Článek
Princezna Alice se narodila dne 25. února 1885 na zámku Windsor. Jejím otcem byl princ Ludvík z Battenbergu a její matkou byla princezna Viktorie Hesensko-Darmstadtská. Při porodu byla přítomná i její prababička, královna Viktorie. Ta se stala její kmotrou. Ačkoliv se zpočátku princezna Alice zdála jako zcela zdravé miminko, nakonec se zjistilo, že trpí vrozenou hluchotou. Alice se musela naučit znakovou řeč, nad rámec toho se však zvládla naučit i další jazyky – němčinu, angličtinu, francouzštinu a řečtinu. Rodiče Alice pobývali převážně na svém sídle v Německu, s železnou pravidelností však rodina navštěvovala i Windsor.
Idylické manželství a vyhnání z Řecka
Když bylo princezně Alici 18 let, provdala se za řeckého prince Ondřeje. Pár se usadil v Řecku, které si princezna Alice ihned zamilovala natolik, že po pár letech strávených zde o něm hovořila jako o „své zemi“. Urozený pár měl celkem pět dětí: princeznu Margaritu, princeznu Teodoru, princeznu Cecílii, princeznu Sofii a syna, prince Filipa. Kromě péče o rodinu se princezna Alice věnovala také dobročinným aktivitám, princ Ondřej se zase soustředil na vojenskou kariéru.
Princezna Alice a princ Ondřej
V roce 1917 se však situace změnila, královská rodina byla nucena přesunout se z Řecka do Švýcarska, aby země zůstala neutrální. Načas se posléze královská rodina do Řecka vrátila, jejich domovem se stal ostrov Korfu. Poté, co řecké vojenské jednotky prohrály turecko-řeckou válku ve 20. letech 20. století, byl princ Ondřej zatčen, a nakonec donucen i s celou rodinou opustit Řecko.
Pobyt v sanatoriu
Po vyhoštění z Řecka se královská rodina potýkala s dalším problémem, a tím bylo duševní zdraví Alice. Na psychiku princezny měl odchod z Řecka neblahý vliv, útěchu hledala v ezoterice a nervově se sesypala. Během pobytu ve švýcarském sanatoriu jí následně byla sdělena závažná diagnóza – paranoidní schizofrenie. Její psychoterapeut případ konzultoval se samotným Sigmundem Freudem, světoznámým lékařem a zakladatelem psychoanalýzy. Ten určil, že Alice trpí sexuální frustrací, a doporučil kontroverzní terapii elektrošoky. Není se co divit, že se princezna Alice ze sanatoria opakovaně pokusila utéct. Nakonec tam však zůstala dlouhé dva roky, přičemž se na ni manžel Ondřej přijel podívat jen jednou jedinkrát.
Jejich manželství sice zpočátku vypadalo idylicky, časem ale raději princ trávil dny ve slunné jižní Francii obklopen ženami, než aby se přijel podívat na svou nemocnou manželku. To mu Alice nezapomněla, po propuštění strávila sedm let na cestách Evropou, vystupovala pod skrytou identitou. S manželem se setkala znovu až na pohřbu jejich společné dcery Cecílie a její rodiny, která zahynula při leteckém neštěstí. Posléze se sama odstěhovala do Atén, kde žila velmi skromně a pomáhala chudým. Mnohdy sama hladověla, ale nikdy nenechala o hladu tamní chudé děti.
Charitativní činnost v Řecku za druhé světové války
Po vypuknutí druhé světové války se princezna Alice ocitla v obtížné rodinné situaci. Dva její zeti bojovali po boku nacistů, její jediný syn Filip se přidal k britskému královskému námořnictvu. Proslýchá se, že když za ní jednoho dne přijel na návštěvu německý generál a ptal se na to, co by pro ni mohl udělat, sdělila mu, že by bylo nejvhodnější zavelet německým jednotkám na odchod ze země.
Za války se snažila Alice pomáhat Židům, včetně Rachel Kohenové-Kaganové, která se po druhé světové válce stala izraelskou političkou. Její rodinu před nacisty ukryla, přestože dosti riskovala, jelikož jen o pár metrů dále sídlilo gestapo. To po nějaké době pojalo podezření, že by mohla u sebe doma schovávat Židy, princezna Alice se ale chytře vyvlékla z jejich dotěrných otázek tím, že použila svou hluchotu jako důvod, proč neodpovídat.
Život po válce
Ani po válce nehodlala Alice opustit milované Řecko. Filipovi věnovala diamanty ze své koruny, aby mohl pořídit zásnubní prsten. Zbytek svých klenotů prodala, aby mohla financovat svůj nově založený náboženský řád. V Aténách nechala postavit klášter, školu pro jeptišky a sirotčinec. Tehdy začala nosit řeholní oděv. V Řecku zůstala až do roku 1967, kdy se vlády chopila vojenská junta. Poté se rozhodla akceptovat nabídku svého syna Filipa, manžela britské královny Alžběty II., aby se za ním odstěhovala do Velké Británie. V tu dobu měla již zdraví podlomené kvůli kouření.
Své poslední dny strávila obklopená rodinou v Buckinghamském paláci. Před svou smrtí, která nastala v roce 1969, stihla ještě svému synovi Filipovi napsat dojemný dopis, ve kterém se omluvila za to, že v jeho dětství byla často nepřítomná: „Nejdražší Filipe, buď statečný a pamatuj, že tě nikdy neopustím a vždy mě najdeš, když mě budeš nejvíc potřebovat. Celičká má oddaná lásko, tvá stará máma.“
Zdroje: Greek Reporter, Royal Collection Trust, El País, Daily Mail, Wikipedia – heslo Alice z Battenbergu
