Článek
Manžel totiž oznámil, že s námi pojede jeho matka. A co je na celé situaci možná nejhorší? On na tom nevidí vůbec nic zvláštního.
„Vždyť bude ráda, nebude sama doma,“ vysvětlil mi, když mi to oznámil téměř jako hotovou věc. Jenže já z představy společné dovolené s tchyní nadšená nebyla. Ne proto, že bych ji nenáviděla nebo s ní nedokázala vyjít. Máme spolu vcelku normální vztah. Jen jsem si jednoduše představovala naši dovolenou jinak. A především mě zarazilo, že o něčem, co se týká nás obou, rozhodl manžel sám.
„Vždyť je to jen pár dní“
Možná to znáte. Na dovolenou se člověk těší celé měsíce. Prohlíží hotely, vybírá destinaci, plánuje výlety a v duchu si představuje první ráno, kdy nebude muset vstávat na budík. Po týdnech práce a povinností se konečně těší na trochu klidu a času jen pro sebe a partnera. A pak jednoho dne přijde věta: „Mimochodem, máma pojede s námi.“
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Nedělal. Tchyně už prý věděla, kdy odjíždíme, a dokonce si zjistila možnosti ubytování. Vlastní pokoj si zaplatí sama, takže podle manžela není vlastně co řešit. „A proč by měla jet s námi?“ zeptala jsem se. „Protože je sama. A my jsme rodina.“
To je přesně ten druh argumentu, proti kterému se těžko něco namítá. Samozřejmě že nechci, aby byla sama nebo se cítila odstrčená. Samozřejmě chápu, že chce být se svým synem a jeho rodinou. Jenže být rodina přece neznamená, že spolu musíme trávit každý volný den. A už vůbec ne, že o společné dovolené rozhodne jeden z partnerů a druhý se pouze přizpůsobí.
Zkažená dovolená
Nejde jen o tchyni. Jde o způsob, jakým se rozhodlo
Čím víc o celé situaci přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že samotná tchyně možná není ten největší problém. Mnohem víc mi vadí skutečnost, že se mě manžel předem vůbec nezeptal.
Kdyby za mnou přišel a řekl: „Máma by chtěla jet s námi. Co si o tom myslíš?“ mohli jsme se o tom bavit. Mohla jsem říct, co mi vadí, on mohl vysvětlit své důvody a společně bychom mohli hledat řešení. Místo toho jsem dostala hotovou informaci.
„Vždyť ona nebude s námi pořád,“ snaží se mě uklidnit manžel. Jenže právě tohle jsou věty, které mě znervózňují ještě víc. Protože co když bude chtít být s námi pořád? Co když bude chtít každý večer společně večeřet, plánovat výlety nebo rozhodovat, kam pojedeme? Co když jí bude připadat škoda strávit celý den u bazénu, zatímco my bychom si právě chtěli číst, odpočívat a nic nedělat? A hlavně – co když si manžel vůbec nepřipouští, že její přítomnost může měnit atmosféru celé dovolené?
Tchyně jako časté téma k hádkám
Dovolená umí vztahy pořádně prověřit
Doma máme každý svůj prostor. Když je toho moc, můžeme odejít do jiné místnosti, věnovat se práci, zajít s kamarády na kávu nebo prostě zavřít dveře a být chvíli sami. Na dovolené je všechno intenzivnější. Od rána do večera jsme ve stejném prostředí a mnohem rychleji se ukáže, jak rozdílné představy o společném čase vlastně máme.
Jeden chce vstávat brzy a vyrazit na výlet, druhý by spal do deseti. Jeden chce poznávat okolí, druhý si přeje celý den ležet na pláži. Jeden si večer rád sedne k drinku a povídá, druhý už touží po klidu. To všechno se dá ve dvou nějak vyřešit.
Když je ale na dovolené ještě třetí člověk, přibývají další potřeby, zvyklosti a očekávání. A pokud je tím třetím člověkem rodič jednoho z partnerů, může být mnohem těžší říct nahlas, že vám něco není příjemné, aniž by to vypadalo jako osobní útok.
Zdroj:
Autorský článek
