Svatováclavská koruna: Nejvzácnější český poklad střeží děsivá kletba

Svatováclavská koruna byla vytvořena před více než šesti staletími na příkaz Karla IV. a během korunovací se dotýkala hlav panovníků, kteří usedli na český trůn. Dodnes je opředena tajemstvím a pověstí, podle níž může člověka, který si ji neoprávněně nasadí, čekat smrt. Odkud se tato legenda vzala a co se skutečně stalo Reinhardu Heydrichovi, který měl korunu během okupace obdivovat?

Příběh Svatováclavské koruny začíná ve 14. století za vlády Karla IV. Panovník ji nechal vytvořit jako novou českou královskou korunu, přičemž její význam měl být mnohem hlubší než pouhá reprezentace královské moci. Karel IV. ji zasvětil svatému Václavovi, patronovi české země, a koruna se tak stala symbolem, který měl spojovat české krále s tradicí zemského patrona.

Vznik koruny se obvykle datuje do roku 1347. Nešlo přitom o předmět, který by měl být osobním majetkem panovníka. Koruna byla považována za majetek svatého Václava a české koruny, tedy za něco, co mělo být předáváno dalším generacím panovníků. Právě tento symbolický význam pomáhá vysvětlit, proč byla vždy vnímána s takovou úctou.

Koruna má podobu čtyř zlatých pásů, které se nahoře spojují a jsou zakončeny křížkem. Na první pohled může působit jako typický evropský královský klenot, při bližším pohledu však zaujme především množství drahých a polodrahokamů, které ji zdobí. A právě kameny z ní dělají nejen mimořádně cenný šperk, ale také předmět plný symboliky.

Svatováclavská koruna je osázena desítkami drahých kamenů. Najdeme na ní například rubíny, safíry, smaragdy a perly. Některé z nich jsou přitom mimořádně staré a pocházejí z různých částí světa. Ve středověku nebyly drahé kameny pouze ozdobou. Lidé jim připisovali nejrůznější vlastnosti a významy a panovníci jejich prostřednictvím rádi zdůrazňovali svou moc, bohatství i spojení s křesťanskou vírou.

Výraznou součástí koruny jsou například červené kameny, které byly v minulosti spojovány se silou, odvahou a krví. Modré safíry zase připomínaly nebeskou sféru a duchovní rozměr panovnické moci. Smaragdy byly vnímány jako symbol života a obnovy, zatímco perly měly v křesťanské symbolice své vlastní významy.

Je ale dobré odlišovat historicky doložený význam koruny od pozdějších výkladů jednotlivých kamenů. Některé symbolické interpretace, které se dnes s korunkou spojují, nejsou nutně přesným popisem toho, co měl při její výrobě na mysli Karel IV. Jisté však je, že panovníkovi záleželo na tom, aby koruna působila mimořádně a odpovídala významu českého království.

Karel IV. nebyl jediným českým králem, jehož hlavu koruna ozdobila. V průběhu staletí se stala součástí korunovačního obřadu dalších českých panovníků. Dotkla se například hlavy Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Vladislava Jagellonského nebo Ferdinanda I. Habsburského.

Posledním českým králem, který byl s její pomocí korunován, se stal Ferdinand V. Dobrotivý v roce 1836. Od té doby už česká koruna neslouží ke korunovacím, její význam jako symbolu české státnosti tím ale rozhodně nezanikl.

Právě naopak. Svatováclavská koruna se postupně proměnila v jeden z nejvýznamnějších symbolů českých zemí. Její hodnota dnes proto nespočívá pouze v ceně zlata a drahých kamenů. Mnohem důležitější je její historická a symbolická hodnota, kterou nelze jednoduše vyčíslit.

Kolem Svatováclavské koruny postupně vznikla řada příběhů. Nejznámější z nich je pověst o kletbě. Podle ní člověk, který si korunu neoprávněně nasadí, zemře do jednoho roku násilnou smrtí.

Tato legenda dodává koruně téměř nadpřirozený rozměr. V minulosti přitom nebylo nic neobvyklého na tom, že se kolem korunovačních insignií vytvářely příběhy, které měly zdůraznit jejich posvátnost a nedotknutelnost. U Svatováclavské koruny je však pověst obzvlášť silná.

