Článek
Když dnes uslyšíme pojem Galapágy, spojíme si ho s ochranou přírody, endemity či Charlesem Darwinem, zakladatelem evoluční biologie. Kdysi by si lidé ale při vyřčení jména tohoto souostroví vybavili možná i něco jiného. V průběhu staletí se jeden z ostrovů, Floreana, stal útočištěm pro piráty a velrybáře. Ve 30. letech 20. století sem pak začali přicházet první osadníci. Byl to například německý doktor Friedrich Ritter se svou partnerkou Dore Strauch, kteří na ostrov přišli, aby měli klid od lidí. Chtěli okusit život beze spěchu a moderních výdobytků. Často chodili zcela nazí, na Floreaně si vytvořili svůj tropický nudistický ráj po vzoru Adama a Evy. V Evropě jejich životní styl ve stylu trosečníka Robinsona Crusoe vzbudil pozdvižení, ale i zájem o tento životní styl.
V té době ale nebylo možné, aby se tam přistěhoval kdekdo, bylo potřeba získat povolení od ekvádorské vlády, to se ale posléze několika dalším lidem podařilo. Publikované snímky brzy zaujaly další rodinu. Jmenovali se Wittmerovi. Na ostrov zanedlouho rozhodli také přestěhovat. S Fridrichem Ritterem a Dore Strauch se rychle skamarádili, zároveň si však každý pár hleděl svého. V té době na Floreaně ještě panovala harmonie. To se ale změnilo 15. října 1932, kdy na ostrov přijela samozvaná „baronka“ Eloise Wehrborn de Wagner-Bosquet spolu se svýma dvěma milenci Rudolfem Lorenzem a Robertem Phillipsonem.
Snila o vybudování luxusního hotelu
Eloise byla pro ostatní osadníky tak trochu záhadou, dodnes se toho o jejím životě příliš neví. Vědec Waldo L. Schmitt, který se o její případ zajímal, přišel se svou vlastní teorií, kým tajemná kráska měla být. Dle jeho verze pracovala za první světové války jako sekretářka, pak přišla o práci, a nevěděla, co dělat. Nakonec si našla práci v kabaretu, kde se setkala s obchodníkem Bosquetem. Toho okouzlila a posléze se vzali. Bosquetova matka však měla dávat najevo, že sňatek neschvaluje. Chopila se tedy iniciativy a rozhodla se Eloise najít jiného ženicha. Aby v očích potenciálních nápadníků byla Eloise atraktivnější, měla ji představovat jako baronku. Nakonec se matčina snaha vyplatila, došlo k rozvodu. Nový život chtěla Eloise začít s Lorenzem a Phillipsonem, kteří se zrovna chystali do Floreany. Jestli je tato verze jejího životního příběhu ta správná, ale dodnes nevíme.
Na rozdíl od ostatních ostatních přistěhovalců, kteří sem přijeli žít pokojný život v klidu a míru, měla Eloise zcela jiné plány. Na Floreanu přijela poté, co se v tisku dočetla, že se v okolí ostrova prohání na svých lodích milionáři, kteří zvědavě pokukují po místních, jelikož je fascinuje jejich životní styl. Baronce v ten moment došlo, že by se z místa mohl stát turistický ráj, a tak začala snít o tom, že zde vybuduje luxusní hotel Hacienda Paradiso. Tehdy se o ni začal zajímat americký tisk, který ji nazval „císařovnou z Floreany“.
Císařovna okouzlila turisty
Ačkoliv je exotický ostrov Floreana lákavý už sám o sobě, turisty a průzkumníci sem přijížděli obdivovat i něco jiného než jen krásy přírody. Vědělo se totiž, že Eloise se často po plážích prochází jen spoře oděná a s pistolí za pasem. Někdy také měla v ruce bič. Návštěvníky měla vždy nadšeně zdravit. Její nespoutanost a divokost muže fascinovala. Americký obchodník George Allan Hancock se do Eloise zakoukal natolik, že dokonce natočil krátký film s názvem Císařovna z Floreany, ve kterém si Eloise zahrála.
Trable v ráji
Ačkoliv se vše mohlo zdát zalité sluncem, brzy se objevily první mráčky. Jakmile na ostrov přišla Eloise se svým doprovodem, začalo se do té doby pokojné sousedské soužití bortit jako domeček z karet. Existovalo hned několik konfliktních linií, nejčastěji se hádali o vodu a území. Kromě hádek mezi sousedy nastal také konflikt uvnitř milostného trojúhelníku. K Lorenzovi se baronka měla chovat zle, a tak prý často hledal útočiště u Wittmerových.
Záhadné zmizení
Dne 27. března 1934 Eloise spolu se svým milencem Phillipsonem záhadně zmizela beze stopy. Poslední, kdo měl pár vidět, byla sousedka Margaret Wittmer, který vypověděla, že měli plout směrem na Tahiti. To je ale v rozporu se svědectvím Dore Strauch, která tvrdila, že v noci slyšela výkřik, který trval dlouho u dobu. Žádnou loď si nevybavuje. Z ostrova zmizel i Lorenz. Nakonec byla nalezena tři těla na ostrově Marchena. Jedno z nich patřilo Eloise, opodál ležel Lorenz a našlo se i tělo kapitána Nyggeruda. Po Phillipsovi nebylo však ani památky. Před smrtí byl vztyčen signální prapor, to už posádce ale nepomohlo. Zřejmě všichni na ostrově zahynuli hladem a žízní.
Nedlouho poté zemřel i Friedrich Ritter, otrávil se jídlem. Někteří podezírali jeho milenku, že kuře otrávila, tato spekulace se však nepotvrdila. Dore Strauch nakonec na Floreaně také nezůstala, vrátila se do Německa. Na ostrově nakonec zbyli jen Wittmerovi. Paradoxně to byli oni a ne Eloise, kteří si na ostrově otevřeli hotel.
Je tedy možné, že se Eloise vzdala svého snu postavit na Floreaně hotel a snažila se odplout z ostrova na Tahiti, kde by se svým milencem začala od nuly? Pronásledoval je snad nahněvaný Lorenz, a došlo k potyčce? Spekuluje se i o tom, že Eloise mohla být najatou japonskou špionkou a celá záležitost s hotelem na Galapágách měla být jen zástěrka, ve skutečnosti mohla jet na souostroví s cílem získat informace. Mohlo to být celé ještě úplně jinak? Jestli je některá z verzí pravdivá, se už nikdy nedozvíme, lze se jen dohadovat, co se tehdy na Floreaně odehrálo.
