Článek
Takových dětí přitom není málo. V zimě odjíždí na hory, v létě odlétají do teplých krajin, zatímco jejich spolužáci sedí ve školních lavicích. A důvody? Ty dávají smyl. Levnější pobyty mimo sezónu, méně turistů, někdy i nemožnost vzít si dovolenou přes léto.
Důvodům rozumím a rodinám dovolenou přeji. Přesto mi to vrtá hlavou a napadá mě spousta otázek, ale nejvíce tahle: Dovedu si sama představit odjet mimo léto na jeden až dva týdny a tím děti osvobodit od školních povinností?
Obava, že děti budou těžko dohánět školu
Srovnávám to s absencí kvůli nemoci. Když děti onemocní, úkoly a probíranou látku dohánějí doma s rodiči. Po návratu do školy se většinou rychle chytnou a člověk zjistí, že se vlastně nic zásadního nestalo. Tak proč by to na dovolené mělo být jiné?
Je mi jasné, že dovolená během školního roku neznamená, že děti hodí aktovku do kouta a celou dobu se jen koupou v moři – alespoň já si to tak představuju. Látku i domácí úkoly by měly dohánět i tam. Aby jim takzvaně neujel vlak a aby ve škole nebylo nepříjemné překvapení, že celou dobu vlastně nic nedělaly.
Když se na to podívám svýma očima, nejsem si jistá, že by se mi chtělo trávit dovolenou opakováním násobilky, dopisováním pracovních sešitů a ještě si k tomu psát e-maily s paní učitelkou nebo neustále lustrovat aplikaci, kam se úkoly zapisují. Moje představa ideální dovolené je totiž bez jakýchkoliv povinností.
Zbytečné plýtvání dovolené přes školní rok
Další věc je pro mě docela praktická. Potřebujeme nějak pokrýt hlavně letní prázdniny. A ruku na srdce – není to vždycky úplně snadné. Skloubit práci, dovolenou a dva měsíce volna je často logistika hodná malého projektového manažera.
O to víc si pak říkám, jestli má smysl plýtvat drahocennou dovolenou během školního roku. Proč bych si měla brát volno ve chvíli, kdy děti stejně mají být ve škole, a pak ho postrádat v létě, kdy ho potřebujeme nejvíc?
Možná je to jen můj pohled, ale představa, že v červenci budu počítat každý den dovolené a vzpomínat, jak jsem ho projela u moře v říjnu, mě úplně neláká.
Co na to učitelé?
A pak mě napadá ještě jedna věc. Jak se na to asi dívají učitelé? Ti, kteří s dětmi každý den pracují, a pak najednou řeší, že si odjedou jen tak k moři.
Možná jsou na to zvyklí a nijak jim to nevadí. Nebo jim to naopak přidělá nějakou práci navíc. Dokážu si představit, že první a poslední školní týden, kdy se ve škole nic moc neděje, to asi nepředstavuje velký problém. Ale co týdny, kdy výuka běží naplno? A pokud se k tomu přidají ještě absence kvůli nemoci, děti mohou zameškat opravdu hodně.
Závěrem
Je to určitě každého věc a mě samozřejmě nikdo nenutí, abych jezdila ve školním roce na dovolenou. Každá rodina má jiné možnosti, jiné priority a jiné nastavení, a je naprosto v pořádku, že to někdo jiný má jinak než já.
Ale přiznám se, že i tak ve mně tenhle trend vyvolává spoustu otazníků.
