Článek
Jmenoval se Henry Darger. Ve skříňce v práci ukrýval vystřiženou novinovou fotografii Elsie. Když o fotku přišel, propadl zoufalství. Právě z této ztráty později vznikl jeden z nejpodivuhodnějších uměleckých světů 20. století.
Šla jen za roh
Doma jí říkali Eliška, noviny z ní udělaly Elsie. Narodila se kolem roku 1906 jako zřejmě sedmé dítě v rodině českých přistěhovalců. Přesné datum jejího narození se nedochovalo. Rodiče totiž po příchodu do Ameriky postupně opustili katolickou víru a jako volnomyšlenkáři své mladší děti nenechávali křtít ani důsledně zapisovat do úředních evidencí. Eliška měla zlaté kudrnaté vlasy, modré oči a ďolíčky ve tvářích. Obyčejné dítě z dělnické čtvrti, které se pořád smálo.
Paroubkovi přišli do Ameriky z východních Čech, z okolí Čáslavi, za oceánem dřeli a vychovávali plný dům dětí. Otec František se přes oceán přeplavil už v patnácti letech. Později se vrátil do Čech, aby si našel nevěstu. V roce 1892 se ve východních Čechách oženil s Karolínou a spolu odjeli do Chicaga, kde tehdy žili desetitisíce Čechů. Krajané měli vlastní noviny, spolky i česky mluvící policisty, takže rodina rychle zapadla. František se živil jako malíř pokojů, Karolína vedla domácnost, šetřilo se na všem.
Ráno 8. dubna 1911 řekla Elsie matce, že jde za tetou Trampotovou, která bydlela hned za rohem. Cestou potkala sestřenici a hlouček dětí, které poslouchaly flašinetáře. Když muzikant popošel dál na roh, děti běžely za ním. Elsie zůstala. Pak ji už nikdo neviděl.
Několik hodin ji nikdo nehledal. Matka si myslela, že je dcera u tety a třeba i přespí, jak se to občas stávalo. Teprve když se otec večer vrátil z práce a dcera nebyla doma, vyrazil rovnou na policejní stanici. Druhý den ráno se rozjelo pátrání, jaké Chicago dlouho nepamatovalo.
Měsíc pátrání, tři státy, žádná stopa
Pátrání nabralo nevídané rozměry. Hledalo se ve třech státech, guvernér vyzval lidi, aby pomohli, ředitelka chicagských škol poslala děti prohledávat čtvrti ve městě. Otec dal na odměnu celé své úspory, padesát dolarů, tedy všechno, co rodina měla. Matka mezitím od druhého týdne opakovala jediné, že je Elsie mrtvá. Otec ze zoufalství došel až za jasnovidkou, ta ho poslala hledat do Wisconsinu. Marně.
Podezření padlo na kočovné Romy. Jeden chlapec tvrdil, že viděl vůz, na němž nějaká žena držela malou holčičku. Policie projížděla tábory u řeky, pokaždé se ale ukázalo, že dítě ve voze není Elsie. Podezření přitom mělo reálný základ. Čtyři roky předtím takhle zmizela sedmiletá Lillian Wulffová. Cikáni z ní udělali žebračku a šest dní ji vodili od domu k domu, než ji jeden sedlák zahlédl, jak jde za jejich vozem a vrátil ji rodičům. Teď, v jedenácti letech, přišla Lillian na policii a nabídla svou pomoc. Jako jedna z mála věděla, jak takový gang funguje.
Soudce Joseph Sabath veřejně vyčetl policii, že hledá vlažně, protože jsou Paroubkovi chudí a sám přidal do odměny sto dolarů.
Vylovili ji z kanálu
8. května 1911 zahlédli zaměstnanci elektrárny u Lockportu, pětatřicet mil za Chicagem, něco plavat ve lodním kanálu. Zprvu si mysleli, že je to zdechlina z některé z okolních farem. Pak jim došlo, že je to dítě.
Kanál, kde našli tělo
K tělu zavolali místního pohřebníka, aby ho ohledal. Podle vlasů, punčoch i látky šatů poznal, že jde nejspíš o Elsie. Pro Paroubkovy zatím zajel domů policista. Sotva Karolína uviděla na prahu zachmuřeného strážníka s kloboukem v ruce, vykřikla: „Mé drahé dítě!“ a prosila, ať jí někdo řekne, že Elsie žije. K identifikaci těla přivezli otce, rozloženou tvář ale nepoznal. „Šaty vypadají jako Elsiiny. Ale tvář, tu nepoznávám. Pozná ji jen matka,“ řekl. Druhý den ráno přijela i Karolína a dceru poznala.
