Článek
Musím se s vámi podělit o jeden zážitek ze zimní dovolené. Na to, čeho jsem byla svědkem, každý nemá dost odvahy a možná ani drzosti.
Rozhodli jsme se, že na jarňáky s dětmi vyrazíme na pořádnou lyžovačku do Alp, a tak jsme také učinili. Přesto, že je docela teplo a celkově není moc sněhu, na podmínky na sjezdovkách si nemůžeme stěžovat. Koneckonců, díky teplotám nad nulou se nám alespoň nedělají krápníky u nosu a na lyžích vydržíme celý den. Samozřejmě s několika občerstvovacími zastávkami.
Na svahu vyhládne
Když máme hlad a žízeň, potřebujeme si odpočinout nebo jsou u lanovek větší fronty, zastavíme se v horské restauraci, abychom nabrali sílu. Tento okamžik nastal okolo druhé odpolední hodiny, a proto jsme se po výjezdu lanovkou usadili na terase s nádherným výhledem na hory.
Když nám číšník přinesl objednané jídlo a pití, popřáli jsme si dobrou chuť a dali jsme se do konzumace.
Svou porci jsem nedojedla
Dala jsem si řízek s hranolkami, jenže porce na mě byla příliš velká, a proto jsem polovinu nechala.
Nebylo v mých silách, abych dojedla i druhý řízek.
Nemyslete si, nerada nechávám nedojezené jídlo, tím spíš, když vím, že pravděpodobně skončí v odpadkovém koši. Jenže s sebou jsem si ho na lyže vzít nemohla a kdybych ho dojedla, asi bych nedopnula kalhoty a jediné, na co bych byla zralá, bude leda tak odpolední spánek.
O řízek se postarali jiní
Řízek jsem nechala ležet na stole, ale moje nedojezená porce neskončila v odpadkovém koši, nýbrž v žaludku jiných hladových návštěvníků restaurace.
Ještě nikdy jsem se nesetkala s tím, že někdo přijde do restaurace plné lidí a po někom cizím bezostyšně dojí oběd.
Jé, tady zůstala skoro celá porce, tak já ji sním.
Stalo se to ve chvíli, kdy jsme nasadili lyžařské helmy a už jsme byli na odchodu. Místo nás ke stolu zamířila jiná hladová česká rodinka a my jsme ještě zaslechli, že se všichni shodli na tom, že řízek sní. Vrhli se na to jako supi a dohadovali se, který rodinný člen se do řízku zakousne jako první. Inu, hlad dělá divy!
No a proč ne? Má to jídlo někdo vyhodit nebo je lepší, aby se našel dobrodinec, který je ochotný ho dojíst? Já jednoznačně hlasuji pro druhou možnost, i když na to, abych to stejné udělala já, jsem až moc úzkoprsá. Připadala bych si trapně.
Kdo šetří, má za tři
Pokud jezdíte na hory, moc dobře víte, že to není žádná levná záležitost. Už skipasy vyjdou draho, a když se k tomu přidá jídlo, den s rodinou na alpské sjezdovce vás může vyjít v přepočtu klidně na 7 000 Kč, ne-li víc.
Je šetření na jídle dojídáním po ostatních možnost? Určitě ano, otázkou je, kdo na to má žaludek?
