Článek
Streamovací služba Netflix nedávno svým divákům nabídla nový seriál Královna Šarlota: Příběh Bridgertonových. Jeho ústředním tématem má být vztah Šarloty s králem Jiřím. V seriálu je Šarlota líčena jako silná a okouzlující osobnost. Předlohou pro postavu Šarloty byla skutečná královna, Šarlota Meklenbursko-Střelická. Jak se říká, nejlepší scénáře píše život, a to v případě královny Šarloty rozhodně platí. Jaká byla doopravdy a co vše ji v životě potkalo?
Šťastné manželství i přes domluvený sňatek
Princezna Sophia Charlotte (dále jen Šarlota) se narodila na území dnešního Německa. Vyrůstala na zámku Mirow, který se nacházel v malebné krajině lemované lesy. Princezna byla velmi vzdělaná, mluvila plynule francouzsky a měla hudební nadání. Říkalo se o ní, že je vždy milá a v dobré náladě. Když bylo Šarlotě 17 let, bylo dohodnuto, že se provdá za britského následníka trůnu Jiřího III. Údajně byla jasnou volbou právě díky své přívětivé povaze, ale i hezkému vzhledu. Šarlota sice nebyla oslnivá krasavice, ale měla osobní kouzlo.
Pro Šarlotu to znamenalo obrovskou životní změnu. Musela se odstěhovat ze zámku u jezera do Anglie, a tam začít nový život s mužem, kterého skoro neznala. Už samotná cesta byla pro princeznu náročná, trpěla mořskou nemocí, v důsledku čehož zhubla natolik, že jí padaly její honosné svatební šaty poseté diamanty. Přijetí u dvora neproběhlo dle Šarlotiných představ, byla vnímána jako outsider, který nezapadá. Právě tato životní etapa Šarlotina života inspirovala filmaře výše zmíněného seriálu.
Ačkoliv sňatek Šarloty a Jiřího byl předem dohodnutý, naštěstí si rozuměli. Spojovala je vášeň pro hudbu a divadlo. Rádi také vyráželi na venkov. Mezi jejich oblíbená místa patřily hrad Windsor a královské zahrady Kew. Krátce po svatbě koupil Jiří pro Šarlotu Buckinghamský palác, který dnes slouží jako hlavní londýnské sídlo královské rodiny. Jejich manželství bylo opravdu šťastné a trvalo téměř 60 let. Během té doby Šarlota porodila celkem 15 dětí. Královna se dětem intenzivně věnovala, vzdělávala je a dohlížela na jejich vyučující a vychovatelky. Celkem 13 dětí se dožilo dospělosti, synové Octavius a Alfred zemřeli v dětství.
Královna Šarlota se svými dětmi
Vášeň pro vědu a vzdělání
O královně Šarlotě je známo, že byla velmi vzdělaná a zapálená pro vědu. Obklopila se tehdy špičkami z různých oborů. Ke dvoru byli zváni například botanici Joseph Banks, Daniel Solander a John Lightfoot, geolog Jean Andre de Luc, dále také spisovatelé a další přírodovědci. Nejvíce ji zajímala botanika, ráda rostliny řadila do herbářů či kreslila. V zahradách Kew pěstovala celou řadu pozoruhodných květin, dnes je na tomto místě velmi známá botanická zahrada. Společně s manželem podporovali učence té doby. Královna Šarlota si také dopisovala s vědkyněmi sdruženými ve spolku „Modré punčochy“. V Buckinghamském paláci byla za jejich éry zřízena knihovna, kam mohli badatelé přicházet a zdarma ji využívat.
Oddaná manželka
Během let se u krále však začaly projevovat známky duševního onemocnění. Král Jiří III. Začal trpět manickými záchvaty, při kterých se choval zcela nevhodně. Pro Šarlotu to byla velká rána, jeho chování ji děsilo a znepokojovalo. Duševní choroba jejího manžela se podepsala i na jejich vztahu – ten už nikdy nebyl jako předtím. Pár trávil většinu času odděleně, král byl nějakou dobu vídán pouze lékaři, kteří se snažili jeho stav zlepšit. Šarlotě se ale nezdály některé pochybné metody, například použití pijavic či studené koupele. Z celé situace byla zjevně velmi frustrovaná. Následujících několik měsíců se zdálo, že je král na tom zdravotně lépe.
V roce 1801 se ale záchvaty opět vrátily, a v ještě horší podobě. Král Jiří III. začal být agresivní, a tak se mu Šarlota ve svém zájmu snažila vyhýbat. Manžela prý měla navštěvovat raději ve společnosti druhých. Jeho stav se během let bohužel zhoršoval. Někteří historici jsou toho názoru, že král trpěl dědičnou chorobou zvanou porfyrie. Tou mohli trpět i lidé, kteří byli předlohou pověstí o upírech. Pro tuto vzácnou poruchu metabolismu je totiž typické, že lidé nevycházejí na sluneční světlo, mohou trpět halucinacemi, dále se také chovají agresivně a zmateně. Říká se, že kvůli stresu, který na Šarlotu působil, měly její vlasy úplně zbělat.
Závěr královnina života
Královna Šarlota se o svého manžela starala do posledních sil. Stále však dbala na to, aby s ním nezůstávala o samotě. Autorka knihy pojednávající o skutečném životě královny Šarloty závěr jejího života popsala slovy: „Stále ho sledovala, jak slábne, dokud ji už nepoznával.“ Na devět let se musel jako regent ujmout vlády jejich společný syn. V roce 1818 se stal královně Šarlotě osudným zápal plic, kterému podlehla. Bylo jí tehdy 74 let. O dva roky později skonal král Jiří III., tou dobou již slepý a hluchý. Zajímavostí je, že analýza z roku 2005 ukázala, že se v jeho vlasech našly stopy arsenu. Nelze vyloučit, že mu byl podáván s cílem zmírnit příznaky nemoci, ve skutečnosti se ale mohl stát pravý opak, a arsen mohl chorobu zhoršovat.
Byla skutečně míšenkou?
V souvislosti s královnou Šarlotou se často diskutuje o jejím etnickém původu, konkrétně se řeší otázka toho, zda skutečně byla míšenkou, jak jsou někteří přesvědčeni. Existuje totiž teorie, že mezi její předky patřila i Madragana Ben Aloandro, která byla maurského původu. Ve své době byla milenkou portugalského krále, ten s ní zplodil několik nemanželských dětí. S touto myšlenkou pracuje i výše zmíněný seriál Netflixu, jak říká tvůrkyně show Shonda Rimes: „Vzali jsme myšlenku, že královna Charlotte pochází z černošské portugalské královské rodiny, a použili jsme to.“
Tuto teorii popularizoval zejména historik Mario de Valdes y Cocom, který tvrdí, že „lze vysledovat minimálně 492 linií rodokmenu vedoucích od královny Charlotte k nemanželskému synovi portugalského krále Alfonsa a jeho maurské milence“. Navíc je přesvědčen, že v Šarlotině obličeji lze najít „jemné zabarvení a strukturu obličejových kostí jedinců afrického původu“. S tím však nesouhlasí ostatní historici, patři mezi ně i autorka historických knih Lisa Hilton. Ta považuje výše zmíněná tvrzení za nepodložená. Navíc rozporuje i to, že by se po 500 letech stopy generické výbavy projevily v Šarlotině tváři, to je prý opravdu nepravděpodobné.