Pitva ukázala, že se Elsie neutopila, v plicích neměla vodu. Lékaři našli stopy násilí a shodli se, že ji někdo napadl a usmrtil, teprve pak skončila ve vodě. Oficiální příčina smrti ale zůstala uvedená jako neznámá, koroner se ale přiklonil k tomu, že dítě někdo udusil. Otec to při výslechu řekl natvrdo, byl přesvědčený, že dceru zabili únosci. Karolína vyběhla z pohřebního ústavu na ulici a křičela, že to věděla celé tři týdny a že policie neudělala nic.
Na chvíli měli dalšího podezřelého. Poustevník a podomní obchodník Joseph Konesti bydlel v boudě u téhož kanálu a sousedka ho udala, že k sobě lákal malé děti. Den poté, co se dozvěděl, že po něm jdou, skočil pod vlak. Za pět dní ho posmrtně očistili. Vraha Elsie Paroubkové se nepodařilo najít nikdy.
Pohřeb na trávníku a šek na pětadvacet dolarů
Rodina neměla ani na pohřeb. Pátrání spolykalo poslední peníze a Karolína soudci přiznala, že nemají dceru z čeho pochovat. Soudce Sabath jí podal šek na pětadvacet dolarů a slíbil sehnat víc. Krajané se skládali, jedna žena uspořádala dobročinný večírek a vybrala mezi americkými Čechy přes padesát dolarů.
Pohřeb se konal 12. května 1911 na trávníku před domem Paroubkových. Přišly skoro tři tisíce lidí. Lidé stáli v zahradě, na verandách i na balkonech sousedních domů. Otec odmítl nabídku spolkového sálu, protože nechtěl nikoho poslat pryč. „Přišli se rozloučit s mou Elsie. Ať nejsou zklamaní,“ řekl. Bílou rakvičku obklopily konvalinky a růže, osm holčiček v bílém přineslo náruče lilií. Když pohřebník zvedal rakev do vozu, matka ho prosila, ať ji ještě jednou otevře, aby viděla dceřinu tvář.
Rodiče ztrátu dlouho nepřežili. František zemřel v roce 1913, přesně ve výroční den dceřina pohřbu. Bylo mu pětačtyřicet. Karolína ho přežila o čtrnáct let. Dnes leží všichni tři vedle sebe na Českém národním hřbitově v Chicagu. Pro veřejnost tím příběh Elsie skončil. Pro muže z úvodu článku ale teprve začínal.
Druhý život mrtvé holčičky
Matka Henryho zemřela, když mu byly čtyři roky, při porodu dcery. Děvčátko pak dali k adopci a on tak nikdy sestru nepoznal. Nějaký čas pak žil jen s otcem, který byl tělesně postižený a nedokázal se o chlapce dlouhodobě postarat. Otec skončil v chudobinci a Henryho dali nejdřív do katolického chlapeckého domova a potom do ústavu pro „slabomyslné“ v Lincolnu. Odtud se opakovaně pokoušel utéct. Definitivně se mu to povedlo v osmnácti a pak víc než padesát let uklízel v chicagských nemocnicích. Když na jaře 1911 celé Chicago hledalo malou Elsie, byl Henry Darger devatenáctiletý uklízeč v jedné z tamních nemocnic. Toužil adoptovat dítě, opakovaně ho odmítli.
Sbíral výstřižky z novin o zmizelých a zavražděných dětech a fotka Elsie z Chicago Daily News mu utkvěla v paměti nejvíc. V roce 1912 mu prý ze skříňky v práci ukradli věci a mezi nimi i tuto fotku. Darger se zhroutil. Modlil se k holčičce, postavil jí oltář a odříkával novény, devítidenní řady modliteb s jediným přáním, aby se mu fotka vrátila. Jméno ani datum vydání novin si nezapamatoval, a tak ji v archivu nikdy znovu nenašel.
