Přechod Jeseníků v dešti a s mizernou viditelností jsme si nakonec přece jen užili

Turistiku v horách mám ráda, ale vrcholem posledních let byly kratší výlety s dětmi, které brzy začínají bolet nožičky. Když mi začátkem roku kamarádka Eva navrhla, že bychom s dalšími bývalými spolužáky mohli vyrazit na víkend do Jeseníků a udělat si přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku s dvěma přespáními na horských chatách, tento nápad jsem s radostí uvítala. Na jaře jsme se začali domlouvat na podrobnostech.

V pátek jsme si dali sraz na Skřítku (877 m) a po zelené značce jsme vyrazili přes Ztracené kameny (1 250 m) a Jelení studánku (1 281 m) na Ovčárnu (1302 m), kde bylo domluvené první přespání.

Po vystoupání na skalní útvar Ztracené kameny jsme další 3 kilometry pokračovali přes vrchol Vysokoholského hřbetu Pecný (1 334 m) k Jelení studánce a protože začalo vydatně pršet, zakotvili jsme v přístřešku s lavičkami a počkali až se déšť zklidní.

Po zdolání Vysoké Hole (1465 m) jsme pokračovali už jen 2 kilometry po červené značce. Při pomalém sestupu k Ovčárně jsme míjeli Petrovy kameny (1447 m), nejznámější skálu Jeseníků. Věděli jste, že u Petrových kamenů rostou dvě rostliny, které nenajdete jinde na světě? Jde o zvonek jesenický a lipnici jesenickou. Aby byla zajištěna ochrana těchto rostlin, vstup až k Petrovým kamenům mimo značené trasy je zakázán.

Po celodenním patnáctikilometrovém chození v pláštěnkách s téměř nulovou viditelností nás nad Ovčárnou překvapila duha nad protějším kopcem.

Ubytovali jsme se, zašli si na večeři a k roztopenému krbu jsem položila mokré boty, aby trochu vyschly a byly nachystané na další den.

Co se počasí týká, druhý den byl podstatně lepší. Sbalili jsme batohy, obuli pohorky a po snídani jsme po červené značce vyrazili na Praděd (1 491 m), dle rozcestníku 2,5 kilometru. Na nejvyšším vrcholu Jeseníků jsme vypili kávu a po vyfocení několika záběrů krásných panoramat jsme vyrazili k turistické chatě Švýcárna (1 304 m), kde jsme neodolali borůvkovým knedlíkům. Od Červenohorského sedla (1 013 m) nás potom dělilo 6,5 kilometru po červené značce.

V tento den nebyla nouze o krásné výhledy s nádhernou přírodou. Pod Pradědem jsme viděli pasoucí se koně, před Švýcárnou krávy a několikrát jsme v dáli zahlédli přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně. Minuli jsme vrcholové rašeliniště Malý Jezerník (1 200 m) a po kamenité cestě jsme pomalu sestupovali dolů, do Červenohorského sedla. Cestou jsme obdivovali motýly, viděli jsme vážky a také ještěrky. Dolů jsme přišli právě včas, protože krátce po sestupu začal liják a bouřka.

Třetí den jsme už byli unavení, ale ještě nás čekala poslední túra. Cílem byla Ramzová (759 m), odkud jsme vlakem pokračovali do svých domovů. Z Červenohorského sedla jsme se vydali opět po červené značce směr Šerák (1 351 m).

Prvním zastavením byla Vřesová studánka (1 274 m), ze které jsme se napili a pak pokračovali k vrchovištnímu rašeliništi Trojmezí (1 316 m), rozcestí na bývalé zemské moravsko-slezské hranici. Odtud jsme po 1 kilometru vystoupali na čtvrtý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku Keprník (1 423 m), který mě z celého přechodu okouzlil nejvíc.

Drsné podmínky na Keprníku neumožňují růst stromů, ale jsou zde k vidění tzv. půdní kopečky, které připomínají dobu před tisíci lety po skončení poslední doby ledové. Na vzdělávací tabuli u Keprníku jsme si přečetli, že tyto kopečky jsou v České republice k vidění pouze v Jeseníkách a právě na Keprníku jsou prý nejkrásnější.

Velké davy turistů jsme za celou dobu nepotkali. O něco více lidí bylo pouze na frekventovanějších místech jako je Praděd, Švýcárna a Keprník.

Každý den jsme nachodili přibližně 15 kilometrů a musím říct, že i přes počáteční nevlídné počasí jsem si tento aktivní prodloužený víkend opravdu užila. Statečnou parťačkou nám byla Evina fenka špice Abby, která s námi absolvovala celý přechod.