Začíná politický souboj o přijetí eura

Česko se bez nadsázky nachází nejblíž k přijetí eura za posledních 10 let. A to nejen v rovině ekonomické, ale i politické. Vyplývá to z letošní analýzy, kterou každoročně připravuje ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou. První bitva se odehraje na vládě už v prosinci.

Česko se Aktem o přistoupení České republiky k Evropské unii zavázalo k přijetí eura. Jednou z podmínek, které musí každý členský stát v procesu přistoupení k eurozóně splnit, je dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, který se posuzuje v návaznosti na míru plnění tzv. Maastrichtských konvergenčních kritérií. Jinými slovy, že ekonomiky Česka i eurozóny jsou na podobném stupni vyspělosti, aby přijetí eura neohrozilo ani nás, ani eurozónu. Jejich splnění evropská legislativa považuje za dosažení dostatečné úrovně nominální konvergence a úspěšného členství v eurozóně. Naplňování těchto kritérií ze strany Česka hodnotí každoroční analýza ministerstva financí a České národní banky s názvem: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Jejím účelem je poskytnout české vládě věcné východisko pro rozhodnutí, zda stanovit cílové datum pro přijetí eura. Samotné stanovení konkrétního termínu vstupu je totiž plně v kompetenci každého členského státu, jakkoliv by se mělo ideálně odvíjet právě od míry jeho připravenosti. A právě podle letošní analýzy bude Česko s největší pravděpodobností plnit všechna kritéria nejpozději už v roce 2024.

V první řadě je potřeba konstatovat, že analýza hodnotí jednotlivé ukazatele velmi pečlivě a objektivně. Problém však spatřujeme my i koaliční strany v interpretaci a závěru. K tomu se ale dostaneme dále. Nejprve se podívejme na některé body, které analýza uvádí:

Budoucí přijetí společné evropské měny by mělo zvýšit přínosy, které pro Česko vyplývají z jeho intenzivního zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů. Přijetím eura dojde k odstranění kurzového rizika a části transakčních nákladů ve vztahu k eurozóně, a tím k zefektivnění zahraničního obchodu a investic. Vedle zmíněných přínosů však přijetí eura současně přináší rizika plynoucí ze ztráty nezávislé měnové politiky a stabilizační role pružného měnového kurzu. Pro úspěšné fungování Česka v rámci měnové unie bude proto klíčová zejména sladěnost hospodářského vývoje s eurozónou a schopnost ekonomiky tlumit případné asymetrické šoky jinými mechanismy. A jak na tom jsme?

Korelace ekonomické aktivity Česka a eurozóny dlouhodobě dosahuje vysokých hodnot, neboť vývoj hospodářských cyklů v posledních patnácti letech do značné míry určovaly společné externí šoky. V posledních letech se cyklická sladěnost těchto ekonomik dále prohloubila v důsledku pandemie a války na Ukrajině, což se projevilo jak ve vysoké korelaci dynamiky HDP Česka a eurozóny, tak i v silné korelaci vývoje českého exportu s ekonomickým vývojem v eurozóně. Analýza hodnotí konkrétní ukazatele a jejich míru rizika ve vztahu k přijetí společné evropské měny.

První skupinu tvoří ekonomické ukazatele naznačující relativně nízkou míru rizik spojených s případným přijetím eura v analyzované oblasti. Do této skupiny se dlouhodobě řadí velká obchodní i vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou, které reprezentují předpoklady pro realizaci přínosů ze zavedení eura a zároveň přispívají ke sladěnosti hospodářského cyklu Česka s eurozónou. Ta aktuálně dosahuje velmi vysokých hodnot. Velká obchodní provázanost se promítá i do rostoucího podílu financování českých podniků v eurech, které navíc v loňském roce podpořil vysoký úrokový diferenciál mezi korunovými a eurovými úrokovými sazbami. Překážku pro vstup do eurozóny nepředstavuje ani vývoj české koruny a eura vůči americkému dolaru, který zůstává sladěný. Na straně přizpůsobovacích mechanismů české ekonomiky lze pozitivně hodnotit nízkou míru dlouhodobé nezaměstnanosti, která stále patří k nejnižším v Evropě. Příznivý je i vývoj domácího bankovního sektoru, který se vyznačuje robustní kapitálovou i likviditní pozicí, vysokou ziskovostí a nízkou mírou úvěrů se selháním. Jeho odolnost proti možným negativním šokům tak zůstává vysoká.

Ačkoli se Česko od průměru měnové unie v některých finančních ukazatelích liší, například ve struktuře finančních aktiv domácností či struktuře úvěrů na bydlení dle délky fixace úrokových sazeb, z hlediska přijetí eura to nelze označit za zásadní překážku. Hloubka finančního zprostředkování i výše zadluženosti soukromého sektoru jsou v Česku relativně nízké, a nepředstavují tak potenciální zdroj systémového rizika. Neutrálně vyznívá také hodnocení sladěnosti finančního cyklu Česka a eurozóny, která se v loňském roce výrazněji neměnila, a v delším pohledu i konvergence úrokových sazeb. Riziko nepředstavuje ani volatilita kurzu české koruny, ke které se dostaneme v kapitole ERM 2 níže.

