„Oblepila jsem ji páskou, zabila.“ Vražedkyně 12leté Loly dostala loni nejpřísnější trest ve Francii

Johan Daviet znal kamery v domě v pařížské ulici Manin lépe než kdokoli jiný. S manželkou tu dělal správce a k záznamům měl přístup. V pátek 14. října 2022 odpoledne si je pouštěl kvůli dceři. Dvanáctiletá Lola měla školu hned v sousední ulici, a přesto domů nedorazila.Na záznamu z 15:20 uviděl, jak Lola vchází do haly. U ní stála mladá žena, kterou nikdy předtím neviděl. Lola šla za ní. Byl to poslední záběr, na kterém byla jeho dcera živá.

Jeho žena Delphine Davietová šla mezitím nahlásit zmizení na policii a večer dala na Facebook Lolinu fotku i záběr z kamery. Vyšetřovatelé na záznamech našli ještě jeden záběr. Ona neznámá žena odešla z domu zhruba o hodinu a půl později, sama. Táhla dva kufry a velkou plastovou bednu na kolečkách přikrytou dekou. Jeden ze sousedů jí podržel dveře.

Policie pak dům prohledávala patro po patře. Ve sklepě našla lepicí pásku a řezák. Kolem jedenácté večer začal bezdomovec před domem zastavovat kolemjdoucí a prosit je, ať zavolají policii. Na dvoře u vedlejšího vchodu stála pootevřená bedna. Pod látkou, která ji zakrývala, uviděl kus dětské ruky.

Lola se narodila v srpnu 2010 na severu Francie, odkud její rodiče pocházeli. Do Paříže se rodiče přestěhovali kvůli místu správců v ulici Manin, jinak je s městem nic nepojilo. Závodila v aerobiku za klub v nedalekém Pantinu a ve své kategorii se stala mistryní Francie. Kamarádka o ní řekla, že milovala fotbal a byla docela legrační. Měla dva starší bratry. Matka ji později před soudem popsala jako „veselou, společenskou a milující holku, která měla ráda život a vždycky byla připravená pomoct druhým“.

Žena z kamery se jmenovala Dahbia Benkiredová a bylo jí čtyřiadvacet. Z Alžírska přijela v roce 2016 na studentské vízum. Když jí vypršelo, zůstala ve Francii nelegálně. Stálou práci ani vlastní bydlení neměla, přespávala u známých a nejčastěji u šestadvacetileté sestry Frihy, která měla v Lolině domě pronajatý byt. V srpnu 2022 ji zadrželi na letišti Orly bez dokladů a dostala příkaz opustit Francii do třiceti dnů. Neodjela a nikdo to nekontroloval.

Ve vazbě později řekla, že ji hnala nenávist k Lolině matce. Sestra jí dala jen klíč od bytu a bez čipové karty se v domě nedal přivolat výtah. Lolina matka jí prý kartu odmítla dát. Delphine Davietová u soudu odpověděla, že o žádné žádosti neví: „Tu historku s kartou si vůbec nepamatuju. Samé výmysly. Nic neospravedlňuje takovou nenávist, pohrdání a krutost vůči mé Lole.“

Během vyšetřování přišla Benkiredová s další verzí. Byla prý uhranutá. Muž, u kterého v létě 2022 bydlela výměnou za úklid a žehlení, jí podle ní dával pít „vodu smrti“ a vodil ji na okultní obřady na hřbitovy. U soudu se celá teorie rozpadla. Lahvičku vypila tři měsíce před činem a nevěděla, co v ní bylo. Z hřbitova se stal byt, který jí hřbitov připomínal, a ze satanistických rituálů v kostele návštěva baziliky Sacré-Cœur. Nakonec vinu přesunula na bývalého milence, který ji podle ní ponižoval: „Chtěla jsem ublížit jemu, ne malé Lole.“

Když jí policišté ukázali fotografie Lolina těla, odpověděla: „Nechává mě to chladnou. Mě taky znásilnili a viděla jsem své rodiče umírat před sebou.“ Prokurátor u soudu upozornil, že mezi tím, co o svém životě vypráví a skutečností zeje obrovská propast.

