Dala žebrákovi pět dolarů a práci. O rok později jí unesl dceru (14) a měsíce ji držel v řetězech

Muž, který se rodině představil jako Emmanuel, žil bez domova. Rodina Smartových bydlela ve čtvrti Federal Heights v Salt Lake City, otec Ed pracoval jako realitní a hypoteční makléř a s manželkou Lois vychovávali šest dětí v silně věřící mormonské domácnosti. Matka mu dala pár dolarů na ulici v centru města a později ho najala, ať manželovi pomůže s opravou střechy. Pár dní tak Emmanuel strávil přímo na jejich dvoře, poznal rozvržení domu, rodinu i čtrnáctiletou Elizabeth, druhé nejstarší z dětí.

Necelý rok poté, v noci z 5. na 6. června 2002, se do domu vrátil. Vlezl oknem do pokoje, který Elizabeth sdílela s mladší sestrou Mary Katherine. Přiložil Elizabeth nůž na krk a řekl, ať vstane a jde s ním, jinak zabije ji i celou rodinu. Devítiletá sestra celou scénu viděla, předstírala spánek, protože se bála, že zabije i ji. Elizabeth ho bosá, v noční košili, poslechla a odešla s ním do tmy.

Muž se ve skutečnosti jmenoval Brian David Mitchell. Mitchell dívku odvedl pěšky do hor nad městem, kde s manželkou Wandou Barzee žili v táboře z plachet a provazů. Elizabeth tam první týdny drželi přivázanou řetězem ke stromu, aby neutekla. Hned tu první noc ji ve zinscenovaném obřadu prohlásil za svou duchovní manželku a znásilnil. Dostala nové jméno, Šear Jašub, a musela ho oslovovat jako proroka.

Mitchell sám sebe vydával za posla Boha, který má obnovit pravou víru a jednou porazit Antikrista. Barzee jeho zjevení roky věřila natolik, že mu se čtrnáctiletou dívkou v táboře pomáhala, přestože podle svých pozdějších slov věděla přesně, co se chystá. Elizabeth znásilňoval téměř denně, nutil ji pít alkohol a brát drogy a vyhrožoval, že pokud se pokusí utéct nebo na sebe upozornit, zabije ji i její rodinu.

Aby s ní mohl vycházet mezi lidi a nikdo ji nepoznal, nutil ji Mitchell zahalit se od hlavy k patě do bílého roucha a závoje přes obličej. V tomhle přestrojení s ní chodil po restauracích i parcích, na veřejnosti ji vždy představoval jako vlastní dceru, ne jako manželku. Když se s ní jednou na party pokusil bavit mladý muž, Mitchell zasáhl se slovy, že jde o jeho dceru a ona s cizími nesmí mluvit.

Elizabeth tak procházela ulicemi Salt Lake City i později v Kalifornii, kam se na čas přesunuli, a míjela ploty a výlohy, na kterých visela její vlastní fotka, kterou tam v rámci pátrání pověsila policie. Nikdo v zahalené postavě vedle dvou dospělých neviděl dívku, kterou hledala celá Amerika. Jednou prošla i pár desítek metrů od domu vlastních rodičů.

Nejblíž záchraně byla měsíce před samotným rozpoznáním na ulici, v městské knihovně. Detektiv si u stolu všiml zahalené dívky a požádal ji, ať odhalí obličej. Mitchell mu klidně odpověděl, že podle jejich náboženství smí závoj sundat jen manžel. Detektiv na to řekl, že by tedy jen na jeden den rád patřil k jejich víře, jen aby se mohl podívat, jestli je pod závojem opravdu hledaná dívka, a mohl se vrátit na stanici s tím, že to nebyla ona.

Mitchell znovu klidně odmítl a detektiv nakonec odešel bez odpovědi. Barzee ji pod stolem celou dobu svírala za nohu jako varování, ať mlčí. „Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem nic neřekla,“ vypověděla o tom později u soudu. Po tomhle incidentu se Mitchell urychleně přesunul z Utahu pryč.

Mitchell přitom neplánoval zůstat jen u ní. Podle Elizabeth mluvil o tom, že si postupně přivede až sedm dívek jako další manželky, a hledal je i mezi jejími spolužačkami a příbuznými. Necelé dva měsíce po jejím vlastním únosu, 24. července 2002, se pokusil vloupat do pokoje její starší sestřenice Olivie Wrightové, patnáctileté dívky, kterou znal z dřívějších návštěv rodiny, a udělat z ní další „manželku“. Přistavil k oknu její ložnice židli a tlačil na zavřené rolety, vyplašilo ho však cinkání spadlých ozdůbek na parapetu.

Zlom přišel náhodou. Sestra Mary Katherine byla jako devítiletá jediná, kdo únosce viděl zblízka, policie ji proto vyslýchala opakovaně hned od první noci. Zpočátku si nedokázala vybavit nic konkrétního, jen mlhavý obraz muže v tmavém oblečení. Rodina mezitím vypsala odměnu čtvrt milionu dolarů a stovky dobrovolníků pěšky, na koních i v helikoptérách prohledávaly kopce kolem Salt Lake City, stopa k pachateli ale chyběla měsíce.

Až 12. října, přes čtyři měsíce po únosu, listovala Mary Katherine obrázkovou Guinnessovou knihou rekordů. U fotky mohutné ženy jí bez zjevného důvodu hlavou proletělo jméno Emmanuel, tedy jméno muže, který kdysi krátce pracoval na jejich střeše. Její popis se stal základem pro kresbu, kterou pak odvysílal pořad America's Most Wanted. V únoru 2003 dva kolemjdoucí nedaleko Salt Lake City poznali v procházející trojici, vousatém muži, ženě a zahalené dívce, muže z televize. Zavolali policii.

Když strážníci trojici zastavili a ptali se zahalené dívky na jméno, Elizabeth se bála přiznat, kdo je. Devět měsíců v zajetí, ve kterém ji naučili mlčet a poslouchat, skončilo až ve chvíli, kdy konečně vyslovila vlastní jméno nahlas.

Elizabeth vyrůstala v silně věřící mormonské rodině. Víra jí podle jejích slov pomohla přežít měsíce v táboře. Po návratu ji ale stejné prostředí naučilo něco jiného. Ve škole si zapamatovala hodinu sexuální výchovy, kde učitel přirovnal dívku po ztrátě panenství ke žvýkačce, kterou si už nikdo nevezme znovu do pusy. „Pomyslela jsem si, bože, já jsem ta ožvýkaná žvýkačka, kterou už nikdo nechce,“ řekla o tom později na konferenci o obchodu s lidmi na Univerzitě Johnse Hopkinse.

Byla oběť, ne viník, a přesto se s tímhle pocitem prala roky. Mormonská výchova staví na cudnosti jako jedné z hlavních ctností, panenství do svatby bývá prezentované jako dar, který se dá ztratit jen jednou. Přesně z tohohle rámce vycházela i hodina, kde padlo přirovnání ke žvýkačce.

Elizabeth se stala jednou z mála veřejně známých kritiček výchovy založené čistě na sexuální abstinenci, jakou prosazovala i její vlastní církev. Neříkala, že jí víra ublížila, říkala, že ublížil způsob, jakým se o hodnotě dívky po násilí mluvilo. Sama v mormonské církvi zůstala a dodnes se k ní hlásí.

Než došlo k soudnímu procesu, uplynulo skoro osm let plných posudků duševního stavu a snah obhajoby prokázat, že je Mitchell nepříčetný. V roce 2010 Elizabeth tři dny svědčila u federálního soudu a muže, který ji roky nutil oslovovat jako proroka a pána, popsala jako sprostého a sobeckého člověka, jenž si náboženstvím zdůvodňoval vlastní chtíč.

Porota nepříčetnost neuznala a Mitchell v roce 2011 dostal dva doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění. Barzee, která proti němu svědčila výměnou za dohodu s prokuraturou, dostala patnáct let a v roce 2018 ji propustili dřív, než se čekalo, kvůli chybně spočítané době výkonu trestu. Elizabeth to tehdy označila za nepochopitelné.

Rodina, která ji devět měsíců hledala a modlila se za její návrat, se později rozpadla. V roce 2019 otec Ed Smart oznámil, že je gay, a opustil mormonskou církev, ke které se rodina roky hlásila jako ke zdroji síly. S matkou Elizabeth, Lois, se po více než třiceti letech manželství rozvedli. Elizabeth řekla, že s oběma rodiči zůstala v dobrém vztahu a rozhodla se je v této změně podpořit.

V roce 2009 se Elizabeth na mormonské misii v Paříži seznámila s Matthewem Gilmourem ze Skotska, který dlouho žil mimo USA a neznal ji a její příběh. V roce 2012 se vzali a dnes spolu mají tři děti, dcery Chloé a Olivii a syna Jamese.

Zkušenost, kterou si odnesla na těle i duši, Elizabeth nakonec uplatila ve své práci. V roce 2006 stála před americkým Kongresem a podpořila zákony na ochranu dětí i systém pohotovostních upozornění při únosech. O pět let později založila Elizabeth Smart Foundation, nadaci, která pomáhá obětem sexuálního násilí a učí lidi rozpoznat grooming, tedy postupné a systematické získávání důvěry dítěte, které predátor později zneužije. Roky jezdí po konferencích a mluví o tom, jak přesně takové postupy fungují a proč se jim dítě samo neumí bránit.

Dívka, kterou v noci odvedli z vlastní postele a devět měsíců učili, že za svůj osud může sama a má mlčet, dnes učí jiné ženy, jak se takovému tichu ubránit.

Zdroje: cnn.com | nbcnews.com | nbcnews.com | foxnews.com | biography.com | en.wikipedia.org | en.wikipedia.org