Článek
V lednu 2006 seděl Jan Nedvěd před kamerou České televize a mluvil o svých dětech. Deset let předtím zpíval na Strahově o lásce pro šedesát tisíc lidí, teď v pořadu 13. komnata líčil, jak se proti němu postavily dvě z jeho pěti dětí. Šlo o peníze a podle něj se ho dokonce pokoušely nechat zbavit svéprávnosti.
Psaly mi, abych chcípnul, že kdybych byl mrtvej, bylo by to lepší. Bylo to, jako kdyby vám někdo ze dvou metrů pustil cihlu na obličej. Když vás vlastní krev uráží jako nějaký ožralý chlap na silnici, cítíte strašnou bolest, která jen tak neodezní. Moje tělo to nedalo fyzicky ani duševně.
Je to jeho verze a k Nedvědovi patří. Dokázal mluvit velmi otevřeně, někdy až bezohledně, a své postoje uměl stejně prudce změnit. Nešetřil přitom ani sebe, o vlastních selháních mluvil stejně otevřeně jako o křivdách. Syn Jan Nedvěd mladší popisuje otcovy nálady, které se střídaly velmi rychle. Rozhodoval se impulzivně a o tom, co ho bolelo, mluvil do kamer i do novin dřív, než stihl vychladnout. Které dvě děti měl na mysli, neřekl, dopisy ani zprávy nikdy nezveřejnil. Děti samy svůj pohled na spor veřejně nepopsaly.
Padesátiny na Strahově
Ještě odpoledne 21. června 1996 nikdo nevěděl, kolik lidí přijde. Vstupenka se neprodávala v předprodeji, ale byla přibalená ke speciálně vydanému CD. Riziko nesl producent a moderátor akce Petr Novotný, který byl stejně nervózní jako oba bratři. Stadion se nakonec zaplnil, odhady mluví o šedesáti až sedmdesáti tisících lidí. Dole na malém pódiu seděli na židlích dva rozložití chlapi s kytarami, Jan a jeho mladší bratr František Nedvěd. Jan slavil padesátiny a koncert bral jako svůj vzkaz rádiím, která jejich písně skoro nehrála, přestože se desky bratrů prodávaly po statisících. Chtěl ukázat, že lidé poslouchají něco jiného, než jim nabízí éter.
Kazatel z pódia
Ve Spirituál kvintetu měl na jevišti zakázáno mluvit, když pak hrál pod vlastním jménem, vynahradil si to. Mezi písněmi kázal o lásce a slušnosti, typicky slovy „Mějme se rádi, i když vím, že je to strašně těžký, ale život je krásnej.“ Novináře, kteří se mu posmívali, odbýval jako lidi z hospůdek, co mají rádi blues, jazz a destrukci. Proti nim stavěl rodinu. Místo ženy je podle něj doma u dětí a vztahy se za peníze koupit nedají.
Sám ovšem s rodinou většinou nebydlel a novinářům vysvětloval, že s ženou se mají rádi, jen on potřebuje na skládání klid. Syn Jan si z dětství pamatuje hlavně čekání. Dopoledne táta skládal a děti musely z domu, odpoledne odjel hrát a vracel se v noci. „Člověk měl pocit, že mu hudba bere tátu.“ Jednou vyrazili na čtrnáctidenní dovolenou do NDR a druhý den byli zpátky doma. Otce dnes nesoudí. Podle něj se nejlépe cítil, když skládal nebo stál před lidmi, a svůj dar využil naplno.
Inspirace pro Růži z papíru
Poprvé se oženil těsně před vojnou a z manželství vzešla první dcera. Manželka od něj odešla dřív, než se vrátil do civilu. Podruhé si v pětadvaceti vzal Alenu, se kterou měl syna Jana a dceru. Hrál přes dvacet koncertů měsíčně, doma skoro nebyl a známostí měl víc, než se dalo spočítat. Synovi bylo asi třináct, když na to matka přišla. Otec se vrátil z koncertu, a když se ho zeptala, proč jí to udělal, odpověděl: „Ale Alenko, kdybych ti nebyl nevěrný, nesložil bych Růži z papíru a další hity. Potřeboval jsem inspiraci. Narodil jsem se zkrátka pro národ.“
V roce 1987 se rozvedli a třetí manželkou se stala muzikantka Hana Hradská. Měli spolu dva syny. Manželství se rozpadlo v roce 1997 a rozvod se proměnil ve válku. Hana prý tvrdila, že odešel za jinou ženou, on to popíral a soud jeho svědky neuznal.
O všech třech ženách později před kamerou řekl, že si ho vzaly kvůli penězům a slávě, líbilo se jim, že se jim říká paní Nedvědová, a žily si s ním „jako čuňátka v žitě“. Ani jedna na to veřejně nereagovala. Syn Jan po letech přiznal, že kvůli tomu, jak hudba otce odváděla z domova, byl k muzice nějakou dobu až alergický. Dnes ji sám hraje.
Mrtvice a rozchod
Rok 1997 neznamenal pro Jana jen konec třetího manželství, ale i rozkol s bratrem. Začal mít zdravotní potíže, kvůli kterým nemohl jezdit po koncertech. František ale hrát chtěl. Nejdřív s kapelou Příbuzní, kterou založil Janův syn, dohrál koncerty, které už měli bratři domluvené, a pak se vydal na vlastní dráhu. Na jaře 1998 vydal první sólovou desku Neváhej a vejdi. Jan mezitím vydal vlastní album Honza. Proč se dvojice rozešla, se veřejně spekulovalo.
