Článek
Jedním z nich je i Mauthausen – koncentrační tábor, jehož jméno sice není tak známé jako Osvětim, přesto se zde odehrávaly příběhy plné bolesti, strachu i lidské odvahy.
Jeden z nejkrutějších táborů nacistické říše
Komplex Mauthausen-Gusen vznikl v roce 1938 poblíž rakouského městečka Mauthausen nedaleko Lince. Původně měl sloužit jako věznice, postupně se však proměnil v rozsáhlý systém pracovních a koncentračních táborů, které patřily k nejtvrdším v celé nacistické říši.
Do tábora byli deportováni političtí vězni, odpůrci nacistického režimu, váleční zajatci, Romové, homosexuálové i lidé pronásledovaní z rasových nebo náboženských důvodů. Pro mnohé z nich znamenal příjezd do Mauthausenu téměř jistou smrt.
Krematorium v Mauthausenu
Mauthausen a česká stopa
Pro český národ získal Mauthausen zvlášť tragický význam po atentátu na zastupujícího říšského protektora Atentát na Reinharda Heydricha.
Nacistické represálie zasáhly nejen samotné účastníky odboje, ale také jejich příbuzné, spolupracovníky a řadu nevinných lidí. Mnoho Čechů a Slováků bylo deportováno právě do Mauthausenu, kde byli vyslýcháni, mučeni a často také popraveni.
Tábor se tak stal symbolem nacistické pomsty vůči českému odboji a místem, kde skončily životy stovek lidí spojených s protinacistickým odporem.
Schody smrti a nelidská práce
Jedním z nejděsivějších symbolů Mauthausenu jsou takzvané Schody smrti. Kamenné schodiště vedoucí z lomu čítalo 186 schodů a vězni po něm museli několikrát denně vynášet těžké žulové bloky.
Vyčerpaní, podvyživení a často nemocní lidé byli nuceni nosit náklady vážící desítky kilogramů. Stačilo zakopnout nebo ztratit rovnováhu a člověk mohl strhnout další vězně za sebou. Mnozí pád nepřežili.
Práce v kamenolomu patřila k nejkrutějším formám nucené práce, kterou nacisté využívali nejen jako zdroj levné pracovní síly, ale také jako prostředek systematického fyzického ničení vězňů.
Zeď nářků – místo bolesti a ponížení
Dalším mementem tábora je takzvaná Česká zeď, někdy označovaná také jako Zeď nářků. Na její výstavbě pracovali vězni za mimořádně tvrdých podmínek bez ohledu na počasí.
Mráz, déšť ani sněhové bouře nebyly důvodem k přerušení práce. Vězni museli pokračovat i v situacích, kdy sotva stáli na nohou.
Zeď se navíc stala místem, kde probíhaly výslechy a tresty. Za sebemenší provinění, domnělou lež nebo nesprávnou odpověď následovalo bití, ponižování či další formy mučení. Kovové kruhy zabudované do zdi sloužily k připoutávání a trestání vězňů.
Oběti koncentračního tábora
Místo, které vypráví příběh lidské krutosti
Dnes je bývalý koncentrační tábor Mauthausen Memorial památníkem a pietním místem. Každoročně sem přijíždějí tisíce návštěvníků z celého světa, aby si připomněli osudy těch, kteří zde trpěli a umírali.
Procházka mezi zachovanými budovami, krematoriem, vězeňskými baráky i nechvalně proslulými Schody smrti působí dodnes silným dojmem. Připomíná, že svoboda a lidská důstojnost nejsou samozřejmostí a že na tragédie minulosti nesmíme zapomínat.
Právě místa jako Mauthausen nám ukazují, jak důležité je znát historii. Ne proto, abychom se neustále vraceli k minulosti, ale proto, aby se podobné hrůzy už nikdy neopakovaly.
Zdroj:
https://www.dotyk.cz/magazin/ceska-zed-mauthausen-20300106.html
