Článek
Karel Köcher se narodil 21. září 1934 v Bratislavě. Jeho matka Irena byla Slovenkou s židovským původem a otec byl Čech. V roce 1939 se rodina rozhodla přesunout do Prahy. Tento přesun zřejmě zachránil život Karlově matce, jelikož v Praze do dokumentů uvedla, že je jen poloviční Židovka, a tak ve výsledku unikla transportu do koncentračního tábora. Celou válku však prožila ve strachu, že si pro ni nacisté přijdou, a své obavy a strachy přenášela i do atmosféry doma. Její vztah se synem byl napjatý.
Byl vynikajícím studentem
Po válce Karel Köcher nastoupil na anglické gymnázium ve Vladislavově ulici, které platilo za prestižní školu. Chodily sem děti podnikatelů i vysoce postavených státních úředníků. Studium na této škole ale Köcher nedokončil. Po komunistickém převratu v roce 1948 se totiž na škole poměry změnily. Vytvořila se zde tzv. „Akční trojka“, které dle Köchera velela Rita Budínová. Toto uskupení začalo psát posudky na ostatní žáky školy. Následně bylo rozhodnuto o tom, že počet tříd se sníží ze dvou na jednu. Karel Köcher byl jeden ze studentů, který byl nucen odejít a hledat si novou školu.
Nepohoršil si však, otec domluvil, že začne studovat na francouzském lyceu v Truhlářské ulici. Po příchodu na novou školu si sedl do lavice s Vladivojem Tomkem. V té době ti dva netušili, jak moc rozdílné jejich osudy budou. Zatímco Vladivoje Tomka v roce 1960 popravili za to, že při odbojové akci proti komunistům zabil vojáka, kterého chtěl odzbrojit, Karla Köchera čekala úplně jiná budoucnost – špiona získávajícího informace pro tehdejší režim.
Po dokončení studia na gymnáziu chtěl Köcher pokračovat ve studiu na vysoké škole. Problémem bylo, že nebyl ke studiu na univerzitě doporučen s tím, že je „nezdravým individualistou“. Köcher se ale nevzdával. Podal si přihlášku na matematicko-fyzikální fakultu, kde cítil největší šanci uspět. V odvolání pak využil svých kontaktů, které nasbíral během studentské brigády, kdy pracoval jako průvodce Pražské informační služby. To stačilo k tomu, aby byl přijat. Ačkoliv o studium matematiky původně neměl až takový zájem, ve škole exceloval. Po dokončení vysoké školy se zapsal k dalšímu studiu – na FAMU. Formálně mu ale nebylo umožněno studium oficiálně dokončit. „Delnická trieda nebude druhé štúdium tolerovať,“ stálo v odůvodnění. Přesto se mu na krátký čas povedlo uchytit se v oboru, pracoval ve zpravodajství Československé televize. Následně se živil jako učitel a posléze jako moderátor rozhlasu.
Špion, který přelstil i CIA
Kariéru v rozhlasovém vysílání byl však nucen přerušit kvůli obvinění ze znásilnění, kterému v té době čelil. Dodnes Köcher popírá, že by měl s danou dívku pohlavní styk. Celý případ se dostal až k soudu, od kterého Köcher odešel s podmínkou za narušování mravní výchovy mládeže. Následně se ale mohl rozloučit s prací v rozhlasu. Načas pracoval jako hlídač, pak se mu podařilo uplatnit se jako redaktor. Na počátku 60. let ale začal seriózně uvažovat o emigraci. Myslel si, že by cesta mohla vést skrze práci pro rozvědku. Maloval si, jak jej pošlou do zahraničí, a on při nejbližší příležitosti uteče.
Členem rozvědky se stal v roce 1963. Veden byl jako Pedro, což byla jeho přezdívka z dětství. V počátcích práce u tajné služby se seznámil se svou manželkou Hanou, rozenou Pardamcovou. Prozradil jí, že je tajný agent, což Hana přijala a začala se této práci učit s ním. V roce 1965 byl Köcher informován o tom, že jej hodlají nasadit ve Spojených státech amerických s cílem, aby se infiltroval do CIA. To znělo jako smělý plán, ale Köcher se úkolu ani trochu nezalekl a ihned souhlasil. Spolu s manželkou Hanou přicestovali do USA ještě téhož roku, přičemž se vydávali za uprchlé disidenty. Podařilo se jim dobře se začlenit a nepadl na ně stín podezření, že by chystali něco nekalého.
