Článek
Jen málokdy se ale zastavíme a přemýšlíme, proč právě tato slova používáme. Některá rčení přitom mají překvapivou, někdy dokonce poněkud pochmurnou historii. Co se za nimi skutečně skrývá?
Poslat někoho do háje nebyla vždy jen neškodná nadávka
Dnes zní „Jdi do háje!“ spíš jako mírnější způsob, jak někoho odmítnout nebo odehnat. Může působit téměř žertovně a v běžné řeči rozhodně nepatří k nejostřejším výrazům. V minulosti ale tato věta měla mnohem temnější význam.
Slovo háj totiž kdysi označovalo také místo spojené s pohřbíváním, tedy hřbitov. Když tedy někoho člověk poslal „do háje“, rozhodně ho neposílal mezi stromy na příjemnou procházku. Význam byl podstatně drsnější – v podstatě mu přál smrt. Z původně poněkud ponuré představy se postupem času stala běžná a téměř neškodná nadávka.
Původní podoba háje
Být v čudu: Zmizelo to jako pára nad hrncem
Když dnes řekneme, že je něco „v čudu“, jednoduše tím dáváme najevo, že je to pryč, ztracené nebo nenávratně zmizelo. Přesný původ tohoto rčení ale není úplně jednoznačný.
Jedno vysvětlení ho spojuje se slovem čoud, tedy kouř. Něco, co je „v čoudu“, zkrátka zmizelo tak rychle, že po tom zůstala jen pomyslná oblaka kouře. Existuje však i mnohem bizarnější výklad. Podle něj se výraz mohl spojovat se zkratkou ČUD, tedy Českomoravským úvěrovým družstvem. Když jeden z jeho zakladatelů údajně zmizel i s penězi ve Spojených státech, měly být peníze lidí jednoduše „v ČUDu“. Tato historka je ovšem spíše kuriózní interpretací než jistě doloženým původem rčení.
Je to na draka? Za pohádkovou bytostí nehledejte původ
Když něco označíme za „na draka“, rozhodně tím obvykle nemyslíme, že by v tom měl prsty pohádkový drak. Výraz používáme pro něco nekvalitního, špatného nebo jednoduše nestojícího za nic.
Původ tohoto spojení je přitom třeba hledat za hranicemi. Slovo má souviset s německým výrazem Dreck, který označuje špínu a v hrubším významu také výkal. Z něčeho, co je zkrátka „k ničemu“, se tak v češtině postupně stal výraz „na draka“.
Houby s octem aneb když je vám něco úplně k ničemu
„Houby s octem“ dnes používáme jako velmi názorný způsob, jak říct, že z něčeho nic nebude, případně že někdo nic nemá nebo ničemu nerozumí. Za tímto zvláštním spojením se podle jednoho z výkladů skrývá biblický příběh.
Když byl Ježíš na kříži a trpěl žízní, jeden z římských vojáků mu měl podat houbu namočenou v octu. Nápoj mu pochopitelně nepřinesl skutečnou úlevu. Právě od této představy se mělo odvíjet rčení, které dnes používáme pro něco bezcenného, zbytečného nebo naprosto nevhodného.
Houby s octem značí zbytečnost až nesmyslnost
O sto šest: Když člověk opravdu zabere
Kdo něco dělá „o sto šest“, rozhodně se nefláká. Výraz znamená pracovat naplno, ze všech sil a s maximálním nasazením. Jenže proč právě číslo 106?
Podle známého výkladu má být původ spojený se sázkou dvou mužů z roku 1880. Jeden z nich měl do svátku svatého Jana Nepomuckého získat přízeň dívky, o kterou usiloval. Na splnění úkolu měl přitom přesně 106 dní. Pokud chtěl sázku vyhrát, musel se tedy pořádně snažit. Z této příhody se následně mělo zrodit rčení „dělat něco o sto šest“.
Být z něčeho jelen nemá nic společného s parohy
Když člověk něčemu nerozumí, je zmatený nebo vůbec netuší, co se kolem něj děje, může být „z toho jelen“. Na první pohled se nabízí představa překvapeného zvířete, skutečný původ rčení je však podle jednoho z výkladů mnohem méně zvířecí.
Výraz má souviset s první světovou válkou a maďarskými vojáky sloužícími v císařské armádě. Maďarské slovo jelen znamená „přítomen“ a právě tímto slovem se měli vojáci při nástupu hlásit. Čeští vojáci přitom maďarské slovo slyšeli v úplně jiném významu a postupně se mělo spojit s představou prostoduchosti a neporozumění. Po válce pak výraz zůstal v běžné češtině.
Jelen neznamenal známého paroháče
Kout pikle: Pozor na zbraně ukryté v rukávu
Když někdo „kuje pikle“, rozhodně obvykle nemá na mysli nic dobrého. Rčení označuje tajné plánování, intriky nebo přípravu nějakého nekalého záměru. Proč se ale používá právě slovo pikle?
Podle tradičního vysvětlení byly pikle malé středověké bodné zbraně. Jejich velikost umožňovala snadné ukrytí a následné použití proti protivníkovi. „Kout pikle“ tak mělo původně evokovat představu člověka, který si potají připravuje zbraň a chystá se ji použít proti někomu jinému. Není proto divu, že se toto spojení postupně přeneslo i na tajné intriky a nekalé plány.
Česká rčení tak často připomínají malé jazykové fosilie. Význam slov se v průběhu staletí mění, původní souvislosti mizí a z kdysi vážných či dokonce hrozivých výrazů se mohou stát běžné součásti každodenní řeči. Až tedy příště někoho pošlete „do háje“ nebo o sobě prohlásíte, že jste z něčeho „jelen“, možná si vzpomenete, že za těmito zdánlivě obyčejnými slovy se skrývají příběhy, které jsou často mnohem zajímavější než jejich dnešní význam.
Zdroj:
