Článek
V médiích se nám s velkou frekvencí ozývají hlasy zájmových skupin a naříkají nad řáděním divokých bestií, které nám šlapou po bábovičkách z písku. Těmi skupinami jsou myslivci, lesní hospodáři, rybníkáři, rybáři a v mnoha případech i chovatelé. Podnikají či mají za své hobby zmíněné činnosti. Bohužel jejich tvrdou práci nerespektují teroristické organizace z řad divokých zvířat.
Poměrně velká teroristická skupina s názvem Phalacrocorax carbo (Kormorán velký) napadla naši zemi v počtu okolo 100 000 jedinců. Obsadila naše řeky a rybníky. Hrdinové v první linii z řad rybníkářů, rybářů a myslivců, ale nedokázali čelit tak koordinovanému útoku a neubránili naše bohatá vodní díla. Za oběť padla nejen hrdost těchto hrdinů, ale i rybí populace v hodnotě okolo 200 milionů korun.
Dlouhodobě též odolávají s vypětím sil naše okrasné dřeviny, břehy a okolí řek. Tato místa soustavně napadají skupiny záškodníků a vandalů s placatým ocasem a výrazným předkusem. Jejich podivný vzhled může předčit jen jejich nenasytný apetit po ničení lidské píle. Jsou dokonce tak drzí, že zadržují vodu v krajině a nekonzultují to s úřady.
Nejvíce obávaná skupina má však mezinárodní dosah své nekalé činnosti. Dokonce se o ní jedná i na půdě Evropské komise v čele s Karkulkou von der Leyen. Tato mafie zde působí po mnoho tisíc let. V minulosti se zaměřovala na návštěvníky lesa s červeným čepečkem a piknikovým košíkem. Dnes se zaměřují na laxně nebo vůbec nezabezpečená stáda ovcí. Asi proto, aby mohli být v rouše beránčím a jejich kriminalita byla lépe maskována. Canis lupus (Vlk obecný), mezinárodní zločinecká organizace, už je však v hledáčku speciálního komanda oblého a zavalitého vzhledu, dobře maskovaného zelenou uniformou a ptačím brkem na klobouku, kdyby maskování nestačilo.
S velkou nadsázkou popsaný stav jedněch z nejhledanějších volně žijících zvířat u nás v poslední době. To, co myslivci, rybáři, rybníkáři a hospodáři rozjeli nenávistnou kampaň opravdu nemá obdoby. Zástupce těchto zájmových skupin vnímá většinová společnost jako ochránce a správce naší přírody. Přitom se jedná o trofejní lovce, požitkáře, podnikatele a pokud přihlédneme k vycpávání a vystavování trofejí, bavíme se zde i o nekrofilech. Veškerá činnost v naší přírodě je podřízená jejich zájmům, žaludkům a mentálnímu nastavení mysli.
V naší maličké zemi je registrováno téměř 90 tisíc myslivců a okolo 350 tisíc rybářů. Vzhlížíme k takovým environmentálním barbarům jako je například Jakub Vágner. Chyť a pusť zde vnímáme jako milosrdný kompromis, kdy lovec má prostor porazit přírodu v dlouhém boji pomocí prodlouženého ega, na jehož konci ryba svádí boj o svůj život. Dochází tak k velkému stresu, fyzickému vyčerpání a poranění. Ryba neštěká, ani nemňouká jako naši domácí mazlíčci. Kdyby někdo zasekl francouzského buldoka háčkem a půl hodiny by ho vláčel na prutu, dav v čele s influencery by ho zlynčoval. Ryba nemá končetiny jako suchozemská zvířata, ústa jsou nejen pro přijímání potravy, ale též hmatovým orgánem s velkou citlivostí. Obdivovat tedy borce, který celý svět obletěl, aby sbíral trofeje bolesti, mi tedy přijde zcela pokřivené.
