Článek
Čím je život na naší planetě unikátní a jak ho vnímat v prázdnotě vesmíru? Je člověk nejvyšší formou života a máme právo se za ni považovat? Je technický pokrok důkazem skutečné vyspělosti a důvodem k nadřazenosti, když jednou z hnacích sil technického růstu je válka? Je náboženství důkazem o duchovním osvícení člověka, když byla jeho jménem po staletí trestána odlišnost a během církevních obřadů se i v 21.století předkládají lovecké trofeje před oltáře našich kostelů? Máme právo ony pilíře života měnit ke svým potřebám a čerpat z nich na úkor jiných druhů? Mnoho otázek, které lze vidět mnoha pohledy. Jaké tedy jsou ony pilíře života a vnímáme ještě jejich vzájemnou provázanost, nebo jsme už zcela otupěli a své smysly nahradili syntetickými?
Život na naší planetě bereme jako naprostou samozřejmost, aniž si uvědomujeme, že její vznik je shodou nahodilých událostí, které se dost možná nezopakovaly v žádné blízké soustavě. Naše planeta je tedy jedním velkým zázrakem, který začal před 13,7 miliardy let Velkým třeskem. Nevíme, co bylo před tím ani jestli vůbec něco bylo, a to včetně času samotného. Bereme sami sebe natolik vážně, že ztrácíme pohled na velikost Vesmíru i přes špičkové pozorovací přístroje, které vidí až do vzdálenosti 280 milionů let po zážehu času a prostoru. Přehlížíme totiž fakt, že mezi bytím a nebytím v tom obrovském prostoru je velmi malý předěl a naše planeta i kosmos zde budou s námi i bez nás. Život a Vesmírný řád se totiž opírá o jiné pilíře, než je internet, politika, dálniční sítě, finanční systém nebo třeba průmysl. To jsou opěrné body lidské civilizace, ne přírodní zákony.
Vše má své cykly zrození a zániku. Hvězdy, planety, galaxie. To vše má svou omezenou dobu života a vesmírný řád. Naše slunce je relativně klidná hvězda, a po miliardy let ještě bude. Žijeme tedy v poměrně bezpečné a stabilní části vesmíru. A přesto toužíme kolonizovat vzdálené hvězdné systémy. Naše slunce je motorem života a dodává na náš povrch 173 000 TW energie, což je 10 000× více, než využíváme. Las Vegas, Time Square, Dubaj. To jsou jen některé příklady marnivosti, jak nakládat s energetickým proudem, který složitě vyrábíme.
Život na naší planetě však nestojí jen na fyzice vesmíru. A tím už narážím na pilíře, které my, lidé, v současné době ovlivňujeme. Čím dál více je oslabujeme. A přestože jsem přesvědčen, že si toho jsme vědomi, jedeme z útesu na plný plyn ve slepé víře, že vše, co nás potká, se nějak vyřeší – technologicky, nebo modlitbou. Naše planeta je stará 4,5 miliardy let a život na ní se vyvíjel 4 miliardy let, překonal mnoho kataklyzmatických katastrof. Došlo k mnoha vymírání druhů, ale to, co zažíváme dnes, je zcela ojedinělé, protože činitelem je člověk. A co je nejvíce zarážející, v jak krátké době jsme to dokázali. Následků si všímáme, ale nedochází nám, že když se odhodláme k nějaké změně, chvíli bude trvat, než dojde k nápravě. Je třeba dát přírodě prostor a čas.
,,Zvířata potřebují k přežití pouze naši nepřítomnost. A když jen poodstoupíme stranou a uvěříme přírodě, život si už najde cestu…“
John Hammond – Jusrký park
Nejzásadnější pro život na naší planetě je její rozmanitost. Čím větší rozmanitost, tím větší síla a odolnost ekosystému je. Vzájemná provázanost mikroorganismů, hub, rostlin, hmyzu, zvířat a dokonce i virů upevňuje odolnost ekosystému, kterým celá naše planeta je. Proto je tak zásadní chránit divokou přírodu a nezasahovat do ní. Mechanismy, které zde jsou po miliardy let ani přes naše znalosti a vyspělé technologie nemůžeme obejít. Pokud něco přidáme, bude to přebývat, pokud něco ubereme, bude to scházet. A tím narážíme na omezenost zdrojů. Nelze neustále růst a očekávat prosperitu bez splácení dluhů.
Zamysleme se tedy, co podpírá náš svět a kolik ještě ony metaforické pilíře snesou našeho tlaku a zdali je onen tlak nezbytně nutný. Každý z nás je součástí a každý nese odpovědnost. Zkusme ji tedy převzít.