Z této posedlosti pak rostlo dílo, které objevili teprve po jeho smrti v roce 1973. Domácí našel v jeho zaneřáděném pokoji přes patnáct tisíc stran rukopisu nazvaného Příběh dívek Vivianových v zemích, které jsou známé jako Říše neskutečna, k tomu stovky obrazů, akvarelů a ilustrací nejrůznějších formátů.
Elsie v tomto světě žije dál jako Annie Aronburg, vůdkyně dětské vzpoury proti krutým dospělým. Její zavraždění rozpoutá v knize celou válku. Hrdinům se v ději ztratí fotka Annie a zoufale ji hledají, přesně jako Darger hledal tu svou. Stužka ve vlasech i límeček na jeho kresbě odpovídají té novinové fotce.
Rukopis nikdy nevyšel a pro svou délku ho prý dodnes nikdo nepřečetl celý. Bývá označovaný za nejdelší beletristické dílo, jaké kdy vzniklo. Slávu posmrtně Dargerovi přinesly obrazy, ne psaní. Dnes patří k nejznámějším jménům takzvaného outsider artu, tedy umění samouků mimo oficiální galerijní svět, často lidí s duševním onemocněním nebo na okraji společnosti.
Tahle tvorba se prosadila až v šedesátých a sedmdesátých letech, přesně v době, kdy Dargerovo dílo vyplulo na světlo. Historik John MacGregor ho označil za vůbec nejdůležitější příklad amerického outsider artu. Jeho akvarely s dětmi dnes visí v newyorské MoMA, ve Whitney i v pařížském Centre Pompidou a na aukcích se prodávají za statisíce dolarů.
Obraz Henryho Dargera na výstavě Art Brut v pařížském Grand Palais (2025). Tragický příběh české dívky Elsie Paroubkové bývá často spojován s počátky Dargerovy fascinace osudy ohrožených dětí, která prostupuje celým jeho dílem. Foto: EPA.
Múza, nebo oběť svého ctitele?
Dargerovy obrazy se proslavily už po jeho smrti, ale kdo je ta holčička ze ztracené fotky, dlouho nikdo netušil. Cestu zpátky k Elsie rozmotal až v roce 2000 historik umění Michael Bonesteel. V Dargerově románu narazil na opakované zmínky o Annie Aronburg a o její ztracené fotce. Když pak prohledal archiv Chicago Daily News, našel skutečnou Elsie Paroubkovou a celý její příběh. Tím se mrtvá holčička po skoro devadesáti letech vrátila na světlo, ne kvůli spravedlnosti, ale kvůli posedlosti cizího člověka.
Objev však otevřel mnohem temnější otázku. Dargerův životopisec John MacGregor četl jeho dílo skrz psychoanalýzu, mluvil o „mysli sériového vraha“ a nahlas se ptal, jestli za smrtí Elsie nestál sám Darger. Posluchači z jeho přednášek odcházeli s dojmem, že podivína z vraždy obvinil. MacGregor to později popřel a tvrdil, že nic takového nikdy neřekl. Důkaz vážně žádný není. Zůstává jen znepokojivá souhra: muž posedlý zavražděnými dětmi, který přišel do Chicaga krátce před smrtí holčičky a do konce života ji uctíval jako svatou.
Na celém příběhu je ještě jedna trpká ironie. Darger umřel v chudobě, nikdy si za rok nevydělal víc než tři tisíce dolarů, a ještě na sklonku života řekl, ať jeho papíry vyhodí. Dílo zachránili jeho domácí, manželé Lernerovi. Oni ho pak vystavovali, prodávali sběratelům a nechali si zapsat autorská práva. Jeden jeho akvarel se vydražil za desetitisíce, velké plátno později za půl milionu eur. V roce 2022 se navíc vynořili jeho vzdálení příbuzní a o dědictví po pohrdaném uklízeči se začali soudit.
Vrah Elsie Paroubkové zmizel beze jména a beze stopy. Že se za proslulou Annie Aronburg skrývá skutečná zavražděná Češka, se svět dozvěděl až v roce 2000. Muž, který ji nikdy nepotkal, jí tím dal druhý život. Dnes visí v galeriích po celém světě, a skoro nikdo z návštěvníků netuší, že za tou tváří stojí dítě z české rodiny, které jednoho dubnového rána zmizelo za rohem vlastního domu.