Aby se členská země EU mohla stát součástí eurozóny, musí splnit soubor podmínek nazývaných tzv. Maastrichtskými, nebo konvergenčními kritérii. Jedná se o ekonomická kritéria, která posuzují připravenost uchazečské země na členství v hospodářské a měnové unii. Jejich smyslem je posoudit míru ekonomické konvergence čili schopnost uchazečské země integrovat se plynule do měnového režimu eurové oblasti bez vzniku nestability pro zemi samotnou i pro eurozónu jako celek. Ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou každý rok provádí analýzu, jejímž smyslem je hodnocení plnění těchto kritérií ze strany Česka. Každé dva roky ze svého pohledu provádějí obdobné hodnocení i Evropská komise a Evropská centrální banka. A právě jejich hodnocení je směrodatné. Dlužno dodat, že rozhodným okamžikem pro posouzení plnění kritérií je až blížící se termín plánovaného přijetí eura, nikoliv začátek úvah o jeho přijetí. Není tedy pravda tvrzení některých politiků, že nyní nemá smysl o přijetí eura uvažovat, když neplníme Maastrichtská kritéria. Ta navíc splníme už příští rok.

Přijetí státu do eurozóny je podmíněno úspěšným, minimálně dvouletým setrváním národní měny v mechanismu směnných kurzů (ERM 2). Mechanismus předpokládá pohyb kurzu v rámci fluktuačního rozpětí ±15 % bez devalvace centrální parity a nadměrných tlaků na kurz. Formální plnění kurzového kritéria je možné až po vstupu Česka do ERM 2, do té doby lze hodnocení provádět pouze v hypotetické rovině. Hypotetická centrální parita CZK/EUR je pro účel analýzy stanovena jako průměrná hodnota kurzu v 1. čtvrtletí 2021, tedy ve čtvrtletí předcházejícím hypotetickému vstupu do ERM II na počátku 2. čtvrtletí 2021, který by umožňoval případné přijetí eura od 1. ledna 2024. Z grafu níže je patrné, že měnový kurz se po většinu sledovaného období pohyboval na silnějších hodnotách oproti hypotetické centrální paritě. Pobyt v ERM 2 by proto nebyl pro Česko žádný omezující problém a ve vztahu k přijetí eura není zavazující, ale může přinést pozitivní dopad pro českou ekonomiku díky signálu finančnímu sektoru a investorům. To by mohlo znamenat zvýšení atraktivity pro zahraniční investory i levnější obsluhu státního dluhu.

Přijetí společné evropské měny s sebou nese vedle přínosů také institucionální i finanční závazky. Jakkoli přesnou kvantifikaci finančních závazků by bylo možné provést až v době hypotetického vstupu Česka do eurozóny, v souhrnu lze podle analýzy tyto závazky, spolu s doplacením podílu na upsaném kapitálu ECB a příspěvkem do rezervních fondů ECB, přibližně odhadovat ve výši minimálně cca 118 mld. korun. Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády však k tomuto bodu analýzy uplatnila zásadní připomínku, ve které žádá doplnit informaci, že se z větší části jedná o prostředky, které by zůstaly majetkem Česka (podíl na kapitálu ECB a akcie Evropského stabilizačního mechanismu). Tento odhad by zároveň měl zahrnovat pouze závazky Česka, nikoli závazky českých bank vůči ECB či Jednotnému fondu pro řešení krizí, se kterými nyní analýza počítá. Náklady by tak zřejmě byly nižší. Podle ministerstva financí by navíc makroekonomické přínosy tyto náklady převážily.

Přijetí eura znamená vzdát se samostatné měnové politiky a kurzu koruny coby stabilizačních makroekonomických nástrojů. I když měnová nezávislost má své meze, pokud je země úzce provázaná s jinou měnovou oblastí, jak ukazuje příklad právě Česka a eurozóny z posledních let a výše uvedené ukazatele.

Také již zmíněná značná intenzita mezinárodních ekonomických vztahů včetně vysoké intenzity vnitroodvětvového obchodu vede k vyšší synchronizaci ekonomických šoků a cyklické sladěnosti, a tedy k nižším nákladům spojeným se ztrátou samostatné měnové politiky. Česká měna reaguje na změny prostředí mimo eurozónu podobně jako euro. Korelace kurzu české koruny vůči dolaru s kurzem eura vůči dolaru zůstává vysoká.