V sestřině bytě byla s Lolou devadesát sedm minut. Co se v nich dělo, popsala vyšetřovatelům sama a soudní lékaři to potvrdili. Lolu znásilnila a omotala jí obličej lepicí páskou, až se udusila. Soud čin kvalifikoval jako vraždu dítěte spojenou se znásilněním, mučením a barbarskými činy. Míra brutality byla taková, že když soud promítal fotografie těla, matka s bratrem odešli ze síně a soudní zpravodajka jedné z francouzských televizí se pak při popisu prvního dne procesu rozplakala ve studiu. Benkiredová se na fotografie dívala a nedala nic najevo. Tělo pak uložila do plastové bedny, kterou našla v bytě.

Kolem páté odpoledne vyšla s bednou na ulici. Neznámého chodce Carima B. požádala, ať ji odveze za Paříž. Když odmítl, řekla mu, že má „něco zajímavého na prodej“. Šel s ní do kavárny na rohu ulice. Tam ho vyzvala, ať se do bedny podívá sám, a na otázku, co v ní je, odpověděla, že ledvina. U soudu pak řekl, že ji měl za bláznivou a odešel. Benkiredová si mezitím došla do pekárny pro croissanty. Carime zašel na policii sám o několik hodin později, když se ze zpráv dozvěděl o mrtvé dívce v bedně.

Kolem šesté zavolala známému Rachidu N., ať pro ni přijede. Třiačtyřicetiletý řidič naložil kufry i bednu do auta a odvezl ji k sobě do bytu za Paříží. Bedna s Lolou u něj stála čtyři hodiny. Benkiredová se osprchovala a vyprala si, on mezitím koupil vodku a kondomy. Pak spolu šli na večeři do fast foodu. Podle něj se usmívala a měla hlad.

Bedna měřila zhruba 75 x 45 centimetrů. Lola měřila 1,60 metru a vážila 55 kilo. Když bednu u soudu postavili doprostřed jednací síně, předseda soudu poznamenal, že si člověk těžko představí, jak se do ní Lolino tělo vešlo.

Po večeři se Benkiredová rozhodla vrátit k sestře. Rachid jí objednal auto s řidičem a kolem jedenácté večer stála i s bednou zpátky v ulici Manin, u vedlejšího vchodu do domu, který celý večer prohledávala policie. Tam se potkala se sestrou Frihou. Benkiredová se chovala divně, Friha jí přesto pomohla s kufry. Když se začala vyptávat, co je v bedně, Benkiredová nechala bednu i kufry stát a utekla. Friha bednu otevřela a začala křičet.

Křik slyšel bezdomovec, který postával před domem. To on pak na ulici sháněl někoho, kdo zavolá policii, a pod látkou našel dětskou ruku. Benkiredová byla v té době už pryč. Hromadnou dopravou ujela k dalšímu známému za Paříž, kde ji zadrželi druhý den ráno.

Za šest hodin, kdy Lolu vozila po Paříži, prošla Benkiredová kolem několika lidí. Soused jí podržel dveře, chodec z kavárny odešel a řidič Rachid měl bednu čtyři hodiny v bytě a o jejím obsahu se s ní nebavil. Policii jako první přivolal až bezdomovec.

Po několika výsleších se Benkiredová přiznala a 17. října ji obvinili z vraždy a znásilnění s mučením. Rachida obvinili z ukrývání mrtvoly. Friha vyšetřovatelům popsala, že se sestra poslední dny v noci budila a mluvila nesouvisle. Ani ona neměla ve Francii platný pobyt a v lednu 2023 ji vyhostili do Alžírska.

Za pár dní už o Lole mluvila celá Francie. Prezident Emmanuel Macron přijal rodiče v Elysejském paláci. Opozice v čele s Marine Le Penovou vládě vyčítala nevymáhaný příkaz k vyhoštění, premiérka Élisabeth Borneová to označila za zneužívání mrtvého dítěte. Rodina přes advokátku žádala, ať politici přestanou používat Lolino jméno a fotky ke kampaním. Na tichém pochodu za Lolu nesměly být na přání rodiny žádné politické symboly.