Zároveň není možné tvrdit, že jde o historicky prokázanou kletbu. Neexistuje žádný důkaz, že by samotné nasazení koruny mohlo člověku přivodit smrt. Přesto právě tato legenda patří k nejznámějším příběhům, které se ke korunovačním klenotům vážou.

A potom přišla druhá světová válka a muž, jehož jméno se s touto pověstí začalo spojovat.

Když se v roce 1941 stal zastupujícím říšským protektorem Reinhard Heydrich, začal se zajímat také o symboly české historie. Podle známého příběhu měl v listopadu téhož roku navštívit Pražský hrad a nechat si ukázat české korunovační klenoty.

A právě zde se historická skutečnost začíná prolínat s legendou.

Podle pozdějšího vyprávění měl Heydrich Svatováclavskou korunu nejen obdivovat, ale dokonce si ji před zraky svého syna Klause a dalších lidí nasadit. Tím měl porušit dávnou zákazovou tradici a přivolat na sebe smrtelnou kletbu.

O několik měsíců později, 27. května 1942, na něj českoslovenští parašutisté provedli atentát. Heydrich útok přežil, ale následně zemřel na komplikace způsobené zraněními.

Příběh tak na první pohled působí téměř děsivě přesvědčivě. Muž, který měl údajně porušit zákaz, skutečně zemřel násilnou smrtí – a to ještě před uplynutím jednoho roku.

Právě tady je však potřeba přibrzdit. Příběh o Heydrichovi a koruně je velmi známý, ale není spolehlivě doloženo, že si ji skutečně nasadil.

Historické prameny potvrzují Heydrichovu návštěvu Pražského hradu a jeho zájem o české korunovační klenoty. Samotné nasazení koruny je však podle historiků problematické. Slavná fotografie, která bývá někdy vydávána za důkaz, navíc nezobrazuje Heydricha se Svatováclavskou korunou na hlavě.

Pověst proto pravděpodobně získala na síle až dodatečně. Skutečnost, že Heydrich krátce nato zemřel při atentátu, jí však dodala mimořádně působivou pointu.

A právě proto se příběh o „kletbě Svatováclavské koruny“ vypráví dodnes.

Svatováclavská koruna dnes není běžně přístupným muzejním exponátem. Česká korunovační klenoty jsou uloženy v Korunní komoře v katedrále svatého Víta na Pražském hradě a jejich zpřístupnění je spojeno s mimořádnými příležitostmi.

K otevření Korunní komory je zapotřebí několik klíčů, které drží různí představitelé českého státu a dalších institucí. Ani to není náhoda. Korunovační klenoty mají být chráněny nejen fyzicky, ale také symbolicky. Už samotný způsob jejich uložení připomíná, že nejde o obyčejné historické exponáty.

Když jsou po letech vystaveny veřejnosti, přicházejí se na ně podívat desetitisíce lidí. Mnozí z nich čekají dlouhé hodiny jen proto, aby na několik okamžiků spatřili korunu, která přežila staletí českých dějin.

Svatováclavská koruna je fascinující právě tím, že se u ní historická fakta neustále potkávají s legendami. Víme, kdy a za jakého panovníka vznikla, známe její podobu i osudy českých králů, kteří byli její prostřednictvím korunováni. Víme také, že byla v minulosti několikrát ukrývána a že se jí po staletí přikládal mimořádný význam.

Co ale nevíme, je mnohem zajímavější. Neexistuje důkaz, že by koruna skutečně dokázala přivolat smrt člověku, který si ji neoprávněně nasadí. A stejně tak není jisté, že si ji Reinhard Heydrich vůbec někdy nasadil.

Jedno však zůstává nesporné. Svatováclavská koruna přežila více než šest století a dodnes patří k nejvýznamnějším symbolům českých dějin. Možná právě proto kolem ní vznikla legenda, která je téměř stejně slavná jako samotný klenot. A dokud bude koruna ukryta za dveřmi Korunní komory a její příběh se bude předávat z generace na generaci, bude otázka, zda na ní skutečně spočívá nějaká kletba, lákat další a další zvědavce.

Zdroje:

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/korunovacni-klenoty-2023-zajimavosti-svatovaclavska-koruna-karel-iv_2301101859_ako

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatov%C3%A1clavsk%C3%A1_koruna

https://plus.rozhlas.cz/stala-se-legenda-o-svatovaclavske-korune-osudnou-i-reinhardu-heydrichovi-6510339