Článek
Z laskavé babičky nechtěný host
Samostatnou kapitolou jsou tchyně, které po narození prvního vnoučete cítí potřebu intenzivně se zapojovat nejen do péče o dítě, ale i do chodu domácnosti. Někdo má štěstí a se svou tchyní vychází výborně. Její návštěvy vítá, oceňuje pomoc i zkušené rady. Jiní však dávají přednost tomu, aby si rodinný život organizovali po svém. Neustálé zasahování do výchovy dětí nebo řízení domácnosti pak může být zdrojem napětí a konfliktů.
Vzájemné neshody
Snaha najít kompromis
V podobné situaci je nejlepším řešením otevřený rozhovor. Ten by však měl vést především vlastní syn, nikoli jeho partnerka. Aktivní babička by měla pochopit, že její častá přítomnost nemusí být mladé rodině příjemná a že nevyžádané rady mohou v její snaše vyvolávat pocit, že jí okolí nedůvěřuje nebo ji považuje za neschopnou.
Zároveň je dobré dát najevo, že o kontakt s ní stojíte, jen by měl probíhat po vzájemné domluvě. Nemusí se přitom vždy odehrávat u vás doma. Důležité je nastavit jasná pravidla, která budou respektovat obě strany.
Když domluva nepomáhá
Ne každá tchyně je však ochotná přijmout nastavené hranice. Pokud je dominantní nebo přesvědčená o tom, že ví všechno nejlépe, může být jakákoli domluva složitá.
Své o tom ví jedna novopečená maminka, jejíž tchyně si po narození vnoučete zvykla chodit k nim domů každý den bez předchozího ohlášení. Mladé ženě její každodenní návštěvy vadily, zejména proto, že musela neustále poslouchat rady a kritické poznámky týkající se péče o dítě i vedení domácnosti.
Jak sama popisuje: „Mám pocit, že jsem neustále pod jejím dohledem. Ke všemu má nějakou připomínku. Dokonce mi jednou řekla, že když nemám doma vysavač, stačí říct a ona mi svůj ráda půjčí.“
Nepříjemné situace
Když dojde trpělivost
Jednoho dne už toho měla mladá maminka dost. Rozhodla se proto předstírat, že není doma.
„Minulý týden jsem byla úplně vyčerpaná, protože jsem musela několikrát za noc vstávat k malému. Když jsem z okna uviděla tchyni přicházet k brance, chtělo se mi brečet. Sedla jsem si na podlahu a dělala, že doma nikdo není. Ignorovala jsem zvonění, dokud neodešla. Nejsem na sebe pyšná, ale v tu chvíli mi to připadalo jako jediné řešení. Nevím však, jak situaci řešit do budoucna. Manžel moje pocity chápe, ale myslí si, že jsem se zachovala dětinsky.“
Jak byste situaci řešili vy?
Má mladá maminka právo chránit své soukromí, nebo měla zvolit jiný přístup? Jak byste podobnou situaci řešili vy?
Zdroj:
