Článek
„Vždyť jim chci udělat radost,“ říká pokaždé, když se snažíme naznačit, že další hračky už opravdu nepotřebujeme. A tak zatímco děti nadšeně rozbalují další balíček, rodiče přemýšlejí, kam ho vlastně uloží.
Na první pohled může jít o úplnou maličkost. Babička přece kupuje dárky z lásky a chce svým vnoučatům udělat radost. Jenže pokud se z občasného překvapení stane pravidelný přísun nových hraček, může začít být situace nepříjemná nejen kvůli nedostatku místa, ale také kvůli tomu, že rodiče mají pocit, že jejich přání nikdo nerespektuje.
Babička chce děti rozmazlovat
Pro mnoho prarodičů jsou vnoučata příležitostí dopřát dětem všechno, co si jejich vlastní rodiče nemohli dovolit. Možná si pamatují, jak jim samotným kdysi chyběly peníze na drahé hračky, nebo si jednoduše užívají radost, kterou dětem při rozbalování dárku způsobí. Když pak vidí rozzářené oči vnoučat, těžko se jim vysvětluje, že další hračka není potřeba.
„Ale vždyť je to jen maličkost,“ může namítnout babička. Jedna hračka skutečně problém nepředstavuje. Jenže pokud přijde každý týden s další taškou plnou věcí, kterých si děti za pár dní ani nevšimnou, začne být problém někde jinde.
Rodiče totiž nejsou pouze ti, kteří hračky uklízejí. Jsou také zodpovědní za to, jaké prostředí dětem vytvářejí a jaké návyky si odnesou do života.
Z pokojíčku se pomalu stává skladiště
Nejviditelnějším důsledkem je samozřejmě množství věcí. Zpočátku rodiče každou novou hračku přivítají. Potom začnou některé ukládat do krabic, další putují na skříň a ty nejméně oblíbené skončí ve sklepě. Přesto se prostor postupně plní.
Dítě přitom nemusí mít ze záplavy hraček větší radost. Právě naopak. Když má kolem sebe desítky různých předmětů, může být pro něj obtížnější soustředit se na jednu konkrétní hru. Z hračky, která by za jiných okolností mohla být zajímavá několik měsíců, se někdy stane jen další věc mezi mnoha ostatními.
Hračky na každém kroku
„Ale děti si to přece přejí“
Tady se často objeví další argument. Babička tvrdí, že hračky nekupuje náhodně. Děti si je přece samy přejí.
Jenže malé děti si mohou přát prakticky všechno, co uvidí v reklamě, v obchodě nebo u kamaráda. To je ostatně přirozená součást dětství. Úkolem rodičů ale není splnit každé jejich přání. Právě oni rozhodují, co dítě skutečně potřebuje, co je pro něj vhodné a co už by bylo zbytečné.
Pokud navíc babička začne dětem předem slibovat, co jim koupí, mohou se rodiče dostat do nepříjemné situace. Dítě pak nechápe, proč mu maminka s tatínkem něco zakazují, když babička mu to bez problémů pořídí.
Nejhorší je, když babička obchází rodiče
Samotné kupování hraček nemusí být důvodem k hádce. Mnohem citlivější situace nastává ve chvíli, kdy prarodič začne vědomě obcházet rodičovská pravidla.
Rodiče například řeknou, že doma nechtějí další plastové hračky, protože jich mají dost. Babička přesto přijde s novou. Nebo se rodiče snaží omezit množství hraček, které děti dostávají, zatímco babička jim při každé návštěvě přinese několik dalších.
„Ale u babičky to neplatí,“ může dítě slyšet.
Právě tady už nejde o samotné hračky. Jde o respekt k rodičům a jejich rozhodnutím. Prarodiče mohou mít na výchovu svůj názor, ale poslední slovo by měli mít rodiče.
Někdy je za dárky něco víc
Může se také stát, že neustálé nakupování není pouze projevem lásky. Někteří prarodiče se prostřednictvím dárků snaží získat dětskou přízeň nebo si vynahradit čas, který s vnoučaty netráví.
„Babička je ta hodná, protože mi vždycky něco koupí.“
Takový vzorec může být pro dítě velmi lákavý. Pokud navíc rodiče často říkají ne, zatímco babička říká ano, může si dítě postupně spojovat příjemné chvíle právě s ní a rodiče s omezeními. Není přitom nutné, aby to babička dělala záměrně. Přesto může podobná dynamika v rodině vzniknout.
Místo dárků raději aktivně strávený čas
Jak jí říct, že další hračky nechceme?
Řešením nemusí být ostrá hádka ani zákaz kupovat dětem cokoli. Mnohem lepší je říct otevřeně, co rodičům vadí a proč. Místo věty „Pořád jim kupuješ samé kraviny“ je možné říct například: „Jsme rádi, že jim chceš dělat radost, ale hraček už mají opravdu hodně a nemáme je kam dávat. Byli bychom rádi, kdybys nám před většími dárky nejdřív zavolala.“
Pomoci mohou také konkrétní návrhy. Babička může dětem místo další hračky koupit knížku, výtvarné potřeby, vstupenky do zoo nebo společný výlet. Dárkem totiž nemusí být pouze věc, kterou si dítě odnese domů. Někdy může mít mnohem větší hodnotu čas strávený s babičkou.
Pokud má přesto potřebu něco kupovat, mohou se rodiče domluvit například na jedné větší věci k narozeninám a Vánocům. U běžných návštěv pak může být pravidlem, že se žádné dárky nenosí.