Díky skvělým jazykovým schopnostem dostal Köcher práci v rádiu Svobodná Evropa. K tomu ještě začal studovat na dvou univerzitách a v roce 1970 získal doktorát. Téhož roku bylo Köcherovi a jeho manželce Haně uděleno americké občanství. V roce 1972 se mu podařilo začít pracovat pro CIA, doporučit jej měl politolog Zbigniew Brzezinski, ale v tiskovém prohlášení jeho kancelář uvedla, že si na nic takového nevzpomíná. Pracoval jako analytik a překladatel. Zprávy předával rovněž i sovětské tajné službě KGB.
Odmítá, že by informace získával na swingers party
V této době žili manželé Köcherovi velmi zajímavým společenským životem. Navštěvovali různé noční kluby, včetně naturistického. V médiích se během let objevily informace o tom, že měl Köcher získávat informace i na swingers party. „Koecher měl neobvyklý způsob získávání utajovaných informací, navštěvoval sexuální večírky,“ píše americký novinář Ronald Kessler ve své knize The Bureau: The Secret History of the FBI.
Na webu CIA lze zase nalézt text z roku 1987, který napsali američtí novináři Rudy Maxa a Phil Stanford. V textu se mimo jiné píše: „Občas je sex používán jako předehra pro vydírání, nebo získání důvěry zdroje. Avšak Karel a Hana tomu dali novou podobu. V době, kdy Karel Köcher pracoval pro CIA ve Washingtonu a New Yorku, spolu s manželkou byli náruživými návštěvníky swingers party chodícími do klubů, kde si lidé vyměňují partnery. A mezi těmito návštěvníky swingers byli i jiní vedoucí zaměstnanci CIA.“ Köcher ale tvrdí, že jsou to výmysly a dlouhé roky tato nařčení odmítá.
Výměna na „Mostě špionů“
V roce 1976 obdržel Köcher pozvání od rozvědky, aby přijel zpět do Československa. Následně byl po příjezdu požádán, aby vystoupil proti disidentům, což odmítl, ač mu prý bylo vyhrožováno i fyzickou likvidací. Nakonec mu bylo dovoleno vrátit se zpátky do USA. Köcher se však natolik strachoval, že se mu československá tajná služba bude mstít, že radši sám u CIA podal výpověď. Stále měl však prověrku, a tak se nadále živil jako překladatel tajných dokumentů. Nicméně ocitl se v hledáčku CIA, která jej začala odposlouchávat.
Brzy byl Köcher prozrazen. Čekal ho soud, který mu vyměřil doživotí. Zatčena byla i jeho manželka Hana. Naštěstí tomuto trestu unikl, když v roce 1986 došlo k výměně na Glienickém mostě, který sloužil jako místo pro výměnu vězňů a špionů od roku 1962. Manželé byli zbaveni amerického občanství a doživotně vykázáni. Po skončení práce u tajné služby pracoval Köcher na Federálním ministerstvu vnitra a pak také v Prognostickém ústavu ČSAV. Po Sametové revoluci se stáhl do ústraní a začal psát pro časopis East European Newsletter. Když se ohlédne zpátky, myslí si, že by možná byl šťastnější jako filmař. V roce 2015 vyšla kniha mapující život Karla Köchera s názvem Český krtek v CIA: cesta Karla Köchera. Autorem knihy je český novinář Vladimír Ševela. V roce 2016 byl o Köcherovi natočen dokumentární snímek Rino – příběh špiona.
Zdroje: Hospodářské noviny, Paměť národa, The Guardian, CIA, Blesk, History, Wikipedia – heslo Karel Köcher, ŠEVELA, Vladimír. Český krtek v CIA: cesta Karla Köchera z STB přes americké tajné služby do Prognostického ústavu. Praha: Prostor, 2015. ISBN 9788072603206
