Článek
Odkud harlekýnka pochází
Slunéčko východní pochází z východní Asie, především z Číny, Koreje a Japonska. Do Evropy a Severní Ameriky bylo uměle vysazováno jako biologická ochrana proti zemědělským škůdcům, zejména mšicím. Díky své obrovské žravosti a vysoké plodnosti se rychle ukázalo jako velmi účinný predátor. Samička totiž může během života naklást až dva tisíce vajíček.
Právě tyto vlastnosti ale způsobily, že se z užitečného pomocníka stal invazní druh. Harlekýnka se začala nekontrolovaně šířit z polí a skleníků do volné přírody a postupně vytlačovat původní druhy slunéček.
Původní druhy slunéček jsou v ohrožení
Jak se dostala do Česka
V Evropě byla harlekýnka poprvé vysazována už v 60. letech minulého století, výrazněji se však začala šířit až po roce 2000. Do České republiky pronikla pravděpodobně ze západní Evropy. První invazní výskyty byly u nás zaznamenány kolem roku 2006, zejména v severozápadních Čechách.
Během několika let následovalo velmi rychlé rozšíření. Už kolem roku 2017 byl druh zaznamenán téměř na celém území republiky a v mnoha oblastech se vyskytoval masově. Vědci upozorňují, že šíření bylo mimořádně rychlé díky vysoké přizpůsobivosti druhu a absenci přirozených nepřátel.
Proč je harlekýnka problém
Na první pohled může působit neškodně. Na rozdíl od běžného českého slunéčka sedmitečného je však harlekýnka agresivnější a mnohem lépe se přizpůsobuje různým podmínkám. Kromě mšic požírá také larvy a vajíčka jiných druhů slunéček, čímž snižuje početnost původních druhů hmyzu.
Dalším problémem je její chování na podzim. Brouci ve velkých počtech vyhledávají místa k přezimování a často zalétávají do domů a bytů. Lidé si stěžují na stovky jedinců na fasádách či u oken. Při ohrožení navíc vypouštějí zapáchající žlutou tekutinu, která může zanechat skvrny a u citlivějších osob vyvolat alergické reakce.
Harlekýnky mohou způsobovat potíže také vinařům. Ve vinicích se někdy dostávají mezi sklizené hrozny a jejich obranné látky pak zhoršují chuť vína.
Z užitečného pomocníka stal invazní druh
Jak harlekýnku poznat
Rozpoznání není vždy jednoduché, protože harlekýnka je velmi variabilní. Nejčastěji má oranžové nebo červené krovky s různým počtem černých teček, ale existují i tmavé formy s červenými skvrnami. Typickým znakem bývá kresba na štítu za hlavou, která často připomíná písmeno „M“.
Dospělci měří přibližně 7 až 8 milimetrů a bývají větší než naše běžná slunéčka. Larvy jsou černé s oranžovými skvrnami a mají protáhlé tělo.
Invazní druh, který už zřejmě nezmizí
Odborníci se shodují, že úplné odstranění harlekýnky z evropské přírody už není možné. Druh se stal trvalou součástí zdejší fauny a nadále se úspěšně šíří. Vědci proto sledují hlavně jeho dopady na biodiverzitu a změny v populacích původních druhů slunéček.
Příběh asijské harlekýnky zároveň ukazuje, jak nečekané následky může mít zavádění nepůvodních organismů do nového prostředí. To, co mělo původně pomoci zemědělství, se během několika let proměnilo v jeden z nejznámějších invazních druhů hmyzu v Evropě.
Zdroje:
