Krutý experiment Harryho Harlowa ukázal důležitost mateřské lásky: Opice bez ní velmi trpěly

Jeden z nejznámějších psychologů 20. století, Harry Frederick Harlow, proslul díky svým experimentům prováděných na opicích. Jeho pokusy jsou dodnes vnímány jako kontroverzní. Zejména ten, který se snažil zjistit více o poutu mezi matkou a jejím potomkem. V 50. letech minulého století, kdy svůj experiment na opicích prováděl, bylo mateřství vnímáno odlišně než dnes. Mělo se za to, že stačí zajistit základní potřeby kojence, tedy například stravu, čistotu, teplo, a to dítěti stačí ke spokojenosti. Někteří psychologové té doby dokonce rodičům radili, aby své potomky příliš „nerozmazlovali“ tím, že je budou konejšit, hladit, objímat. Pokus a pozdější poznatky z oboru psychologie však ukázaly, jak velký omyl to byl.

Pro své pokusy si Harry Harlow zvolil opice rodu makak rheus. Jejich mláďata umístil do „Klece zoufalství“, kde si mohla vybrat mezi dvěma typy neživých „matek“. První „matka“ byla vyrobena z měkoučké froté látky příjemné na dotek, ale neposkytovala opičce žádné jídlo. Druhá „matka“ stravu nabízela, ovšem byla vyrobena z kovového drátu. Ačkoliv by někteří psychologové té doby předpokládali, že mládě bude preferovat drátěnou „matku“ nabízející kojeneckou láhev, nestalo se tak. Mnohem více času opičky trávily u látkové „matky“, ke které se tulily a vždy se k ní vracely.

Mláďata látkovou „matku“ vnímala jako svou jistotu. Harry Harlow zkoušel do klece dávat nové předměty, aby viděl, jak opice zareagují. Nejprve se vždy přivinuly k látkové „matce“, až pak se odvážily si prohlédnout daný objekt. Pokud jim byla tato látková náhrada skutečné matky odebrána, začala být mláďata ve stresu a vystrašená. Své pocity projevovaly opice naříkáním a křikem. Některé z opic běhaly jako smyslů zbavené po kleci a svou „maminku“ hledaly. V momentě, kdy byla froté „matka“ do klece navrácena, opice ji za žádnou cenu nechtěly opustit. Dokonce byly několik dnů ostražité a nezajímaly se ani o nové předměty, které Harry Harlow do klece umístil. Bezpečí převážilo nad možností objevování a seberozvoje. A ještě je zde jeden zajímavý fakt, mláďata která vyrůstala jen s drátěnou „matkou“, tedy ve stresujícím prostředí, častěji trpěla problémy s trávením a měla průjmy.

Experimenty Harryho Harlowa byly ve své době klíčovým průlomem, jelikož ukázaly světu, že mateřství nerovná se pouze zajišťování primárních pudů kojenců. Z jeho zjištění vyplývá, že kontakt potomka s matkou (nebo jiným primárním pečovatelem) je nesmírně důležitý, dává dítěti totiž pocit bezpečí, podněcuje jej k objevování světa a poskytuje také uklidnění. V článku hovoříme o matkách, ale pečovatelem může být i jiná osoba, která s kojencem tráví čas. Ze studií vyplývá, že v prvních měsících života tíhne většina dětí k matce (71 procent), ale v 18 měsících věku už mají děti silné pouto i s dalšími lidmi, například otcem, prarodiči, rodinnými přáteli, sousedy.

V té samé době zkoumal tuto oblast i anglický psychoanalytik John Bowlby, který také došel k závěru, že mateřská deprivace je velkým problémem a negativně ovlivňuje psychický vývoj dítěte. Dále také došel k tomu, že se jen velmi těžko odstraňují důsledky mateřské deprivace. Na poznatky Harlowa a Bowlbyho posléze navázala americká psycholožka Mary Ainsworth, která vypracovala způsob, jakým zjišťovat vazby mezi rodičem a dítětem.

Ačkoliv nelze zpochybnit přínos výzkumu Harryho Harlowa, zaznívá i kritika. Ta se v první řadě týká aplikovatelnosti výzkumu na lidské chování. Lze vůbec poznatky z experimentů na opicích takto snadno aplikovat i na náš druh? Tuto otázku si pokládají někteří psychologové. Také odborníci upozorňují na to, že Harry Harlow podcenil vliv ostatních faktorů. Velkou roli ve vztahu podle nich hraje například temperament dítěte či rodiče. Další jeho kritici mu oprávněně vytýkají, že tento výzkum byl neetický a krutý. Zvířata musela při experimentech velmi emocionálně strádat, a to nejen u tohoto pokusu. Harry Harlow zkoumal například i vliv izolace na opice, kdy došlo k tomu, že jedinci oddělení od ostatních se začali chovat agresivně, sebepoškozovali se, nebo jen zírali do prázdna.

Zdroje: Verywell Mind, MUNI, All That's Interesting, Positive Psychology