Podíl cizí měny na financování českých podniků od tuzemských bank a ze zahraničí prostřednictvím nadnárodních koncernů v rámci přímých zahraničních investic nebo přímo tuzemskými podniky v zahraničí překročil 60 %. Podíl úvěrů v cizí měně od tuzemských bank dosáhl nového historického maxima (v červnu 2023: 48 %). Měnová politika tak prostřednictvím úrokového kanálu transmisního mechanismu ovlivňuje menší část dluhového financování podniků než v minulosti. Další zvýšení stupně euroizace u českých podniků může nastat v souvislosti se záměrem vlády umožnit firmám vedení účetnictví a daňové evidence v eurech. Důvodem je především snaha podniků o přirozené zajišťování kurzového rizika. Všechny tyto faktory postupně snižují riziko ztráty samostatné měnové politiky ve prospěch podílu na společné měnové politice eura.

Přes všechny výše zmíněné ukazatele ministerstvo financí vedené ODS a Česká národní banka doporučují vládě České republiky, aby prozatím nestanovovala cílové datum vstupu do eurozóny a neusilovala o vstup do mechanismu směnných kurzů ERM 2. To se nelíbí ostatním stranám vládní koalice, které prostřednictvím svých ministerstev v rámci meziresortního připomínkového řízení uplatnily k analýze a jejím závěrům zásadní připomínky.

Nejsilnější stanovisko zaujali Piráti. Ministerstvo pro místní rozvoj vedené jejich předsedou Ivanem Bartošem totiž chce, aby vláda uložila ministru financí učinit ve spolupráci s Českou národní bankou potřebná opatření, tak aby mohlo dojít ke vstupu Česka do mechanismu směnných kurzů ERM 2 nejpozději v roce 2025. Odvolává se při tom na závěry samotné analýzy, že kurz koruny se se značnou rezervou pohyboval uvnitř hypoteticky vymezeného pásma ERM 2.

Stejné stanovisko zaujal resort ministra Martina Dvořáka z hnutí STAN. Obdobně to vidí i další 3 resorty vedené stejným hnutím. Odvolávají se na konstatování analýzy, že česká ekonomika je na přijetí eura připravena a rizika případného přijetí eura jsou spíše nízká. Řada indikátorů podle nich vyznívá pro Česko lépe než pro země, které do eurozóny vstoupily od roku 2004 a v eurozóně prospívají. A jelikož analýza předpokládá, že česká ekonomika bude v roce 2024 plnit Maastrichtská kritéria, která jsou evropskou legislativou stanovena jako předpoklad dosažení dostatečné úrovně nominální konvergence a úspěšného členství v eurozóně, vyznívá podle nich doporučení analýzy nevstupovat do eurozóny nesrozumitelně. Tento nesoulad vnímá i resort ministryně za TOP 09 Heleny Langšádlové a závěry analýzy označil za rozpor s jejím obsahem.

Za KDU-ČSL se pak připojil resort pod vedením předsedy lidovců Mariana Jurečky. Ten požaduje, aby v usnesení vlády doprovázejícím analýzu bylo uloženo, aby vláda spolu s předložením aktualizace analýzy v roce 2024 a v návaznosti na předpokládané splnění Maastrichtských kritérií přijetí eura projednala na svém jednání.

Kromě politických subjektů uplatnil své připomínky za soukromý sektor i Svaz průmyslu a dopravy ČR. Podle něj je přijetí eura důležité pro českou ekonomiku a rozvoj investic v Česku. V neposlední řadě to ilustruje dlouhodobý růst objemu eurových úvěrů ze strany firem, který aktuálně tvoří např. ve zpracovatelském průmyslu nadpoloviční většinu všech úvěrů. Svaz proto požaduje maximální úsilí ze strany vlády k dosažení tohoto cíle v nejbližším možném horizontu. Podle něj tomu může pomoci právě i vstup do ERM 2. Ten může deklarovat cíl a závazek pro opatření, která pomohou jednotlivé prvky potřebné pro vstup do eurozóny stabilizovat. Součástí musí být aktivní celospolečenská diskuse nad zavedením eura vedená napříč politickým spektrem, odbornou i širokou veřejností.

O tom, jaký postoj zaujme vláda k předložené analýze ministerstva financí a České národní banky bude rozhodovat na svém jednání v prosinci. A ač se to zdálo být ještě před pár týdny nemyslitelné, může nastat velké překvapení. Ministři čtyř koaličních stran nakloněných k přijetí eura totiž mají ve vládě nad ministry ODS převahu 12 ku 6. Výsledek případného hlasování lze předjímat jak z postoje jednotlivých vládních uskupení, které jsme zjišťovali v našem předvolebním průzkumu, tak z postoje jednotlivých volených zástupců, kteří jsou členy vlády a účastnili se našeho virtuálního hlasování. Vláda by také mohla přihlédnout k usnesení senátu z loňského roku, ve kterém jí připomněl závazek České republiky k přijetí společné evropské měny a vyjádřil vládě podporu v zavádění všech nezbytných kroků, které povedou k tomu, aby Česká republika byla na vstup do eurozóny připravena co nejdříve. Tak, či onak, se postoj k přijetí eura stává dělítkem a prvním potenciálním svárem v jinak soudržné vládní koalici. Otevřená politická debata však snaze o přijetí eura může jedině prospět.