Článek
Co vlastně vede české muže k tomu, že tak strašně touží po synovi, a i zdravá dcera je pro ně zklamáním? Ano, je tady silná tradice, která mužům vštěpuje, že mají postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Strom si nahradí koupí auta či bazénu, na dům se stačí zadlužit, ale ten syn jim tam tak nějak pořád zůstává. Navíc už v dětství se setkávají se spoustou pohádek, ve kterých král touží po synovi, takže s tím v podstatě vyrostou. Na druhou stranu ale snad každý rozumně uvažující muž musí pochopit, že novorozená holčička nemá menší hodnotu než novorozený chlapec. A pokud je otec nešťastný a sám sebe si neváží jen proto, že nemá syna, tak má spíš problém sám se sebou. A tenhle problém se narozením syna rozhodně nevyřeší.
Paradoxní na tom celém je, že české ženy jsou často stejně zaslepené jako muži. Většinou ale naopak touží po holčičce. Přestože jsem žena, osobně se nijak se netrápím tím, že dceru nemám a nikdy mít nebudu. Proč bych se taky měla trápit? Kolik asi tak existuje her a aktivit, které nemůžete dělat se synem, ale s dcerou ano? Sledovat Ledové království? Tak to je opravdu hrůza… U žen žádná tradice, která by jim nařizovala mít dcery neexistuje, přesto si spousta z nich přeje holčičku mnohem více než chlapce. Může to být tím, že některé berou ženství tak trochu povrchně. Že to znamená starat se o módu, umět se líčit, být atraktivní… A od dcery (na rozdíl od syna) si slibují, že jí budou plést copánky, kupovat růžové šatičky a později třeba make-up, aby vypadala jako modelka ze žurnálu nebo spíš z nějaké nejmenované sociální sítě či platformy. No dobře, ale co když vysněná dcera třeba bude mít ráda černou a heavy-metal? Nebo snad ta jejich nechuť k tomu mít syna pramení z toho, že se bojí, že si s ním nikdy nemůžou rozumět, protože muži jsou přece to cizí, divné pohlaví? To ale zase vypovídá jen o tom, že takové ženy mají nějaký problém s muži. Neboli, že mají uvnitř problém samy se sebou. A ano, narození dcery ten problém nevyřeší a šťastnými je neudělá.
Už ty samotné párty na odhalování pohlaví mi přijdou jako jedno velké trapné divadlo. Proč by se měl klást tak velký důraz na to, jestli to bude holka nebo kluk? Mimochodem, za jejich vynálezem stojí jistá Američanka, bloggerka Jenna Karvunidisová (ano, přechylování řeckých jmen je horor). Ta na takové úplně první párty odhalila, že její prvorozené dítě bude holčička. A obrovským paradoxem je, že právě tahle „holčička“ se nyní cítí jako kluk a podle toho se i obléká. A sama paní autorka nápadu na růžovo-modré večírky je nyní jejich velkou odpůrkyní a pro své zbývající dcery už je ani neuspořádala.
Každý rodič by si zkrátka měl uvědomit, že mít vlastní zdravé dítě je obrovský dar. A nevážit si ho jen kvůli pohlaví – pro něco takového jednoduše neexistuje vůbec žádná omluva.
