Článek
Jednu z hlavních rolí, a to přímo hlavu bohaté rodiny Kollerů, ztvárnil David Matásek. Kdo by jen čekal, že Kendy i se Štěpánem budou na svém hereckém vrcholu až v tomhle seniorském věku? Tedy, že budou skoro v každém novém seriálu a díky různým reprízám starších věcí nám v podstatě neslezou z obrazovky?
Ústřední postavou ale není milionář Robert Koller. Je to mladá vdova Vendy, která se přistěhovala na luxusní rodinné sídlo svého otce, kde přežívá ze sociálních dávek státu (konkrétně z mateřské). Vendy ráda komentuje všechny okolo sebe, dává na odiv znalost americké historie („George Smith Patton“), americké literatury („Tohle je Pád domu Kollerů“, resp. Usherů) i cizích slov („mizofonie“), ale přitom nemá dost inteligence na to, aby dokázala vyčistit pantofle bez zničení nebo aby pochopila, že když lékařka zmiňuje v souvislosti s její dcerou „tatínka“, tak tím myslí otce dítěte a ne dědečka. K tomu jí navíc chybí základní slušnost a empatie, takže lékařce hned vypráví, jak si manžel přiložil pistoli ke spánku. Není to vtipné, je to prostě jen hrubé a trapné. Ne, Vendy opravdu není Wednesday, která je sice také drzá a často šokuje, ale dělá to s grácií, a navíc se strefuje do povrchních arogantních snobů a hlupáků, ne do nevinných žen. K tomu všemu Vendy působí tak trochu zakomplexovaně, když si třeba neodpustí komentář, že její macecha nejspíš žije z prány, nebo že ji otec považoval za krásnou asi tak do pěti let. Cynicky shrnuto: člověk se vlastně ani moc nediví, že se její manžel zastřelil.
Co mi brzy začalo lézt na nervy, byly Vendiny časté promluvy na kameru, díky kterým začal seriál připomínat spíš absurdní divadlo. Vrcholem byl Vendin dialog v kuchyni se svou nevlastní matkou, který se střídal s monologem na kameru. Takže buď člověk musí naprosto rezignovat na jakoukoliv logiku, pochopit to tak, že monology jsou jen v její hlavě, popřípadě, že blonďatá macecha čas od času ztrácí sluch. Podobně „zábavné“ bylo Vendino hlubokomyslné filozofování o tom, jak se černé svědomí může navenek projevovat tancem.
Seriál měl být kombinací žánru komedie a dramatu s prvky hororu. Skvělý nápad, skvělé téma mezigeneračního boje, skvělí herci, promarněná příležitost. Místo toho, aby třeba Vilém nastražil na otce lumpárnu s výměnou krému, máme se smát jen napuchlým očím jako výsledku omylu. Rozvleklá „kauza papuče“ jen udržuje pomalé tempo a téměř nulový děj. Bohužel ani nesnesitelná babička-generál seriál zachránit nedokáže.
Na závěr mám jednu radu – co se takhle raději pokusit o nový seriálový spin-off o Vendině matce, která zde (alespoň v prvním díle) úplně chybí? Mohl by se třeba jmenovat „Máma a kyvadlo“.