Média v tomto nespravedlivém boji hrají velkou roli. Bohužel, díky své neodbornosti reprodukují do veřejného prostoru zlobu a účelové vzkazy již zmíněných zájmových skupin. Rybníkáři a rybáři jsou hrdí na svou práci. Rybníky vnímají jako vrchol vodního a chovatelského hospodářství. Přitom chovný rybník je jako vodní ekosystém horší než louže po dešti. V jedné vodní nádrži se nachází jeden až dva druhy, tedy monokultura. To tento vodní systém dělá nestabilním a náchylným k chorobám. O přirozeném potravním řetězci se zde tedy nedá mluvit ani z Marsu. Vysoká biomasa ryb vede k velkému znečištění a vysoké koncentraci dusíku a fosforu. Rybníky mají jen velmi malou možnost se sami čistit a sedimenty se hromadí na dně. Logicky tedy dochází k nízkému okysličení vody. Ryby jsou krmeny zcela nepřirozenou potravou, dokonce i ve formě obilovin. Když potom dochází k odtoku vody z těchto nádrží, nebo spíše žump do tekoucích vod, dochází ke kontaminaci. A to není jediná hrozba pro přírodu. V případě, že tyto vodní nádrže, které jsou pro volně žijící dravé ptáky švédským stolem některý z nich zavítá k této snadné příležitosti, je to záminka pro jeho likvidaci, a to i v případě, že se jedná třeba o chráněného orla mořského.
Podobný osud potkává i jiné chráněné zvíře, kterým je vlk. I přesto, že má pomyslnou ochranou známku, upytlačených šelem tohoto úžasného a ekologicky významného druhu přibývá. Důvody jsou různé a jedním z nich je chovatelství ovcí. Dnes už nevodí bača každé ráno ovečky na pastvu. Chov ovcí je moderní podnikání. Postarat se o zvíře, aby bylo zdravé s kvalitní srstí a bylo z něj možné dostat co největší profit, ano, ohlídat ho a zabezpečit, to už je moc práce. A zní to z úst samotných chovatelů. Pokud chci žít a podnikat v přírodě a její blízkosti, je třeba ji respektovat, tolerovat a v tomto případě se i přizpůsobit.
Vodní toky nejsou výjimkou a měli bychom je vnímat jako ty u nás nejdynamičtější přírodní systémy. Na tak malou zemi máme velký počet umělých bariér. Zhruba 100 přehrad nad 10 m výšky a menších hrází v řádu tisíců. Vliv člověka je tedy enormní. Změna toku má vliv na teplotu vody a také na migraci. Fragmentace se tedy netýká jen suchozemských ekosystémů. Vinit tedy bobra ze absolutního škůdce na vodních tocích a jejich okolí je zcela nepřijatelné. Vliv jeho činnosti se v přírodě považuje naopak za přínosný. Nejen, že vodu zadržuje a tím krajinu oživuje, ale díky tomu má půda zdravou strukturu, která pohlcuje vodu a paradoxně oblast dokáže předejít záplavám. V těchto místech se daří i jiným druhům od hmyzu, přes obojživelníky až po ptáky. Přínos je tedy nezpochybnitelný. Pokud po proudu řeky najde nějaké město s pěknou výsadbou stromů, je to samozřejmě příležitost zakousnout se. Jenže jediný problém je v tom, že ony stromy jsou okrasné, a člověkem vysazené. Je to tedy dílo s přidanou hodnotou. Odhadem bobr ročně poškodí, nebo pokácí ve stovkách, maximálně okolo tisíce stromů. Naopak lesnímu hospodářství padne za oběť 20–30 milionů stromů.
Bobr není jediný, kdo je považován v našich vodních tocích a rybnících za škodnou. Je zde velká snaha pocuchat olovem peří kormoránu velkému. Je to migrující pták, který se u nás zastavuje na své cestě a přirozeně se krmí. Podobně jako český turista, který dovolenou spojuje z velké části s gastronomickou výpravou. Pokud někam cestuji, logicky jím z místních zdrojů. Český národ ročně podle ČSÚ vykoná 13 milionů cest do zahraničí a za jídlo dle výpočtu utratí minimálně 60 miliard korun. To je velká hromada jídla, nemyslíte? 100 tisíc hladových vodních ptáků je velký nápor, to bezesporu. Ale pro ekosystém, do kterého člověk nezasahuje to není žádný problém, regeneruje se sám a dělá to stovky milionů let.
A to je zásadní problém, člověk a jeho zájmy. Prostor pro jiné druhy a jejich potřeby je omezený. Berme tedy hlásné trouby ve večerním zpravodajství spíše jako důvod pokládat si správné otázky, než jejich reportáže vnímat jako směr či reálnou situaci. Položme si otázku, jakou roli plní člověk pro planetu Zemi?
