Článek
Je to trochu smutné a nelichotivé, řekla bych téměř k naštvání, ale když se nad tím zamýšlím, současně také velmi milé. Vážně děkuji. Je pěkné vidět, že na světě stále existují lidé, kterým okolí není lhostejné. Co na tom, že nabídkou sedadla na vlastní úkor vám pravděpodobně v dané chvíli nezalichotí.
Celý den pak můžete přemýšlet nad tím, proč vás starší paní chtěla pustit sednout. Nejsem těhotná, stará a dokonce jsem neměla ani nohu v sádře. Všimla jsem si, že než mi paní nabídla své místo, důkladně si mě přeměřovala svým pohledem, načež jsem se snažila zatahovat břicho. Nepomohlo to, výzva k sednutí stejně přišla.
Je pravda, že v tento den jsem si na sebe vzala vkusné přiléhavé sexy šaty, které byly trochu na tělo přesto, že nejsem úplná laňka. Břicho po porodu mi doposud úplně nezmizelo, ačkoliv syn už na dortu sfoukl pět svíček.
Anketa
Myslím, že vím, jak dopadne anketa, a v tom případě zbývá snad jediné. Jsem tl… Ne, nejsem. Prostě ne a na tom si trvám. Rozhodně nevypadám těhotně. Nebo snad ano?
Mami, ty máš v bříšku miminko?
To se to tedy v tento úžasný den vážně sešlo. Ve chvíli, kdy si s dětmi hrajeme na slony, syn se zamyslí a jen tak mezi řečí s naprostou vážností a upřímností dětem vlastní, prohodí: „Mamiii? Ty máš v bříšku miminko?“
Cože? Dělá si ze mě to dítě, které si má hrát na slůně, srandu? Cítím, jak díky nepříjemné otázce svého milovaného syna začínám samotnou zlostí rudnout. Než jsem schopná odpovědět klidným tónem hlasu, musím se vydýchat a pokusit se tuto netaktní poznámku během chvilky alespoň částečně vstřebat.
Protože jsem nechtěla, aby mou odpovědí byla hláška, že v bříšku miminko nenosím, ale jsem jen tlustá (protože přeci nejsem), láskyplně jsem se zatnutými zuby odpověděla, že jsem měla jenom velkou večeři, čímž debata naštěstí skončila. Co vám budu povídat, na hru, že jsme jako sloni, mě přešla chuť a raději bych si hrála třeba na gazely. Nebo bych se zahrabala někam hluboko, což by bylo asi nejlepší.
Den jako malovaný
Během jednoho dne mě paní v tramvaji pustila sednout, protože si pravděpodobně myslela, že jsem těhotná. Nechtěla jsem jí brát místo, ale ona byla neoblomná. Zážitek s hláškou syna mi na náladě nepřidal a do toho ta hra na slony. Po tom všem si jako ten slon vážně připadám. Náladu mám na bodu mrazu, chce se mi brečet, ale místo toho na internetu lustruji různé diety, aby mě cestující v městské veřejné dopravě příště nepouštěli sednout.
Zajímalo by mě, kde byli tito vstřícní lidé, když jsem byla těhotná a už to na mně bylo vidět. Ne, nenosila jsem pod šaty meloun ani jsem si břicho nevycpávala polštářem.
Dobrou zprávou je, že mezi lidmi se znovu začala objevovat všímavost, ohleduplnost a vstřícnost. A přesto, že mě uráží, když je mi nabízeno sedadlo v MHD, právě tyto vlastnosti převyšují veškerá negativa, o kterých jsem psala. Nezbývá mi než se nad to povznést a všímavost ocenit.
