Borová: Klidné místo s výhledem na Sněžku i základna pro výlety. Nechtělo se nám odjet

Letošní květnové svátky vyšly na pátky, tak jsme využili prodlouženého víkendu a s kamarády vyrazili na pronajatou chalupu v podhůří Orlických hor - do Borové, která se nachází nedaleko Náchoda.

Počasí nám vyšlo jako za odměnu. Dlouhé kalhoty jsme si konečně mohli dovolit vyměnit za kraťasy a mikiny a bundy zase za trika s krátkým rukávem. No a protože jsme se domů vrátili nadmíru spokojení, náš víkend si zaznamenám do následujících řádků, které možná poslouží také jako cenná inspirace pro další výletníky.

Když jsme v březnu hledali chalupu vhodnou pro tři rodiny s dětmi, nejvíc se nám líbila jedna v malé obci Borová. Na upravené zahradě nechyběl velký, vybavený a propracovaný dřevěný domeček pro děti, příjemné posezení na terase, uvnitř chalupy pak dětská herna a stylová možnost spaní na peci za kachlovými kamny. Vybavením chalupy to samozřejmě jenom začíná.

Jen kousek za zástavbou jsme další den na velkém prostoru našli zelené louky a les. Vzhledem k tomu, že jsem ranní ptáče a zpravidla vstávám dřív než ostatní, každé ráno jsem vyrazila na zhruba hodinovou procházku, abych načerpala energii, nadýchala se čerstvého vzduchu, jen tak si na chvíli sedla do trávy uprostřed louky, zavřela oči a poslouchala zpěv ptáků.

Líbil se mi výhled na Sněžku s pozůstatky sněhu a také ohrada s koňmi. Jen jsem trochu litovala toho, že s sebou nemám dalekohled, kterým bych si mohla přiblížit hory v dáli.

Opět jsem si připadala jako na prázdninách u babičky před více než třiceti lety a právě čistá příroda a klid jsou pro mě symbolem dokonalého odpočinku a očisty od každodenních starostí.

Borová je místo, odkud se dá naplánovat spousta výletů, ať už pěšky z chalupy, nebo se k cíli přiblížit autem. Navíc nemusíte vybírat jen z výletů v Česku. Dá se popojet i do nedalekého Polska. My jsme na výlety ale měli jen dva plné dny a ty jsme se rozhodli strávit v Česku.

První den prodlouženého víkendu jsme si naplánovali procházku o necelých deseti kilometrech – cílem byla rozhledna Šibeník u Nového Hrádku, s mezizastávkou na oběd.

Kromě stavění lesních domečků pro skřítky jsme cestou míjeli bunkry z československého opevnění z let 1935-1938. Tichá krajina tak dodnes ukrývá stopy doby, kdy se tu budovala obrana republiky.

Po obědovém odpočinku jsme se vydali zdolat druhou polovinu cesty a zanedlouho dorazili k rozhledně Šibeník, vysoké 47 metrů. Po vystoupání jsme cítili lehké, ale pro někoho nepříjemné kymácení rozhledny. V infocentru jsme se dozvěděli, že rozhledna bývala dříve větrnou elektrárnou, byť nikdy nepoužívanou, a její tubus posloužil k vybudování rozhledny, jak ji známe dnes.

Cestou zpět jsme se od rozhledny vydali po modré turistické značce a míjeli jsme křížovou cestu s několika hezky zpracovanými zastaveními.

Druhý den odpoledne jsme vyrazili do Ratibořic, po stopách Boženy Němcové. Cesta autem zabrala necelou půlhodinu. Zaparkovali jsme u zámku a odtud naše další kroky směřovaly ke Starému bělidlu a splavu, u kterého jsme si sedli, dali svačinu a někteří odvážlivci namočili nohy v prý až ledově štiplavé vodě.

Oproti procházce předchozí den, kdy jsme míjeli minimum lidí, bylo Babiččino údolí pravým opakem. Okolo projížděla spousta cyklistů, procházely davy lidí, děti u mlýna čekaly ve frontě na projížďku na koníkovi a vyfocení se s dravými ptáky, nakupovaly se suvenýry, další fronta byla u trdelníků a dalšího občerstvení.

V Babiččině údolí jsem byla asi po 25 letech, a i když upřednostňuji výlety bez davů, bylo fajn vzít na tohle pěkné místo naše děti.

Cestou z Babiččina údolí jsme chtěli navštívit pevnost Dobrošov, ale vzhledem k únavě syna jsme ji už neabsolvovali – snad to vyjde někdy příště.

Na další výlety v okolí bychom potřebovali ještě pár dnů navíc. Po cestě zpátky jsme ještě zastavili u vodní nádrže Rozkoš, kde jsme náš nádherný prodloužený víkend zakončili. Viděli jsme spoustu plachetnic, na chvíli poseděli u čisté vody, ale místo, na němž jsme zastavili, bylo vhodné spíše pro cyklisty.

Borová pro nás byla místem, odkud se nám nechtělo odjet. Byl to jeden z těch víkendů, kdy člověk na chvíli zapomene na všechno ostatní. Pokud hledáte klid, přírodu a místo bez davů, tohle místo rozhodně stojí za to.