Mobily na tábor nepatří. Dceři bych ho dala ráda, ale neudělám to

Trochu jsem se orosila, když mi dcera oznámila, že by ráda jela na týdenní taneční soustředění, kde nebude mít nikoho známého a bude odkázaná jen sama na sebe a na program, který připraví vedoucí tábora. Na jedné straně si cením odvážného rozhodnutí strávit týden bez rodiny a známých kamarádů. Její rozhodnutí jsme nakonec podpořili, ale po zaplacení zálohy se do mě vlily jakési vnitřní obavy. Vždyť je jí teprve 8 let, kamarádky si tam bude muset najít a v novém kolektivu nebývá úplně sdílná. Co když na pokoji bude mít nepřátelské holky, se kterými si napadne do noty? Uznávám, že v některých situacích jsem úzkostlivější, ale doufám, že moje obavy se nakonec ukážou jako liché.

Je pravdou, že dítě se na táboře může více osamostatnit, možná ho pobyt mimo domov zocelí a pravděpodobně přijede s novými zážitky. Ale co když ty zážitky budou negativní? Navíc se obávám toho, že dcera nad tím vším začne přemýšlet teprve potom, co se přiblíží termín odjezdu na tábor. Na jeho možná úskalí jsme ji velmi mírně a bez jakéhokoliv nátlaku dostatečně upozorňovali, ale touha jet na tábor plný zážitků je příliš silná.

Co vám budu povídat. Byla bych mnohem klidnější, kdyby dcera jela na tábor s kamarádkou, kterou už zná. Spřízněná duše je fajn a ve dvou se to přeci jen lépe táhne. Protože jí ale nechci bránit v rozletu ani na ni přenášet své obavy, před dcerou své úzkostlivé pocity samozřejmě neventiluji.

Jakožto rodič, jehož dítě bude poprvé na táboře bez rodičů, bych chtěla mít každý večer alespoň krátkou zprávu o tom, že je vše v pořádku. Vím, že takhle to nefunguje, a pokud by vedoucí měli podávat každý den informace o každém dítěti, nedělali by nic jiného. Kdybych dceři podstrčila do batůžku telefon, mohla bych být informovaná a díky tomu klidnější. Jenže o mě zas tolik nejde a primárně je pro mě nejpodstatnější spokojenost dcery.

Telefon pro dítě na táboře může mít odvrácenou stranu zejména pro děti, které jsou na táboře poprvé. Budu-li trvat na tom, aby mi dcera denně podávala reporty, řekla bych, že se u ní může dostavit větší smutek po domově a rodičích a nakonec nás dost možná bude přemlouvat, abychom si pro ni přijeli. Vím, o čem mluvím, protože když jsem sama jako dítě byla na táboře, rodičům jsem na pohlednice psala, že už chci být doma, ale z táborů mám ve finále pěkné vzpomínky a žádná traumata jsem si odtamtud neodvezla.

Spousta dětí v dnešní době tráví nadmíru času na mobilních zařízeních a určitě jim neuškodí, když si od nich na chvíli odpočinou. Budou mít jistě nabitý program a na mobilní telefony nebude prostor a kdo ví, možná ani pomyšlení. Navíc, na některých táborech jsou mobilní telefony stejně zakázané, ale to se netýká tábora, na který pojede dcera.

Dle mého názoru, pro dítě, které jede na tábor poprvé, telefon není vhodný. Dcera by ho měla spíše pro můj klid, ale kdyby denně slyšela můj hlas, pravděpodobně by smutnila, což by ode mě bylo docela sobecké, že? Proto mi nezbývá nic jiného než věřit tomu, že o ni bude dobře postaráno a domů se nám vrátí v pořádku a se spoustou nových pozitivních zážitků i milých kamarádek.