Článek
I když je kampaň na Slovensku nebývale agresivní a zaměřená na ty nejnižší emoce a vyvolávání strachu, jedna věc zůstává ze všech stran nedotčená. Pro mnohé Čechy to bude šokující, ale tou věcí je euro. Žádné z osmi politických uskupení s reálnou šancí dostat se do tamní Národní rady nemá v programu výtky k eurozóně, či dokonce požadavek na její opuštění. A to ani nejradikálnější populista současného Slovenska Robert Fico a jeho Smer-SD, ani nacionalistické hnutí Republika nebo konzervativní KDH.
České teze o tom, jak Slovensko s eurem trpí, jak se tam mají všichni špatně a jak jsou veřejné průzkumy, které říkají, že víc než 80 % Slováků je s eurem spokojeno, zfalšované, tak dostávají vážnou trhlinu. Kdyby totiž něco z toho byla pravda, tak by toho minimálně některé slovenské partaje využily, aby získaly nespokojené a nerozhodnuté voliče. A to se na Slovensku neděje. Vědí totiž, že po tom společenská poptávka není a hlasy by jim to nepřineslo.
Jediný problém s eurem na Slovensku tak mají zakřiknutí Češi, kteří možná trochu závidí, že jsme pozadu, a že jsme se mýlili. Slováci nás s přijetím eura předběhli nehorázně a my nyní přemýšlíme, jak se z té situace, kam nás dostaly euro mýty některých představitelů konzervativních stran a České národní banky, dostat. A když si přiznáme, jak nám vlastní měna nepomohla v posledních ekonomických problémech, kdy nám měla prokázat právě tu největší službu, možná se všichni zastydíme, že jsme jim naletěli. Naštěstí východisko stále existuje. Vyžaduje ovšem velkou politickou odvahu a dobře odvedenou práci, abychom na jejím konci euro přijali, a to co nejdříve, ale i bezpečně.