Chodníkové křídy nejsou odvozené od slova lavička

Což o to? Lavičky s křídovým povrchem vůbec nevypadají zle a s trochou nadhledu by se dalo říct, že nám v ulici pravděpodobně vyrůstají novodobí umělci. Dětem tato výzdoba musela dát spoustu práce, která byla jistě také časově velmi náročná. Ale co vám budu povídat, čistě z praktického hlediska mě to dvakrát zrovna nepotěšilo, a proto bych ráda apelovala na rodiče, aby svým dětem vysvětlili, že chodníkovými křídami se kreslí na chodník, jak ostatně napovídá už samotný název.

Díky bystrému zraku jsem se modrým pruhům na zadku sice vyhnula, ale starší paní, která přišla později, už tolik štěstí neměla. Bylo to pro mě tak velké překvapení, až mě z toho začaly napadat strohé verše. No vida, lavičky od křídy ve mně vzbudily jakousi kreativitu, i když rozhodně nejsem žádná profi básnířka.

Vskutku krásné hřiště! Co už? Sednu si až příště. Žák povinný první třídou pomaloval lavky křídou.

Cožpak ten kluk netuší, že lavkám křída nesluší? Snad je to jen klukovina, pro mě spíše volovina.

Sotva přišla paní s hůlkou, už v tom sedí jednou půlkou. Křídou označená zadnice prozrazuje nejvíce.

Milí rodiče malých nezbedníků, učte děti kresbě po chodníku. Nevysvětlíte naštvaným lidem, ať špinavý zadek berou s ledovým klidem.

Abychom si na hřiště mohli zase sednout, budeme muset počkat až zaprší nebo si lavičky umyjeme. Ale ruku na srdce… Vyzdobené lavičky křídou mě sice moc nepotěšily, ale kdo někdy neudělal nějakou tu klukovinu, že? Dokážu si dost dobře představit, jak autoři křídového díla sedí za oknem pokojíčku a se smíchem sledují, kdo se nachytá. Zajímalo by mě, jestli za to nevyfásli zaracha, protože po této malé vylomenině jsme je už venku nepotkali.

Tuto klukovinu brzy smyje déšť a já jen doufám, že děti ze sousedství se časem neuchýlí k nějakému trvalejšímu pouličnímu umění.

Ani já jsem nebyla v dětství žádný svatoušek, ale o to klidnější jsem v dospělosti. Pamatuji si, když jsme s bratrem v mínus dvaceti napustili kýbl vodou a ten jsme pak vylili před vchodové dveře, abychom se následně pobavili tím, jak se na ledové ploše někdo sklouzne. Jako první šel soused, sklouzl, spadl a my jsme se s bráchou náramně bavili. Pamatuji si to jak dnes a pyšná na to nejsem. Děti prostě některé věci nedomýšlí. Soused si naštěstí nic nezlomil, ale my jsme to doma pěkně schytali.

Pokud jste prostřednictvím ankety odpověděli ano, budu ráda, když napíšete do diskuze, o jakou vylomeninu se jednalo u vás.