Článek
Zatímco shakespearovská otázka řeší samotnou podstatu bytí, ta moje je mnohem přízemnější - čím víc toho člověk má, tím víc toho musí umýt. Napadlo mě to minulý týden, když jsem už podruhé leštila upatlaný konferenční stolek a chystala se na utření prachu z roztomilých keramických figurek.
Od dětství k dospělosti
Když jsem byla dítě, s ničím podobným jsem si hlavu nelámala. Jako studentka na intru jsem toho moc neměla, a tak stačilo občas umýt hrnek. Úklid mi zabral maximálně deset minut a když to trochu přeženu, největším problémem bylo najít čisté ponožky.
Pak ale přijde dospělost. Vlastní domácnost, děti, zodpovědnost, ale také zvláštní potřeba pořizovat si věci, bez kterých jsme do té doby žili naprosto spokojeně. Některé přijdou jako dárky, jiné si pořídíme sami, protože nám udělají radost. A je potřeba občas si udělat radost. Jenže ta radost má také svou odvrácenou tvář.
Keramický slon pro štěstí? Ve skutečnosti je to jen prachomil s chobotem. A doma má takových prachomilů většina z nás víc než dost. Jednou za čas je potřeba je oprášit nebo potopit do lavoru s vodou, vysušit a pak vrátit na výstavku. Nebo navždy zašít do skříně, abyste si příště ušetřili práci.
Bílé tenisky? Ty jsou bílé přesně do chvíle, než s nimi vyjdete z domu. Pak už si jen říkáte, jestli by černá nebyla přeci jen praktičtější. Jasně, že byla - jenže bílá je bílá. Hezčí. Ale aby byla pořád hezky bílá, často je budete muset mýt. A taky prát zašedlé tkaničky.
Skleněný konferenční stolek? V obchodě vypadal tak elegantně, že jste ho tam prostě nemohli nechat. Doma se ovšem proměnil v luxusní galerii otisků prstů. Ať ho vyleštíte kdykoliv, za pět minut se na něm objeví nový exponát. Náš konferenční stolek by mohl sloužit jako výuková pomůcka pro daktyloskopii.
S každou novou věcí se kolotoč údržby roztáčí jako ta nejšílenější atrakce na Matějské pouti. Umýt. Očistit. Oprášit. Vyleštit. Vydrhnout. Odvápnit. Naimpregnovat. Přeleštit. Natřít. A než skončíte, můžete začít znovu.
V obchodě vám nikdo neřekne, že si nekupujete jen novou věc. Kupujete si i její budoucí údržbu. A když se takových věcí nakupí hromada, je na čase ptát se.
Mít či nemýt?
Toť otázka. Já se dnes na každý nákup dívám trochu jinýma očima. Nezajímá mě jen cena nebo to, zda se mi daná věc líbí. V hlavě mi běží ještě jedna otázka.
A kdo to bude čistit?
Odpověď znám dřív, než přijdu k pokladně. Samozřejmě, že já!
Nejde o to, že bych toužila po domácnosti jako z katalogu. Jen jsem konečně pochopila, že každá nová věc pořízená pro radost si jednou řekne o nějakou tu péči.
To by ani tak nevadilo - je to přirozená součást spojená s vlastnictvím různých věcí. Jen kdyby u nás těch věcí pořízených pro radost nebylo tolik.
Takže příště, než si koupím další krásnou věc, položím si jedinou otázku. Budu ji chtít za rok obdivovat nebo utírat od prachu? Zatím tedy hlasuju pro to druhé - nemýt.
