Článek
Po šedesátce nezačínají „odpočívat“, ale naopak objevují novou životní etapu – cestují, sportují, pracují, učí se nové věci a plánují si čas podle sebe.
Neznamená to, že by své děti a vnoučata milovaly méně. Jen už nechtějí, aby jejich život skončil ve chvíli, kdy děti dospějí. Mnohé ženy si po letech péče o rodinu poprvé dovolí ptát se: Co vlastně chci já?
Nechci být jen hlídací babička
„Když se mi narodila první vnučka, všichni automaticky počítali s tím, že budu kdykoliv k dispozici,“ vypráví šedesátiletá Marie. „Samozřejmě jsem chtěla pomáhat, ale zároveň jsem měla své plány. Chtěla jsem cestovat, věnovat se zahradě a konečně mít čas i sama na sebe.“
Podobné zkušenosti má mnoho dnešních babiček. Zatímco dřívější generace žen často přijímaly roli prarodiče jako svou hlavní náplň, současné seniorky mají jiné možnosti i očekávání. Mnohé z nich jsou stále aktivní, zdravé a mají před sebou desítky let života, které nechtějí pouze vyplnit čekáním na návštěvy rodiny.
„Moje dcera byla překvapená, když jsem jí řekla, že nemohu každý týden hlídat, protože jedu s kamarádkami na výlet,“ směje se jedna z babiček. „Ale myslím, že je důležité ukázat i dětem a vnoučatům, že člověk má mít svůj vlastní život.“
Moderní babi
Generace žen, která celý život myslela hlavně na ostatní
Mnoho dnešních seniorek vyrůstalo v době, kdy se od žen očekávalo především zajištění rodiny a domácnosti. Často kombinovaly zaměstnání, péči o děti, domácnost i starost o starší členy rodiny.
Když děti odrostly, najednou získaly čas, který dříve neměly. A některé si uvědomily, že existují věci, které celý život odkládaly – cestování, koníčky, vzdělávání nebo nové vztahy.
„Celý život jsem říkala, že jednou pojedu do Itálie. Jenže vždycky bylo něco důležitějšího – děti, práce, povinnosti,“ říká sedmašedesátiletá Alena. „Teď jsem si konečně koupila letenku a zjistila jsem, že začít něco nového není pozdě.“
Babička s batohem místo zástěry
Dnešní seniorky se stále častěji nevnímají jako „staré paní“. Mnohé pravidelně cvičí, chodí na kurzy jazyků, používají sociální sítě, jezdí samy na dovolenou nebo se pouštějí do nových pracovních projektů.
Proměnila se také představa o tom, jak má vypadat život po šedesátce. Dříve byla tato etapa často spojována hlavně s úbytkem aktivit. Dnes ji mnoho lidí vnímá jako období, kdy konečně mohou dělat věci podle vlastních pravidel.
Nejde přitom jen o velká dobrodružství. Někdy stačí obyčejné věci – pravidelné setkávání s přáteli, péče o zahradu, malování, cvičení nebo čas na knihu.
Proč to někdy dětem vadí?
Změna role babiček nemusí být pro všechny děti jednoduchá. Někteří dospělí potomci byli zvyklí, že jejich maminka vždy pomůže, pohlídá děti nebo zařídí, co je potřeba. Když najednou řekne „nemohu“, mohou to vnímat jako odmítnutí.
Ve skutečnosti ale nejde o odmítnutí rodiny. Jde o hledání rovnováhy.
„Mám své děti i vnoučata moc ráda, ale nechci, aby mě potřebovali jen tehdy, když něco potřebují zařídit,“ říká Jana. „Chci, aby se mnou byli rádi proto, že jsme spolu, ne proto, že jim nabízím službu.“
Právě to může být pro rodinu nakonec zdravější. Babička, která má vlastní radosti a zájmy, bývá často spokojenější a do vztahů přináší více energie.
Babička plná energie
Nová role babiček: méně povinností, více radosti
Dnešní babička už nemusí být ženou, která celý den čeká doma s plechem buchet v troubě. Může jí být také žena s batohem na zádech, knihou v ruce, permanentkou do fitness centra nebo kufrem připraveným na další cestu.
Láska k rodině totiž neznamená vzdát se vlastního života. Naopak – když děti vidí své rodiče a prarodiče spokojené, aktivní a plné energie, dostávají jeden z nejcennějších příkladů.
Protože i po šedesátce může začínat nová kapitola. A někdy je to právě ta nejzajímavější.
Zdroje:
https://www.kupi.cz/magazin/clanek/43029-babicky-na-hlidani
https://www.vlasta.cz/zdravi/babicka-rodina-deti-prace-penize.html
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/babicky-zmizely-misto-vnoucatum-se-radeji-venuji-cestovani.A101006_171404_deti_job
