Firmy, které si braly úvěry v korunách, přišly o 40 miliard

Debata o výhodách a nevýhodách eura má tři roviny: ekonomickou, politickou a bezpečnostní. Dnes se pojďme zaměřit na tu ekonomickou.

Česko je otevřenou exportní ekonomikou. Český export tvoří 67 % HDP. Naším největším obchodním partnerem je eurozóna, do které směřují 2/3 našeho exportu a 1/2 importu. Proč by nás tato data měla zajímat? Protože podíl vývozu zboží a služeb na českém HDP dosahuje 80 % a dlouhodobě stoupá. Export tak živí nás všechny. A čeští exportéři už dlouho volají pro přijetí eura. Pokud to považují za důležité, měli bychom jim vyjít vstříc, protože když budou benefitovat oni, budeme benefitovat i my. Zvýší se mzdy i příjem státního rozpočtu, což umožní státu investovat do infrastruktury, zdravotnictví, penzí a dalších oblastí.

Česko má jednu z nejvyšší inflace a zároveň úrokových sazeb v EU. Porovnání makroekonomických ukazatelů s členskými zeměmi EU zatím neprokazuje, že samostatná měna je výhodnější než společná měna. Především pro české firmy jsou dražší přístup k financování a rostoucí náklady způsobené inflací velkým problémem, který dále zvyšuje výrobní náklady a snižuje tak českou konkurenceschopnost. Přibývá firem, které proto upřednostňují úvěry a obchodování právě v eurech. Dochází k takzvané spontánní euroizaci. Podíl firemních úvěrů v eurech dosáhl v tuzemsku už 50 %.

Firmy, které mohly, již na euro přešly. Mají v něm úvěry, účetnictví, ale i celý dodavatelsko-odběratelský řetězec. Velké firmy tak kurzové riziko přenáší na ty menší, když po nich vyžadují faktury v eurech. Proti kurzovému riziku se pak lze bránit zajištěním, kterým si zafixujete na daný rok pevnou hodnotu koruny vůči euru, anebo to prostě risknete a v závislosti na pohybu kurzu koruny jednou proděláte a jindy vyděláte. Bohužel to velmi komplikuje plánování a ovlivňuje to negativně výši mezd i volných prostředků pro investice. Všechny firmy však stále musí vyplácet mzdy a daně v korunách. A proto, i když používají euro a koruně se snaží vyhnout, v tomto případě to nelze a vznikají transakční náklady na převod měny. Ty u bank v devizovém kurzu v průměru dosahují 3 %. To jsou 3 %, o které máte nižší mzdu, než kdybychom měli euro.

Podobnou logiku s transakčními náklady je možné použít také při dovozu a vývozu zboží, kdy objem našeho obchodu s eurozónou činní řádově jednotky bilionů korun a u každé této položky se pak musí promítnout náklad na přepočet měny mezi korunou a eurem, než se dostane k zákazníkovi, který za zboží platí v korunách. Celkové náklady, které tak skončí v bankách místo toho, aby zůstaly v našich peněženkách, jsou v řádu desítek miliard korun.

Ještě víc alarmující je částka, kterou si připlácí české firmy, jež nedosáhnou na úvěry v eurech. Podle posledních dat České bankovní asociace si v roce 2022 a první polovině roku 2023 vzaly firmy úvěry ve výši půl bilionu korun a v ekvivalentu stejné hodnoty také v eurech. Rozdíl byl ovšem v úroku, který dostaly v korunových úvěrech a eurových úvěrech, kdy u těch eurových byly úroky až 2,5× nižší. Firmy, které si musely půjčovat v korunách tak při průměrné splátce úvěru 5 let zaplatí o 40 miliard korun na splátkách navíc, než ty v eurech. Nejenže jsou to další náklady, které místo poplatkům bankám mohly alespoň z části zvýšit mzdy zaměstnanců, ale tyto náklady významně snižují jejich konkurenceschopnost vůči velkým českým firmám jedoucím v eurech i firmám z eurozóny. A doplácíme na to všichni, úplně zbytečně.

Česká ekonomika je s evropskou sladěna, což dokazuje korelace hospodářských cyklů i kurzu koruny a eura vůči dolaru a provázanost skrze vlastnické struktury. K podobným závěrům došla i analýza ministerstva financí a České národní banky s názvem Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou - 2023, kterou bude v půlce ledna projednávat vláda.

Česko je na základě makroekonomických dat v porovnání se všemi státy, které vstoupily do Evropské unie s námi nebo po nás ekonomicky nejlépe připraveno přijmout euro. Bohužel to samé neplatí o politické rovině, kde je to přesně naopak. V poledních 15 letech politici vytvořili ve veřejném prostoru bezdůvodný strach z eura, který ilustruje i debata v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News 7. ledna 2024, kde byl hostem premiér Petr Fiala a na třikrát položenou přímou otázku, zda je pro euro, nebo ne, nebyl schopen odpovědět. Nelze se pak divit, že podíl veřejnosti, která má ze společné evropské měny strach je nejvyšší v celé Unii.

Jednou z největších obav je strach ze zdražování, což mimochodem vyvrátila nejen inflace v posledních 3 letech, kterou Česko mělo dvakrát větší než eurozóna a ve většině měsíců i než všechny jednotlivé země s eurem…

...ale také řada analýz, včetně té naší, která na příkladu zemí, které přijaly euro před námi ukazuje, že inflace před přijetím eura tam byla vyšší, než po přijetí eura.

Příkladem je i Slovensko, které mělo poslední roky nižší inflaci s eurem, než my s korunou, a to navzdory drakonickým sazbám České národní banky, i Chorvatsko, které přijalo euro před rokem a po celou dobu mělo nižší inflaci než my.

Debata, kterou v novoročním projevu odstartoval prezident Petr Pavel konečně může přivést na stůl fakta a náladu veřejnosti rychle změnit.