Článek
Trochu mi to připadá jako přístup ode zdi ke zdi. Ano, školství za mých dětských let bylo tvrdé a plné zbytečného memorování, jen si nejsem jistá, že některé změny směrem k dnešku nebyly přehnané, a naopak jsem si docela jistá, že některé změny byly pouze k horšímu. Co se tedy tak radikálně změnilo?
1. Písemka? Tady jsou otázky předem! I odpovědi.
Za nás se zadalo maximálně téma písemky a pro dobrou známku jste se museli naučit všechno ze sešitu i z učebnice. Dnes moje děti často dostanou všechny otázky na písemku předem a ani na ně nemusí hledat odpovědi, protože jim je učitelé naservírují v hodině na stříbrném podnose. Ten rozdíl v obtížnosti a nutné délce přípravy je pak naprosto neporovnatelný. Mít vše snadné ale nebývá cesta ani ke štěstí, ani k úspěchu. A navíc, jak smysluplně asi tak dnešní děti využijí volný čas, který nemusí věnovat učení? Nejspíš ho celý věnují svým nejlepším kamarádům – mobilu, počítači nebo tabletu.
2. Písemek je málo, ústní zkoušení téměř neexistuje
Jak nás učitelé zkoušeli? Různě a skoro pořád. Byly tu plánované písemky, přepadovky, čtvrtletní práce a k tomu ústní zkoušení, které bylo vlastně „přepadovkou“ vždycky. Něco takového mým dětem nehrozí. Ústní zkoušení, tak jak ho znali všichni z generace Husákových dětí, v podstatě neexistuje. Nejspíš proto, že by bylo příliš stresující. Jenže pak je v některých hlavních předmětech celkově málo známek a ta výsledná neodpovídá realitě.
3. Bez AI ani ránu
Učitelé dnes běžně používají AI na tvorbu (dobrovolných) domácích úkolů, procvičování učiva i na písemky. O bizáru, jaký to někdy způsobí, jsem už psala v jiném článku (https://medium.seznam.cz/clanek/eva-ikonomidu-test-z-ceskeho-jazyka-pro-patou-tridu-muze-byt-neskutecny-bizar-159407). Jeden z učitelů mých synů dokonce posílal písemky online na vypracování doma, a pak se strašně divil, že žáci používají AI, aby to měli dobře! Tak alespoň něco mají generace X i Z společné – když je možné podvádět, budou prostě podvádět.
4. Wellbeing dětí na prvním místě
Na základních školách se zrušily povinné domácí úkoly, aby si děti mohly odpočinout. Ústní zkoušení se jako příliš stresující v podstatě zrušilo. Filozofie dnešního školství je taková, že děti by hlavně neměly zažívat vůbec žádný stres, protože stres je to největší zlo, zatímco za mých dětských let byla největším zlem neznalost. Problém je v tom, že stres stejně dřív nebo později přijde, budou přijímačky, pohovory… A jak asi na tohle budou ty děti připravené, když ho celé dětství nepoznají? I pouhé zvýšení hlasu je v dnešní době bráno jako selhání učitele. Igor Hnízdo by už dnes opravdu neprošel, i to jeho bouchnutí na tabuli by bylo příliš.
5. Experti na rychlé psaní, ale jen na klávesnici
Tohle je další obrovský rozdíl. Zatímco my jsme museli skoro celou hodinu psát, až nás bolela ruka, dnešní děti píšou velmi málo, materiály mají většinou někde online nebo jim je učitelé vytisknou. Kvůli tomu pak neumí psát ani rychle, ani příliš hezky. Ano, možná ruční psaní za chvíli zanikne, ale nebude to škoda? Vždyť rukopis každého je jedinečný na rozdíl od unifikovaného textu na počítači.
Ne, určitě si nemyslím, že „za nás“ bylo školství lepší a kvalitnější a teď jde všechno do kytek. Nechci, aby se vrátila doba, kdy učitelé mohli vše a žáci museli o přestávkách sedět s rukama za zády a ani nešpitnout. Děti nejsou žádný póvl, ale ani by neměly být nedotknutelné. Memorování spousty letopočtů je k ničemu, pokud nechcete konkurovat Dr. Vševědovi, ale řešením není neučit se téměř nic a nepoznat stres. Tak třeba už příští generace procitne a z těch předchozích si vezme jen to nejlepší.
