Článek
Přiznávám bez mučení: věrného muže jsem v životě potkala tak zřídka, že bych je mohla spočítat na prstech jedné ruky a ještě by mi nějaký ten prst zbyl na ukazování. A věrné ženy? No, těch taky nebylo na rozdávání. Tak jsem se rozhodla pátrat, co je nám lidem vlastně přirozené. Protože když už někdo podvádí, měl by aspoň vědět, jestli je to v souladu s evolucí, nebo jen výmluva na úrovni „pes mi snědl úkol“.
Doba kamenná – žádné „moje žena, moje hypotéka“
Představte si, že byste se narodili do tlupy lovců a sběračů před tisíci lety. Váš svět by byl plný nepsaných pravidel, ale jedno z nich by rozhodně neznělo: „Budeš věrný až do smrti.“ Lidé tehdy žili spíš v polygamních nebo polyamorních skupinách – žádné „můj muž, moje žena, moje hypotéka“. Monogamie, jak ji známe dnes, se začala prosazovat až s příchodem zemědělství a soukromého vlastnictví. Najednou bylo důležité vědět, kdo je otcem dítěte – kvůli dědictví a majetku. A tak se zrodila „oficiální“ monogamie, i když upřímně, ne vždy šlo o skutečnou věrnost.
Antika, kde věrnost byla jen na papíře (a někdy ani to ne)
Antické Řecko a Řím? Tam byla monogamie spíš na papíře. Muži si vesele užívali mimomanželské vztahy, zatímco ženy měly být vzorem ctnosti. S nástupem křesťanství se věrnost stala společenským ideálem, ale realita často vypadala jako špatně napsaná telenovela – spousta zápletek, málo logiky a hlavně všichni měli milence, jen to nesměli říkat nahlas. Nemám pocit, že se od té doby něco změnilo nebo vy ano? Ráda si přečtu váš názor v komentáři.
Evoluce – švédský stůl lidské sexuality
Z pohledu evoluční biologie je lidská sexualita jako švédský stůl – každý si vezme, co mu chutná. Muži mají z evolučního hlediska tendenci „šířit své geny“ – tedy být promiskuitní. Ženy investují do potomků víc energie, a proto dávají přednost stabilitě. Ale pozor, i ony mohou být nevěrné! Například když chtějí „kvalitnější“ geny pro své děti, nebo přístup k dalším zdrojům (čti: někdo, kdo jim občas koupí kafe).
Nevěra tedy není „porucha“, ale strategie, která mohla v minulosti přinášet výhody. Zároveň se v nás vyvinula žárlivost – obranný mechanismus, který měl chránit naše investice do vztahu a potomků. Takže když vás někdy přepadne podezření, že ten druhý něco tají, možná za to může vaše vnitřní jeskynní žena nebo muž.
Statistiky, které vám otevřou oči (a možná i oči vašeho partnera).
Jak je to s nevěrou dnes? Výzkumy ukazují, že:
- 20–25% mužů a 10–15% žen přiznává nevěru během manželství.
- V některých průzkumech uvádí až 46% lidí v monogamním vztahu, že někdy měli aféru.
- 25–40% rozvodů je spojeno s nevěrou.
- Asi 24% manželství zasažených nevěrou spolu zůstává.
Ženy dnes podvádějí častěji než dříve – míra ženské nevěry vzrostla od 90. let o 40%.
A teď si představte, kolik by bylo rozvodů, kdyby se počítaly i „nevinné“ zprávy na Messengeru. To bychom museli rozšiřovat matriky!
Monogamie – kulturní konstrukt nebo nutnost?
Monogamie není biologicky daná norma. Ve skutečnosti je spíš výsledkem společenského vývoje – přinesla stabilitu, snížila násilí a posílila postavení žen. Na druhou stranu ale vedla k většímu tlaku na věrnost a tabuizaci nevěry. V různých kulturách má monogamie různou podobu – někde je běžná „sociální monogamie“ (jeden partner na život, ale občasné aférky jsou tolerovány), jinde je nevěra přísně trestaná. Takže pokud se někdo ohání „přirozeností“, možná by si měl nejdřív zjistit, jak to mají jinde.
Závěr aneb Jak přežít v džungli lásky (a nezbláznit se)
Nevěra je stejně přirozená jako věrnost. Lidská sexualita je variabilní a neexistuje jediný „správný“ model vztahu. Monogamie je kompromis mezi touhou po jistotě a svobodě a každý si musí najít vlastní rovnováhu. Hlavně nezapomeňte, že když se někdo tváří jako svatý, možná jen dobře maže historii v telefonu.
Věděli jste, že…
- Podle jednoho průzkumu až 30% fyzických afér začíná v práci? Takže pokud vám partner tvrdí, že zůstává v kanceláři přesčas, možná opravdu jen… pracuje na vztazích.
- Nejlepší ochranou proti nevěře je… špatný signál na mobilu a společný účet na Netflixu.
A teď to nejdůležitější: Proč jsou nevěrní muži frajeři a ženy lehké děvy? Možná proto, že svět je plný dvojího metru. Ale upřímně – pokud by se za každou nevěru rozdávaly medaile, už dávno by nám olympiádu přejmenovali na Hry lásky a zrady.
Takže ať už jste frajer, děva, nebo prostě jen člověk, hlavně nezapomeňte na humor. Protože láska je složitá, statistiky ještě víc, ale smích je naštěstí univerzální.
Jaký názor na věrnost, nevěru máte vy? Nebo jakou máte vlastní zkušenost? Ráda si to přečtu v komentářích.
