Článek
Děti si ze školy bohužel nenosí jenom nové znalosti, svačinové boxy a zapomenuté jogurty z akce Mléčný den, které po týdnu objevíme na dně aktovky. Občas přijdou i s tak peprným slovníkem, že mám pocit, jako by nepřišly ze školy, ale rovnou z hospody čtvrté cenové - ne, ani trochu nepřeháním.
Zde nepublikovatelné vulgarity z úst našich dětí mě dost pohoršují. A než se někdo zeptá, ano, samozřejmě tvrdím, že od nás je nemají. Jako jo, občas něco ulítne - třeba když bosou nohou šlápnete na kostku lega. Nebo ještě hůř, na angličáka. To je situace, kdy i velmi slušný člověk začne ve své slovní zásobě hledat rezervy a začnou padat slova jako sakra, doprčic, krucinál, dopr…
Ve vyhrocených situacích u nás jemné vulgarismy čas od času zazní. Ale že bychom po sobě s manželem běžně pokřikovali a oslovovali hospodářskými zvířaty, to se opravdu neděje.
Jenže děti je používají. Ale protože jsem matka, které to není jedno a která nechce, aby se u nás vulgární výrazy staly běžnou formou komunikace, rozhodla jsem se zakročit.
Kasička a pravidla pro celou rodinu
Jasně jsem doma dala najevo svůj postoj k vulgaritám a dětem jsem sdělila, že od teď místo neustálého napomínání nastavíme jinou metodu.
Za každé sprosté slovo zaplatíme 50 Kč.
Dětem jsem před očima zamávala plechovou pokladničkou, kterou jsem odpoledne koupila. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že se z ní stane nejvýdělečnější produkt naší domácnosti.
Nejdřív se jim můj nápad nelíbil, ale po krátké konverzaci se s ním smířili.
„Cože? Ty ses zbláznila. Vždyť 50 Kč je hrozně moc!“
„Ano, máš pravdu. Ale když si dáš pozor na pusu, žádnou pokutu platit nebudeš. Jednoduchý, ne?“
„No jo, ale…“
„Jaký ale?“
„Ale nic, jenom… Bude to platit i pro vás?“
„Jasně, tohle pravidlo bude samozřejmě platit pro celou rodinu.“
V tu chvíli jsem si připadala jako spravedlivá a důsledná matka. Teprve později mi došlo, že jsem právě „podepsala smlouvu,“ která může ohrozit mě samotnou.
Když pravidla začnou fungovat až moc dobře
Přiznám se, že jsem, byla naivní. Očekávala jsem, že se děti začnou hlídat a kasička zůstane prázdná - přece nechtějí přijít o kapesné. Místo toho se ale už po dvou týdnech kasička začala plnit mincemi, ale i bankovkami nejen z dětského kapesného, ale také z naší výplaty.
Nebyla to částka, která by nám zajistila cestu kolem světa, ale na oběd v restauraci by už stačila. A protože jsme teprve na začátku, začínám mít podezření, že pokud to půjde takhle dál, z našeho boje proti vulgaritám vznikne docela zajímavý rekreační fond.
Našetříme na luxusní dovolenou? Snad ne
Děti nová pravidla přijala s takovým nadšením, že se z nich během pouhých několika dnů stali nekompromisní kontroloři.
Stačí, aby mi při hledání klíčů ujelo hlasitější sakra, a okamžitě se odněkud ozve:
„Mami, padesát korun.“
Nikdy jsem neviděla tak rychlou reakci na porušení pravidel.
Z našeho nově nastaveného pravidla jsem si odnesla jedno. Když už nějaká pravidla nastavujete, měli byste si nejdřív dobře rozmyslet, jestli je sami dokážete dodržovat.
Jen doufám, že až znovu otevřu růžovou pokladničku, nebude v ní dost peněz na luxusní víkendový pobyt. Znamenalo by to totiž jediné - že jsme se konečně naučily mluvit slušně.
