Článek
Josefa Kemra si pamatuji především jako pana Komárka z filmu Na samotě u lesa. Také jako Bohouše Císaře z Chalupářů, které s oblibou sledovala moje babička, když jsem u ní trávila prázdniny. A nesmím zapomenout ani na Plhu z Marečku, podejte mi pero! a na roli jednoho z rádců v pohádce Šíleně smutná princezna.
Legendární herec Josef Kemr poprvé vystupoval už v jedenácti letech jako komparsista v operetě Polská krev, ale herectví se začal naplno věnovat až o sedm let později.
Dva roky před svou smrtí si vysloužil Cenu Thálie za celoživotní mistrovství a o něco později byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za film Pevnost (1994).
Josef Kemr, který byl manželem Evy Foustkové a později partnerem Mariky Skopalové, bezpochyby patří mezi největší poklady české kultury. Kromě hereckého umění byl také pozoruhodnou osobností a některé zajímavosti z jeho života stojí za zmínku.
Dlouho se přátelil s Rudolfem Hrušínským
Josefa Kemra a Rudolfa Hrušínského pojilo silné přátelství, které začalo už v mládí. Právě Hrušínský se za něj přimluvil u své babičky, herečky Anny Budínské – Červíčkové, a díky ní Kemr získal angažmá v její kočovné společnosti.
Přestože byl Hrušínský v kariéře o krok napřed, nikdy nezapomněl na svého přítele a opakovaně jej doporučoval režisérům a kolegům.
Herci z filmu Studujeme za školou: Josef Kemr, Rudolf Hrušínský st., Vladimír Salač, Stella Májová (1939).
Byli nerozlučnými kamarády, dokud mezi ně nevstoupil moment, který by se hodil spíš do filmového scénáře. Na začátku devadesátých let udělal Hrušínský gesto, které Kemr považoval za nevhodné – poplácal po zadku Kemrovu přítelkyni. Pro zásadového a silně věřícího Josefa Kemra to byla hranice, která se nepřekračuje, a tak si od něj Hrušínský kromě na čas ukončeného přátelství vykoledoval ještě facku.
Opravoval kapličky v jižních Čechách
Možná vás překvapí, že slavný herec trávil volný čas úplně jinak, než byste čekali. Kemr sám od sebe opravoval kapličky v jižních Čechách – ne z povinnosti, ale díky víře a potřebě dělat něco smysluplného. Jeho tehdejší přítelkyně Marika Skopalová na to zavzpomínala v pořadu Dva chrámy Josefa Kemra.
Dle jejích slov byl pro Kemra na prvním místě Bůh, na druhém divadlo. Každé léto prý vyndali sedadla z Trabantu a naložili do něj dva barely. V jednom bylo vápno, v druhém voda. Přidali kosu, srp, rukavice a štětky, a poté vyjeli k opuštěné kapličce. Tu Kemr nejdřív omyl, potom si s Marikou zakouřili, nalili si sklenku bílého vína, a když stěny kapličky uschly, začal líčit. Od místního faráře si nakonec nechal vystavit potvrzení, že odpracoval brigádu.
Odmítl titul od komunistů
Když se Josef Kemr v době normalizace dozvěděl, že byl jmenován zasloužilým členem divadla, rozhodl se titul odmítnout. Napsal dopis na Ústřední výbor KSČ, v němž stálo:
Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.
Byla to slova odvážná a v tehdejší době neobvyklá. Kemr tím dal jasně najevo, že o přízeň režimu nestojí a že si svou důstojnost nenechá koupit žádným titulem.
Několik dní spal v rakvi
Josef Kemr ke konci života onemocněl zákeřnou rakovinou žaludku. Před smrtí ale neutíkal, místo toho se na ni připravoval. A podle slov Heleny Růžičkové byl důsledný – nějakou dobu údajně spával v rakvi.
„Pepíček míval zvláštní nápady. Jednou se třeba chystal na smrt tak důkladně, že nějakou dobu spal v rakvi.“
Zemřel 15. ledna 1995 ve věku 72 let. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov Šárka v pražských Dejvicích.
Pan herec
Josefa Kemra si navždy vybavím jako pana Komárka s obrovským žejdlíkem kávy, jak sedí před chalupou s manželi Lavičkovými. Ráda na něj zavzpomínám jako na vynikajícího herce, ale také jako na muzikanta. To, že uměl hrát na smyčcové nástroje, nám ostatně ukázal v Chalupářích i v komedii Na samotě u lesa. Byl to Pan herec a zároveň člověk, který měl odvahu být sám sebou.
Zdroje: Wikipedie: Josef Kemr; Dva chrámy Josefa Kemra (Česká televize), Extra.cz.
Místo posledního odpočinku Josefa Kemra.
