Článek
Být, či nebýt v eurozóně? Nejen této otázce se na zoubek podívali dva experti – předseda iniciativy Euro v Česku Michael Pascal Večeř a trochu na druhé straně barikády ekonom České spořitelny Michal Skořepa. V lecčems se jejich názory různily, ale oba dospěli k podobnému závěru.
Při hodnocení role české koruny v ekonomice je Skořepa spíš optimistou. Označuje ji za klíčovou veličinu a vyzdvihuje, že koruna není obětí turbulencí ani divokých spekulací; že dokonce sehrává dobrou roli pístu, který umožňuje ekonomice rychleji se přizpůsobit šokům. Večeř ovšem kontruje: „Když se podíváme na poslední tři roky oněch šoků a roli koruny, která nám měla ochránit úspory a zajistit ekonomický růst, řekněme si sami, jestli se tak opravdu stalo. Pokud se díváme na data Eurostatu ohledně inflace, Česko je dlouhodobě na prvních příčkách vysoko před zeměmi eurozóny.“ Trochu v duchu klausovské „nevýhry“ hovoří Večeř o „nerůstu“ naší ekonomiky, protože přiznejme si, v porovnání se zeměmi eurozóny na tom zkrátka nejsme dobře, takže podle něj koruna jednoduše neplní svou funkci – a otázkou je proč.
Dokonce i tak domácí zaměstnavatel, jakým je Škoda Auto, primárně obchoduje v eurech, realitní trh není výjimkou. Takový „duální systém“ může ovšem škodit české ekonomice – škodí přidanými náklady, např. na IT systém či zajišťování. Skořepa namítá, že vývoj v posledních letech není dobrým argumentem, protože ČR leží v oblasti, která byla nejvíce postižena energetickou krizí, a navíc máme průmyslovou ekonomiku, což ještě víc znásobuje dopady nedostatku plynu, vysokých cen energií apod. Není tedy podle něj divu, že česká inflace byla hodně vysoká, ale vysoká byla i v mnoha zemích eurozóny, které jsou v podobné situaci jako česká ekonomika.
Večeř vyvrací častý argument odpůrců eura, kteří tvrdí, že kdo chtěl, už si vybral, v euru obchoduje a už není potřeba ho zavádět. „Vy jako firma v korunách platíte daně, v korunách platíte zaměstnance, což se může zdát jako marginálie, ale když máte firmu, která platí daně v řádu miliard korun (když to převedete do eur, jsou to stovky milionů euro), a pokud je v kurzu výkyv byť jen o jednu korunu, pro tu firmu je to sto milionů korun. To máte platy na celý rok, investice do inovací apod.“ Podotýká, že i vláda v konsolidačním balíčku zavádí možnost funkční měny jako vstřícný krok, protože je si vědoma, že pro firmy koruna může představovat problém. Institut funkční měny je krok správným směrem, ovšem bude potřeba vyřešit další problémy, např. sladit českou legislativu s mezinárodními účetními standardy. Neméně důležitou položkou k řešení jsou daně – dnes sice můžete vést daňovou evidenci v eurech, ale daně musíte platit v korunách. Stanjura prohlásil, že bude možné platit daně i mzdy v eurech, ovšem počítá až v horizontu tří let.
Zásluhu na klesající inflaci Skořepa spatřuje v odvaze ČNB před dvěma lety začít prudce zvyšovat úrokové sazby, které udržely korunu silnou; silná koruna pak jako jakýsi filtr brání přílivu vysokých cen do české ekonomiky. Právě takto by dle něj měla vlastní měna fungovat.
Dá se ale skutečně vypočítat, že za vysokou inflaci může koruna? Večeř přiznává, že je to těžké, ale stačí se podívat na ceny zboží, které k nám přichází ze zahraničí: „Na drogerii nebo oděvech máte cenovky v různých měnách, vezmete do ruky kalkulačku a zjistíte, že kurz je pro korunu velmi nepříznivý, tomu my říkáme riziková přirážka.“ Upozorňuje i na další faktory, které napovídají, že koruna přináší prvky zdražování. Vysoká úroková sazba u hypoték zdražila dostupnost bydlení. Menší firmy, které nemají možnost přejít na euro jako ty velké, mají přístup k financování v korunách dražší, a pak můžou být těžko konkurenceschopné, protože za stejný výrobek musí zaplatit víc peněz, což promítnou do konečných cen - a zaplatí to samozřejmě uživatel. Večeř nabízí srovnání se slovenskou ekonomikou, která je podobná té naší, a navzdory nižším úrokovým sazbám byla i jejich inflace nižší (v průběhu předchozího roku ČR skoro 17 %, Slovensko 15 %).
Tradičně nepřekvapivý je postoj veřejnosti k přijetí eura; téměř polovina občanů si ho přeje, ale zároveň jsou tři čtvrtiny přesvědčené, že na to nejsme připravení. Skořepa pragmaticky podotýká, že naše připravenost je lepší než u řady zemí, které dnes už v eurozóně jsou. Komentuje to lakonicky: „Vzhledem k tomu, kdo všechno v eurozóně je, jsme na to připraveni vcelku slušně.“ Vždycky do hry samozřejmě vstupují nedostatky, rozdíly, které způsobují, že důvod pro existenci vlastní měny vždycky nějaký najdeme.
Často zaznívá nutnost plnění maastrichtských kritérií, které ale Večeř zpochybňuje, protože proces přijetí eura trvá několik let a není jasno, kdy je ten rozhodný moment, kdy ta kritéria má stát plnit. Např. Chorvatsko celou dobu neplnilo výši zadlužení vůči HDP, ale splnilo snižující se trend, tedy kde je vůle, tam je cesta. Večeř klade mrazivou otázku: „Polsko zvolilo proevropskou vládu, 60 % Maďarů euro chce. Co se stane ve chvíli, kdy ČR zůstane poslední zemí EU, která nemá euro?“
Skořepa má jasno: „Budeme chybět u stolu, kde sedí skoro všichni ostatní, takže budeme v evidentní nevýhodě.“
Článek vznikl na základě debaty předsedy Euro v Česku Michaela Pascala Večeře a ekonoma České spořitelny Michala Skořepy v hlavním ekonomickém pořadu zpravodajského programu ČT24 (vysíláno dne 24. 10. 2023).