Pohřeb byl 24. října 2022 v kostele v Lillers na severu Francie. Na fotkách z obřadu jsou oba rodiče a oba bratři. Za rok a čtyři měsíce bude jeden z nich ležet na stejném hřbitově.

Johan Daviet veřejně promluvil poprvé v říjnu 2023, rok po vraždě, v televizním rozhovoru. S manželkou byli v té době v rozvodovém řízení a podle jeho slov přišli skoro o všechno. „Neodnesla mi jen dceru. Vzala mi celou rodinu,“ řekl o Benkiredové. Z Paříže odešel k rodičům a začal se léčit ze závislosti. Po letech abstinence znovu vrátil k alkoholu. Svůj stav si nepřikrášloval: „Jestli se z toho nedostanu, stáhnu s sebou všechny.“

V pátek 23. února 2024 vyjížděli hasiči k devětačtyřicetiletému muži. Johan Daviet zemřel na zástavu srdce. Lidé z jeho okolí říkali, že ztrátu dcery neunesl. Pohřbili ho v Lillers vedle Loly. Muž, který jako první uviděl na záznamu svou dceru jít za cizí ženou, se soudu nedožil.

Proces začal v Paříži 17. října 2025, tři roky po vraždě. Benkiredové bylo sedmadvacet. V boxu seděla klidně, mluvila monotónním hlasem a hned první den se rodině omluvila se slovy, že to, co udělala, je hrozné. Když soud přehrával její výpovědi z vazby, poslouchala je bez hnutí. Celý čin shrnula jednou větou: „Přivedla jsem ji k sobě, oblepila jsem ji páskou, zabila. A je to.“

Znalci u ní nenašli duševní poruchu, která by ji zbavovala odpovědnosti. Psycholog popsal psychopatické rysy na vysoké úrovni a sklon k manipulaci. Testy na drogy byly po zatčení negativní.

Thibault Daviet, Lolin bratr, se na ni obrátil za celou rodinu včetně zemřelého otce: „Chceme, abyste řekla celou pravdu a nic než pravdu. Celé Francii i nám.“ Delphine Davietová před porotou vyjmenovala, co vše ztratila: „Přišla jsem o všechno. O Lolu, o manžela, o byt, o práci. Celý můj život se zhroutil.“ Porotu požádala, ať nevynese nic jiného než doživotí.

Rozsudek padl 24. října 2025, přesně tři roky po Lolině pohřbu. Soud jí uložil doživotí bez možnosti podmíněného propuštění, kterému Francouzi říkají skutečné doživotí. Doživotně odsouzení ve Francii běžně smí žádat o propuštění po 18 až 22 letech, Benkiredové soud tuhle možnost vzal navždy. Od zavedení tohoto trestu v roce 1994 ho dostali čtyři muži, Benkiredová je první žena. Teoreticky může po třiceti letech požádat o přezkum, v praxi se s jejím propuštěním nepočítá. Trest si odpyká ve francouzské věznici. Kdyby ji někdy přece jen pustili, musí podle rozsudku Francii okamžitě opustit a už se nesmí vrátit. Na odvolání měla deset dní, nevyužila je a rozsudek je pravomocný.

Po verdiktu Delphine Davietová řekla novinářům: „Věřili jsme ve spravedlnost a dočkali jsme se jí.“ Hned dodala, že jim to Lolu stejně nevrátí. Jméno vražedkyně nikdy nevysloví, je pro ni „ta věc“, jindy ďábel. Myslet na ni odmítá: „Raději myslím na svou dceru. Na tu ženu už myslet nechci.“

Jednu odpověď ale nedostala. Benkiredová ji nedala vyšetřovatelům ani porotě a advokátky rodiny na konci procesu přiznaly, že celou pravdu se nejspíš nedozví nikdo. Delphine Davietová tu otázku před soudem vyslovila nahlas: „Vždycky se budu ptát, proč za ní Lola šla?“

Zdroje: brut.media | brut.media | brut.media | europe1.fr | parismatch.be | demotivateur.fr | purepeople.com | algerie360.com