Článek
Míchat těsta na zkoušku je stejně užitečné jako smažit kapra nanečisto. A klidně mě označte za blázna – letos prostě peču až na Štědrý den. Žádné testovací plechy a už vůbec žádné soutěže o nejkřehčí vanilkový rohlíček v kraji.
Mám k tomu své důvody. Třeba ten, že po dvou dnech pečení to u nás doma vypadá jako po výbuchu ve mlýně. No a pak je tu taky zdravotní aspekt. Vysoký příjem cukru a tuku sice potěší chuťové buňky, ale tělo z toho nemá lautr nic – kromě pneumatiky okolo pasu, která na rozdíl od cukroví vydrží až do Velikonoc.
Pečení cukroví před Vánoci je jednoduše za trest a já se letos odmítám vystavovat tomu, že budu cukroví jíst jen z povinnosti, o svátcích mi poleze ušima a v novém roce vyfasuju léky na cholesterol.
Kdepak. Letos se místo adventního válení těsta hodlám válet na gauči, nebo budu dělat něco podobně smysluplného – třeba sledovat na Instagramu, kdo má v listopadu kolik druhů cukroví, kdo co spálil a kdo kvůli pečení na zkoušku nestíhá ostatní povinnosti, jako je třeba předvánoční setkání u vánočního punče.
Na pečení je dost času
Cukroví začnu péct až na Štědrý den, krátce po tom, co dodělám bramborový salát a zjistím, že jsem zapomněla koupit majonézu. Půjde-li všechno podle plánu, první várka perníčků bude hotová zároveň s pohádkou Tři oříšky pro Popelku.
Ta pravá vánoční atmosféra a byt provoněný vanilkou přijde teprve ve chvíli, kdy je na to čas. A pokud to nestihnu? Svět se asi nezhroutí.
Vím, že pečení na Štědrý den zní trochu absurdně, ale přesně tak jsem to chtěla. Ostatně, mnohem absurdnější mi přijde péct cukroví jeden až dva měsíce dopředu.
Anketa
