Článek
Na Shakespearovské slavnosti pod širým nebem jsem se letos vydala po opravdu dlouhé době - přesněji po více než deseti letech, kdy jsem tehdy měla možnost na Pražském hradě vidět hru Richard III. v čele s Jiřím Langmaierem.
Tentokrát jsme s kamarádkou zamířily na brněnský Špilberk na komedii Marná lásky snaha. Vzhledem k tomu, že jsem si o představení dopředu nic nezjišťovala a recenze ani knižní předlohu nečetla, netušila jsem, co přesně čekat. A možná právě proto pro mě celý večer představoval jedno překvapení za druhým.
Příběh vychází ze Shakespearovy komedie, a protože ji určitě nezná každý, alespoň ve zkratce přiblížím jeho děj.
Tři roky bez žen? Těžké předsevzetí
Navarský král Ferdinand se spolu se svými třemi přáteli zaváže, že se následující tři roky budou věnovat pouze vzdělávání, přičemž součástí tohoto slibu je i to, že se budou vyhýbat ženám.
Má to ale jeden háček. Do království přijíždí francouzská princezna se svými dvorními dámami a pevná předsevzetí se pomalu začínají bortit jako domeček z karet.
Pokud se na představení teprve chystáte a chcete být překvapeni stejně jako já, dál už raději nečtěte a článek si odložte na jindy.
Klasický Shakespeare? Ani náhodou
Režisér Filip Nuckolls pojal inscenaci velmi netradičně. Kdo čeká klasické pojetí Shakespeara, bude nejspíš trochu zaskočený.
Na jevišti se objevují odkazy na současnou českou politiku, nádvořím se nesou jména jako Babiš nebo Macinka, nechybí narážky na rusko-ukrajinský konflikt, vulgarity ani pár moderních rekvizit včetně platebního terminálu.
Dokážu si představit, že část diváků si při tomto vcelku nekorektním pojetí řekla, že William Shakespeare se zcela jistě musí obracet v hrobě. Že tohle už s klasickou divadelní hrou nemá mnoho společného. A že by preferovali klasické pojetí.
Já jsem odcházela s opačnými pocity
Smála jsem se prakticky od začátku do konce a bavilo mě, jak se svých rolí známé herecké tváře zhostily. Velký obdiv ve mně vyvolávalo to, že většina dialogů je psaná ve verších a muselo být neuvěřitelně náročné text nastudovat tak, aby působil přirozeně.
Moc se mi líbily také kostýmy a energie celé herecké sestavy. Místo obavy, že mě čekají tři hodiny těžko stravitelné klasiky, mi byla naservírována jedna z nejzábavnějších divadelních komedií, které jsem za poslední roky viděla.
A spokojená jsem byla také s obsazením jednotlivých rolí. Krále Ferdinanda si zahrál Filip Březina, kterého známe třeba ze Smyslu pro tumor, viděli jsme Kryštofa Rímského, Lucii Polišenskou, Petra Vaňka, Lukáše Příkazkého, Jiřího Maryška, Petra Čtvrtníčka, Martinu Jindrovou, Jiřího Vyorálka a další skvělé herce.
Jak moc korektní byl Shakespeare?
Představení asi není pro každého. Někomu může připadat příliš odvážné či nekorektní, mě ale cestou domů napadla jedna otázka: Jak moc korektní byl vlastně Shakespeare ve své době, tedy v šestnáctém století?
Přesun Shakespearovy hry do současnosti dnes může někomu připadat kontroverzní. Samotný Shakespeare ale psal své hry pro publikum své doby. Nebál se dvojsmyslů, narážek ani humoru, který reagoval na tehdejší svět.
Cestou domů jsem si proto říkala, jestli by mu vlastně nebylo bližší právě takové živé a odvážné pojetí než pietně odehraná klasika.
Za mě je Marná lásky snaha představením, na které se vyplatí zajít. I když vás třeba překvapí, je dost možné, že budete odcházet s úsměvem stejně jako já.