Mluvilo se o penězích, o Janově nové partnerce i o tom, že každý z bratrů chtěl hrát něco jiného. Jan po letech tvrdil, že za tím bylo hlavně jeho zdraví. Už po Strahově se cítil nalomený, František chtěl hrát dál a on nemohl. Bolelo ho to, ale zlobit se na bratra prý nikdy nedokázal. Zatímco Jan stonal, František sbíral úspěchy. „Já jsem marodil tři roky a on za tu dobu prodal tři sta tisíc desek.“
V únoru 1998 Jana postihla mozková mrtvice. Nemohl se hýbat, učil se všechno znovu a zotavoval se dva roky. Na jaře 1999 se vrátil na pódia, tentokrát už bez bratra, a vydal album Vašek.
Devět tisíc měsíčně
Peníze mezitím docházely. V letech 1997 až 1999 si podle svých slov půjčoval, hlavně na léčení. Třetí rozvod a dělení majetku se táhly dlouhé roky. Novinářům popisoval, jak mu bývalá žena podepisovala převzetí peněz a u soudu pak tvrdila, že nic nedostala.
Soud mu uložil doplatit půl milionu. Když nezaplatil, protože ležel v nemocnici, zablokovali mu účet a peníze z něj strhli. Soudních stání napočítal kolem padesáti. Soudkyně se ho prý ptala, jak to, že jako práce neschopný občas koncertuje. Odpověď měl jednoduchou. „Kde bych ale jinak vzal devět tisíc korun, které své bývalé ženě měsíčně platím?“
Svatba před třemi tisíci lidmi
V roce 2007 vyrazili bratři po deseti letech na společné turné a Jan novinářům tvrdil, že se nikdy nepohádali a rozchod si vymysleli novináři. Od roku 2011 hráli zase pravidelně.
Dvanáctého října 2012 stáli spolu na pódiu pražské Lucerny. Uprostřed koncertu, který organizoval Jiří Pomeje, přišla nevěsta v bílém, prodavačka Pavlína Jirásková, o víc než třicet let mladší. Jan ji potkal v roce 2001 v pražské Delvitě. Starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký je oddal před zhruba třemi tisíci diváky a bratři pak koncert zakončili Valčíčkem. O svých penězích mluvil bez obalu. „Domek, v kterém já bydlím, je její. Já už nemám nic jiného než ji s domkem.“
Osm let mlčení
Osm měsíců po svatbě v Lucerně se rodina rozpadla úplně. Se synem Janem se nedohodl kvůli nahrávacímu studiu a podle dostupných zpráv mu děti odmítly pomoct s penězi. V červnu 2013 se podle syna všichni pohádali a otec přestal komunikovat s kýmkoli. „Se mnou táta nemluvil dlouhých osm let.“ Skončilo tím i jeho hraní s Františkem, tentokrát nadobro.
Během covidu mu syn psal jeden e-mail za druhým. Když odpověď nepřicházela, obrátil se na otce přes bulvár. Na jaře 2021 veřejně popsal, že o sebe táta nedbá, špatně slyší a s nemocným strýcem Františkem pořád nemluví. „Je mi z toho smutno, táta je děsnej paličák,“ řekl. Otce to rozzuřilo, brzy nato si ale nechal spravit zuby, pořídil si naslouchátka a začal znovu mluvit s bratrem. Syn ho nakonec přemluvil, aby 10. června 2021 přišel na Staroměstskou radnici, kde František a Marie Nedvědová obnovovali svatební slib po padesáti letech. František měl od podzimu rakovinu plic. Bratři se objali, mluvili spolu normálně a podle Marie plánovali i společný koncert v O2 areně. František zemřel 18. července.
Čtyři roky po Františkově smrti zveřejnil Jan na Facebooku video. Řekl v něm, že by rád hrál, ale stáří mu to nedovolí, a že o bratrovi mluvit neumí. Je to pro něj prý tak intimní věc, že by ji slovy stejně nevyjádřil, asi jako když má člověk napsat na papír, jak moc má rád maminku. Počká si. Za Františkem jednou stejně půjde a pak si spolu dlouho povídat budou, trochu si odpouštět a nakonec si i zazpívají.
Nedvědi bez Nedvěda
Usmíření se synem dlouho nevydrželo. V roce 2022 otec veřejně prohlásil, že se synem už nikdy hrát nebude. Letos v září oslavil Jan Nedvěd osmdesátiny na chatě v Posázaví, kde žije s Pavlínou, má tam vlastní studio a pořád skládá. Velkou oslavu nechtěl. „Slavit 80 let mi přijde jako oslavovat rakev.“ Jeho písně mezitím zpívají jiní. Vojtěch Dyk a Jakub Prachař, kteří na nich vyrůstali, chystají na květen 2027 koncert Nedvědi 27 v pražské O2 areně. Na pódiu s nimi bude Janův i Františkův syn. První večer 14. května se vyprodal a pořadatelé přidali druhý. Jestli přijde i Nedvěd sám, nikdo neví. Syn Jan by si to přál. „Chtěl bych, aby mě můj táta viděl na pódiu a já zase jeho. Ale je to ve hvězdách, v tomhle věku se nedá nic slíbit.“
Zdroje: Tomáš Feřtek: Causa Jan Nedvěd, kniha Kauza slavní (nakladatelství TP) | idnes.cz | idnes.cz | idnes.cz | idnes.cz | zeny.iprima.cz | denik.cz | denik.cz | e15.cz | blesk.cz | blesk.cz | ahaonline.cz | ahaonline.cz | extra.cz | dotyk.cz | frekvence1.cz | tn.nova.cz | cnn.iprima.cz | cnn.iprima.cz | cnn.iprima.cz
