Článek
Dostatek jídla, bezpečí, pohodlí a žádné starosti – na první pohled dokonalý život. Jenže experiment amerického vědce Johna Calhouna ukázal, že naprostý blahobyt nemusí automaticky znamenat štěstí. Jeho pokus s myšmi dokonce skončil úplným zánikem kolonie.
Pokus na hlodavcích
Myší ráj měl být dokonalým světem
V 70. letech minulého století vytvořil John Calhoun prostředí, ve kterém měli hlodavci prakticky vše, co potřebovali k životu. Nechyběla jim potrava ani voda, byli chráněni před nemocemi a predátory a měli dostatek prostoru pro rozmnožování. Experiment začal s pouhými osmi myšmi – čtyřmi samci a čtyřmi samicemi.
Zpočátku se zdálo, že všechno probíhá podle očekávání. Prvních 315 dní se populace rychle rozrůstala a myši se bez větších problémů množily. Poté se však růst kolonie začal zpomalovat. Přestože měly stále dostatek potravy a nic jim bezprostředně nehrozilo, jejich společenské chování se začalo výrazně měnit.
Když pohodlí naruší přirozené vztahy
V době, kdy kolonie čítala zhruba 600 jedinců, se mezi myšmi začaly objevovat vážné problémy. Někteří mladí samci se nedokázali začlenit do společnosti a starší jedinci je vytlačovali na okraj. Izolované myši postupně ztrácely zájem o běžný společenský život a soustředily se především samy na sebe.
Calhoun si všiml také výrazných změn v chování samců. Přestávali se starat o své okolí, chránit samice a plnit společenské role, které byly pro fungování kolonie důležité. U samic se naopak zvyšovala agresivita. Některé začaly napadat vlastní mláďata, což mělo další dopad na schopnost celé populace přežít.
Následoval pokles porodnosti a postupné rozpadání společenských vazeb. V závěrečné fázi experimentu umírala téměř všechna novorozená mláďata a populace se začala nezadržitelně zmenšovat. Přibližně po 1 780 dnech od začátku pokusu kolonie zcela vymřela.
Potřebujeme ke spokojenému životu i nějakou výzvu?
Calhoun výsledky interpretoval jako důkaz toho, že samotný dostatek zdrojů nemusí být pro fungování společnosti dostačující. Domníval se, že určitá míra náročnosti, odpovědnosti a sociálních interakcí může být důležitá pro udržení zdravých vztahů uvnitř komunity.
Je však dobré připomenout, že přenášet výsledky podobných experimentů přímo na člověka je problematické. Lidé mají mnohem složitější společenské vztahy, kulturu, hodnoty i schopnost přizpůsobovat své prostředí. Calhounův experiment přesto dodnes vyvolává otázky o tom, co se stane, když společnost odstraní většinu přirozených překážek, ale zároveň nedokáže nabídnout smysluplné role a vztahy.
Druhý pokus ukázal význam spolupráce
Calhoun se následně snažil zjistit, zda lze podmínky nastavit jinak, aby kolonie podobnému osudu unikla. Jedním z principů, které využil, byla vzájemná závislost. Myši například nemohly některé věci získat zcela samy – aby se jedna dostala k vodě, musela druhá stisknout páčku, a následně si role vyměnily.
Takové uspořádání podporovalo kontakt mezi jednotlivými zvířaty a nutilo je spolupracovat. Myši tak nezůstávaly izolované a jejich společenské chování se podle pozorování zlepšovalo. Kolonie si dokázala udržet stabilnější počet a fungovala déle.
Myš v akci
Co si z myšího ráje můžeme odnést?
Calhounův experiment bývá dodnes připomínán především kvůli myšlence, že pohodlí samo o sobě nemusí být zárukou spokojeného života. Člověk sice netouží po stresu ani po neustálých problémech, zároveň ale potřebuje pocit smyslu, užitečnosti, odpovědnosti a kontaktu s ostatními.
Možná tedy není největším životním snem svět, ve kterém nemusíme vůbec nic dělat. Mnohem důležitější může být mít důvod, proč ráno vstát, něco vytvářet, o někoho se starat a cítit, že jsme součástí společnosti. A právě v tom může být Calhounův myší ráj zajímavou připomínkou i pro dnešní dobu: dokonalý život bez jakýchkoli povinností nemusí být tak dokonalý, jak si představujeme.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Behavioral_sink
https://www.atlasobscura.com/articles/the-doomed-mouse-utopia-that-inspired-the-rats-of-nimh
