Krásná medička Sophia zmizela před lety v Ugandě: Našly se jen cáry jejího oblečení na stromech

Sophia Koetsier se narodila roku 1993 v hlavním městě Nizozemska, Amsterdamu. Zde spolu se svou rodinou i vyrůstala. Příbuzní ji popisují jako ambiciózní, společenskou a entuziastickou dívku plnou elánu. Původně chtěla být herečkou, ale po absolvování gymnázia se nakonec rozhodla podat si přihlášku na medicínu. Povedlo se jí v přijímacím řízení uspět, a tak si mohla začít plnit svůj sen. Poté, co zdárně dokončila tříleté studium, rozhodla se dát si od studia trochu volno, a školu načas přerušit. Určitě ale měla v plánu se vrátit a absolvovat studium celé. Jen ji lákalo zažít také dobrodružství, cestovat a poznávat svět. Jelikož se v budoucnu chtěla specializovat na tropickou medicínu, začala hledat stáž v africké zemi. Volba padla na východoafrickou Ugandu, kam mohla vyjet v rámci programu mezinárodní organizace AIESEC.

Do země přiletěla 30. srpna roku 2015. V rámci stáže Sophia bydlela s dalšími Nizozemci ve studentském domě, byli zde ubytovaní i místní. Příbuzným se pravidelně ozývala, každý týden od ní dostali dopis, ve kterém jim nadšeně líčila, jaká dobrodružství v Africe zažívá a jak se jí vede v rámci nemocniční praxe. Místní kulturu si hned oblíbila, dokonce natolik, že se naučila komunikovat v tamním jazyce. Dne 22. října roku 2015 se její stáž uchýlila ke konci.

Srdečně se rozloučila se všemi v nemocnici, ale domů se ještě vracet nehodlala. Měla v plánu cestovat po Ugandě a poznat více její kulturu a vyhlášená místa. Hned další den spolu se třemi přáteli vyrazila za dobrodružstvím. O šest dnů později skupina kamarádů přijela do národního parku Murchison Falls. Na místo dorazili v podvečer, kolem šesté hodiny. Zastavili před budovou, kde se měli ubytovat. Když vyložili věci z auta, oznámila jim Sophia, že si jen odskočí na toaletu a hned se vrátí. To ovšem bylo naposledy, kdy byla viděna živá.

Když se mladá studentka ani za čtvrt hodiny nevrátila, začali si její přátelé o ni dělat starosti. Přece jen je tento národní park domovem různých divokých zvířat – goril, hrochů, lvů, leopardů nebo třeba buvolů. Dalším důvodem, proč se obávali, že se jejich kamarádce mohlo něco stát, bylo její zvláštní chování. Sophia totiž trpěla bipolární poruchou, a tak se občas chovala nepředvídatelně. Její matka popsala, že v manické fázi byla velmi aktivní, téměř nespala a vyhledávala společnost cizích lidí. Toho dne volali Sophiini přátelé její matce Mariji Slijkerman hned dvakrát, protože měli o svou kamarádku starost. Marije Slijkerman následně kontaktovala průvodce, pana Kijjambu, který měl skupinu na starost, aby Sophii odvezl do nemocnice. Ten ale z neznámých důvodů neuposlechl.

Když dívka zmizela, její kamarádi dali vědět strážcům parku, že se pohřešuje. Našel se svědek, pracovník národního parku, který ten den viděl dívku jít směrem k latríně. V ruce prý držela prázdnou láhev od minerální vody. To bylo naposledy, kdy ji někdo viděl živou. Ačkoliv se pátrání rozběhlo téměř okamžitě, nepřineslo ten den žádné výsledky. Už se totiž stmívalo, což hledání ztracené dívky komplikovalo.

