Článek
Řeč je o bedle zahradní (Chlorophyllum brunneum). Česká mykologická společnost ji označuje za mírně jedovatou a ke konzumaci ji nedoporučuje. Zrádná je mimo jiné tím, že se často objevuje přímo v místech, kde by ji houbař vůbec nečekal – v zahradách, parcích nebo na místech bohatých na živiny.
Místo lesa může vyrůst klidně na trávníku
Bedla zahradní se objevuje především od července do listopadu. Na rozdíl od klasické bedly vysoké přitom nevyhledává především les. Daří se jí na půdách bohatých na organickou hmotu, a tak ji můžeme objevit například v zahradách, parcích, sklenících nebo na jiných člověkem ovlivněných stanovištích.
Právě její výskyt může houbaře zmást. Když se na zahradě objeví velká houba s nápadně šupinatým kloboukem, snadno ji člověk automaticky zařadí mezi známé jedlé bedly. Jenže u hub se vyplatí nespoléhat na jediný znak. A u této konkrétní bedly je potřeba podívat se především na třeň a na to, co se stane s dužninou po rozkrojení.
Nebezpečný dvojník
Klobouk nestačí. Rozhoduje třeň a dužnina
Bedla vysoká (Macrolepiota procera) má typický třeň s výrazným tygrovaným, kontrastně rozpraskaným povrchem. Její dužnina po poranění výrazně nemění barvu. Právě tyto znaky patří mezi důležité vodítko při určování.
U bedly zahradní je třeň jiný. Bývá bělavý až nahnědlý, podélně vláknitý a u báze má nápadnou, od třeně zřetelně odsazenou hlízu. Chybí mu charakteristické tygrované rozpraskání, které známe u bedly vysoké.
Ještě výraznější rozdíl se objeví po poranění. Dužnina bedly zahradní na řezu postupně oranoví a později přechází do červených až nahnědlých odstínů. Pokud tedy houba vypadá jako bedla, ale její dužnina po rozkrojení výrazně mění barvu, není důvod riskovat a pokládat ji do košíku.
Ani „červenající bedla“ není důvod k experimentům
Určování velkých bedel navíc komplikuje skutečnost, že existuje několik podobných druhů. Například bedla červenající (Chlorophyllum rachodes) může být rovněž zaměněna za bedlu vysokou. Na rozdíl od ní však také červená na řezu a nemá typicky tygrovaný třeň. Česká mykologická společnost její sběr ke konzumaci spíše nedoporučuje, mimo jiné kvůli možným zažívacím potížím.
Pro houbaře z toho plyne jednoduché pravidlo: nestačí poznat houbu podle klobouku. Pokud si nejste jistí, je lepší nechat ji růst a případně využít mykologickou poradnu. Česká mykologická společnost výslovně doporučuje sbírat pouze druhy, které bezpečně známe a u nichž máme dostatek znaků pro spolehlivé určení.
Po požití mohou přijít nepříjemné zažívací potíže
Bedla zahradní není houba, kterou by bylo rozumné zkoušet „jen trochu“. Česká mykologická společnost ji řadí mezi mírně jedovaté druhy a upozorňuje, že některým lidem může po konzumaci způsobit nevolnost.
Pokud máte podezření, že jste snědli nesprávně určenou houbu, nesnažte se situaci řešit pouze hledáním podobných fotografií na internetu. Při zdravotních potížích je vhodné kontaktovat lékaře nebo Toxikologické informační středisko. Česká mykologická společnost uvádí pro případy podezření na otravu houbami nepřetržitě dostupné linky 224 91 92 93 a 224 91 54 02.
Jedna kontrola navíc může rozhodnout
Bedla patří mezi houby, které mnoho Čechů pozná na první pohled. Právě proto může být podobný druh zrádný – člověk se podívá na šupinatý klobouk a dál už neřeší detaily. Jenže u hub může rozhodovat zdánlivá maličkost.
Než tedy příště skončí velká bedla v košíku, stojí za to zkontrolovat nejen klobouk, ale také třeň, jeho povrch, tvar báze a reakci dužniny po poranění. A pokud si nejste jistí, houba může bez problémů zůstat tam, kde vyrostla. Jeden prázdný košík je totiž pořád lepší než pokažený houbařský výlet.
Zdroj:
https://www.drevostavitel.cz/clanek/vypada-jako-jedla-bedla
