku a takové děti je potřeba chránit – a to bez ohledu na to, kde žijí a jaký je životní standard dané rodiny.
Pokud ale rodiče své děti milují a jen se ocitli v těžké životní situaci, měla by místo trestu přijít především pomoc, která dá rodině šanci postavit se na vlastní nohy.