Dalšího dne byla u řeky nalezena ona prázdná láhev na vodu, kterou Sophia nesla, když ji potkal pracovník parku. Následující ráno přineslo další stopy. Byly nalezeny Sophiiny osobní věci a také oblečení. Věci byly roztroušené kolem řeky, našla se roztrhaná bankovka, boty, kabelka. Nejpodivnějším nálezem je ovšem její oblečení, které roztrhané na cáry viselo na stromech. Podivné bylo i to, že její kalhotky visely ve výšce pěti metrů. Je důležité zmínit, že na žádném z předmětů se nenacházela krev. Lze tedy předpokládat, že za zmizením dívky nestál útok zvířete. Dne 4. listopadu 2015 se do pátrání zapojil i nizozemský tým. Matka dívky, Marije Slijkerman tvrdí, že má podezření, že s důkazy mohlo být manipulováno, stejnou domněnku prý měli vyřknout i někteří nizozemští vyšetřovatelé.

Co se tedy ale onoho osudného dne stalo, kam Sophia zmizela? Teorií se vyrojilo hned několik. Ta první předpokládá, že Sophia byla ve velmi špatném psychickém rozpoložení, a v důsledku duševních potíží mohlo dojít k tomu, že se rozhodla spáchat sebevraždu. Druhá verze rovněž předpokládá, že Sophia měla manickou epizodu, a mohla se ztratit, zranit nebo třeba spadnout do řeky, a v důsledku toho zemřít. Proč by ale rozervala své oblečení a věšela ho na stromy? Nabízí se i cizí zavinění. K jeho prokázání by mohla významně přispět analýza DNA, ta však byla provedena pouze velmi omezeně, k tomu, aby se určilo, že věci skutečně patřily Sophii. Detailnější rozbor si její matka nechala udělat na vlastní náklady.

Ten byl byla proveden v roce 2023, a přinesl velmi podstatné zjištění. Na věcech se našla mužská DNA, přičemž bylo potvrzeno, že nepatří ani nikomu z pátracího týmu či dalším osobám, které by nechtěně mohly v rámci vyšetřování na věcech svou DNA zanechat. Toto nové zjištění vyvrací teorie o sebevraždě, útoku divokých zvířat či nehodě. Kdo byl ale onen neznámý muž? Profesorka kriminologie Claire Ferguson působící na univerzitě v Queenslandu se domnívá, že daná osoba dost dobře znala tamní terén a prostředí. Nabízelo by se „proklepnout“ seznam ubytovaných ve studentském centru, ale bohužel ugandská policie opomenula zajistit seznam osob, které tam v době zmizení dívky byly vedené.

„Bot“ měla udělat tamní policie více, alespoň to tvrdí matka medičky. Například prý měli na místě i psy, ale nepodali jim nic se Sophiiným pachem. Sophiina matka se nikdy nevzdala naděje na to, že její dcera žije. Do Ugandy se během let opakovaně vracela a shromažďovala důkazy. Povedlo se jí zjistit, že v době zmizení její dcery byli na výcviku v dané oblasti přítomní i ugandští vojáci. Také se jí podařilo získat podporu ugandského prezidenta Museveniho, který jí přislíbil pomoc s pátráním.

Případ je řešen i soudně, průvodce Kijjambu byl obviněn z toho, že v té době neměl platnou průvodcovskou licenci a ignoroval nevyzpytatelné chování Sophie Koetsier. Sedmého prosince roku 2025 by Sophia oslavila své 32. narozeniny. Rodina k této příležitosti na stránkách věnovaných pátrání po Sophii uvedla: „Nevíme, jestli tato nejistota někdy skončí, jestli se Sophia někdy vrátí domů. Víme ale, že nic nedělat není možné. Budeme se dál snažit dělat, co bude v našich silách, abychom zjistili, kde je, co se s ní stalo. Tolik se toho ještě neučinilo, zázraky se dějí a naděje je věčná. Pokud nic není jisté, všechno je možné.“

Zdroje: FindSophia, Monitor, Ghana Web, Yahoo News, Hypefresh