Čtyřicítka za rohem. A co teď?

Pohled do toho skleněného krámu, ve kterém dennodenně vidím svůj obličej, je vážně nelítostný. Nedávno jsem si všimla přibývajících vrásek a ty, které jsou mými společníky už dobrých pár let, se neuvěřitelně prohloubily a připomněly mi, že po tomto světě běhám bezmála čtyři dekády. Zrcadlo jako by se mi škodolibě vysmívalo, že v zemi zdejší už rozhodně nejsem nejkrásnější. Nic takového si ale nehodlám připouštět! Proto mažu do místní lékárny pro denní a noční krém, krém na oční okolí a pro jistotu beru i pleťovou masku. Odcházím s prázdnou peněženkou a v tašce, kterou si z lékárny odnáším, nechybí všelijaké přípravky obsahující kolagen, kyselinu hyaluronovou a kdoví co dalšího. To vše slibuje zázračný vzhled dvacetileté roštěnky. Alespoň já to takto vnímám.

S blížící se čtyřicítkou se ovšem nacházím ve zcela jiné situaci. Chtěla bych zpomalit čas, ale protože to nejde, celý týden na svou pleť mažu krémy, které jsem si nedávno pořídila. S přehnanou nadějí čekám na to, až se dostaví kýžený efekt mladistvého obličeje, jenže on, světe div se, nepřichází. Rozhodně ne v takovém měřítku, jaké bych si přála. Občas si říkám, že bych udělala lépe, kdybych se namazala něčím ostřejším… No nic, předtím než začnu holdovat alkoholu, bych možná měla vyzkoušet ještě něco jiného. Co třeba kouzelný prach z jednorožce či elixír věčného mládí? Ano, pěkná blbost! Je mi jasné, že s vráskami, které se mi za necelých čtyřicet let díky radostem i starostem vepsaly do tváře, se budu muset jednoduše smířit. Jednoduše? Jednoduché to tedy nebude, tím spíš, když se dá předpokládat, že vrásky budou s přibývajícím věkem jen a jen hlubší.

Vrásky, stejně jako šediny, mě netěší, ale uvědomuji si, že ve finále jsou tím nejmenším, na co by si člověk mohl stěžovat. Co když začnou přicházet další neduhy v podobě zdravotních problémů? Už lidé po čtyřicítce prý mohou začít častěji zapomínat, přijde zhoršení zraku, problémy se spánkem nebo zpomalený metabolismus. Menopauza, která může přijít klidně v další dekádě, s sebou dost možná přinese nepříjemné doprovodné příznaky, což na dobré náladě jistě nepřidá.

Co takhle vzít to z té lepší stránky? Vždy může být hůř a nedivila bych se, pokud vás při čtení mého článku napadlo, že řeším malichernosti. Zkrátka, s blížící se čtyřicítkou mám tendenci trochu bilancovat.

Gratulanti s oblibou říkají, aby novopečený čtyřicátník pamatoval na to, že jde vlastně o 18 let života a 22 let zkušeností. Nedávno jsme oslavili manželovy čtyřicáté narozeniny a když jsem se ho zeptala, jak se cítí coby čtyřicátník, odpověděl mi, že se cítí na 28 let a podle něj život teprve začíná. Když se na to zkouším podívat optimistickým pohledem, něco na tom asi bude. Děti pomalu odrůstají, máme stabilní zázemí, o něco více času a zásadní problémy zatím neřešíme. Tak na co si vlastně stěžovat?

Život ve čtyřicítce, která mě zanedlouho čeká, beru jako novou knihu. Nevím, co mě čeká na další stránce, ale doufám, že to budou samé dobré, radostné a zábavné zážitky a také spousta let bez zdravotních potíží. Přestanu lamentovat, pokusím se přijmout svůj vzhled i věk a budu vděčná za to, co mám. Koneckonců, být zdravá, spokojená a milovaná je mnohem důležitější než nějaké vrásky a šediny.