Článek
Blíží se Den otců a při té příležitosti jsem se rozhodla napsat dopis tomu nejlepšímu tátovi na světě. Protože můj táta pro mě takovým doopravdy je a vždycky jsem so ho vážila - víc, než jsem kdy dokázala říct nahlas. Dnes to napíšu - možná trochu obsáhleji, než jak bych to řekla nahlas.
Milý tatínku!
Děkuji Ti za vše, co jsi pro mě udělal. Za to, že jsi mi ve všech situacích pomáhal a stál při mně - i když to se mnou nebylo vždycky jednoduché (ale aspoň jste se se mnou nenudili). Vážím si toho, s jakou péčí a porozuměním ses věnoval mně i bráchovi. Vím, že jsme pro Tebe byli vždycky na prvním místě a díky tomu jsem vyrůstala v pocitu opravdové, bezpodmínečné lásky.
Nikdy nezapomenu, jak jsi nám před spaním promítal pohádky promítačkou Diax – tou, co máte dodnes schovanou ve skříni. A ta hromada kelímků s filmovou páskou! Každý večer jsme si mohli vybrat pohádku a pak už jen tiše naslouchali Tvému vyprávění – někdy klasickému, jindy úplně smyšlenému a vtipnému. A když už zmiňuju promítačku, chci Ti poděkovat za to, že jsi tenhle zážitek dopřál i mým dětem.
Před spaním jsi nám hrával na kytaru a skvělou atrakcí pro nás bylo nahrávání našeho zpěvu, básniček a vyprávění na kazeťák – tolik jsme se u toho nasmáli. Tyhle zážitky nám už nikdo nevezme. A i kdyby, máme je nahrané. Aspoň doufám, že ten duální kazeťák značky Aiwa pořád funguje, abychom si naše nahrávky měli na čem přehrát.
Naučil jsi mě jezdit na kole i na bruslích a tvářil ses klidně i ve chvílích, kdy jsem padala jak pytel brambor. Když jsme udělali nějaký průšvih, vždycky jsi to s námi řešil s chladnou hlavou. Nestavěl ses do role policajta, nikdy jsi na nás pořádně nezakřičel a já jsem Tvou klidnou povahu vždycky obdivovala. Upřímně? Já být na Tvém místě, tak nevím, jak by to s námi dopadlo. Možná bych místo tohoto dopisu psala dlouhou zpověď z vězení.
Vzpomínáš si, když jsme byli s bráchou u babičky a takřka bez dovolení jsme vyrazili na zábavu do sedm kilometrů vzdálené vesnice? Nepamatuji si přesně, kolik nám tehdy bylo, ale moc dobře si pamatuji, jak sis pro nás skoro o půlnoci přijel naším v pořadí druhým autem – oranžovou stodvacítkou.
A pomáhat jsi mi nepřestal ani v dospělosti. Se stěhováním, podporou, vyslechnutím… a vlastně se vším, co jsem kdy potřebovala. Vždycky na Tebe byl stoprocentní spoleh a já si moc vážím toho, že patřím mezi ty šťastlivce, kteří mají dokonalé rodiče.
Dnes je mi už 40 let a mám vlastní děti, pro které bych chtěla být alespoň z půlky tak dobrým rodičem, jako jsi Ty.
Děkuji za všechno! Mám Tě ráda, tati.
L.
A jestli čte tenhle text někdo, kdo má vedle sebe taky tak úžasného tátu, řekněte mu to. Den otců je krásná příležitost – ale nemusíte čekat na něj. Nikdy není špatný čas na to, abyste řekli: „Mám Tě rád/a, tati.“
