Článek
Rutinní let 5390 se pro jednoho z pilotů změnil v noční můru
Měl to být rutinní let z letiště v Birminghamu do španělské Malagy, ten se ale dne 10. června 1990 změnil v noční můru pro jednoho z pilotů. Dvaačtyřicetiletý kapitán Timothy Lancaster byl v té době již zkušeným pilotem, měl nalétáno přes 11 000 hodin. Druhým pilotem byl toho osudného dne 39letý Alastair Atchison. Na palubě letadla se nacházeli i 4 stevardi a 81 pasažérů. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by při letu měly nastat nějaké potíže. V 8:20 místního času se letoun vznesl do oblak, piloti si posléze uvolnili ramenní popruhy a Timothy Lancaster i břišní pás.
Letušky zrovna chystaly jídlo, když celé letadlo zadunělo. Rána byla způsobená tím, že se levý panel čelního skla oddělil od přední části trupu, stalo se tak na straně, kde seděl kapitán Lancaster. V důsledku nastalé dekomprese byl pilot vysán ven z letadla, přičemž horní částí těla visel ven, kde bylo jeho tělo vystaveno extrémnímu tlaku a chladu. Stevard Nigel Ogden se do pilotní kabiny původně přišel zeptat, zda nechtějí něco k snědku, když ale viděl, co se tam děje, rychle přispěchal na pomoc, a držel pilota za opasek. Za chvíli dorazily i letušky, které zajistily poletující předměty a posléze začaly připravovat cestující na nouzové přistání.
Timothy Lancester byl vysán z letadla ven, přesto přežil
Jeden by řekl, že hrůzně vypadající situaci neměl šanci kapitán letadla přežít. Jeho hlava bouchala o trup letadla, a posádka si byla téměř jistá, že ho nedovedou zachránit. Druhý pilot ale nařídil, aby ho posádka neustále držela, jednak stále byla naděje, že přežije, ale také kdyby tělo pustili, mohlo by teoreticky způsobit další škodu na letadle, což Atchison nemohl dopustit. Stevard Nigel Ogden k tomu později řekl: „Jeho tvář bouchala o okno a krev mu tekla z nosu a z boku hlavy, mával pažemi. Nejděsivější bylo, že jeho oči byly doširoka otevřené. Na ten pohled nezapomenu, dokud budu žít.“ Timothy Lancaster o svém zážitku promluvil v dokumentární sérii Mayday. V tu chvíli ho prý tolik netrápilo, že trčí ven z letadla, ale největší problémy mu činila dechová tíseň.
Druhý pilot Alastair Atchison se nakonec dohodl na nouzovém přistání v Southamptonu. Přistání naštěstí probíhalo „jako po másle“, a nikdo další nebyl zraněn. Jakmile letadlo dosedlo, převzali si kapitána Lancastera do péče zdravotníci. Jako zázrakem přežil, i když byl trupem ven z letadla více jak 20 minut. V nemocnici zjistili, že má četné omrzliny, pohmožděniny a zlomeninu paže. Byl také ve velkém šoku. Naštěstí se ze svých zranění dovedl zotavit. Byl 5 měsíců v pracovní neschopnosti, pak se ale k pilotování vrátil. Svou kariéru v komerčním letectví ukončil v roce 2008. Pilot Alastair Atchison, který dovedl s letadlem v pořádku přistát, si za svůj um následně vysloužil leteckou cenu Polaris i pochvalu od samotné královny. Jako pilot působil až do roku 2015. Stevard Nigel Ogden trpěl posléze posttraumatickou stresovou poruchou. V roce 2001 kvůli zdravotním problémům z práce odešel.
Takovýto incident samozřejmě musel být důkladně prošetřen. Chybělo málo, a tragédie mohla být mnohem větší. Později bylo zjištěno, že pro montáž čelního škola byly nevhodně zvoleny šrouby s příliš malým průměrem. V důsledku působení velkého tlaku poté, co letoun nabral výšku, šrouby vyletěly a čelní sklo se uvolnilo. Bylo zjištěno, že se tak stalo kvůli nedodržení pokynů od British Airways v dokumentaci. Čelní sklo bylo montováno narychlo a nebyla dodržena nařízení ohledně šroubů, což byla trestuhodná chyba. Vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že „místní vedení letiště v Birminghamu je odpovědné za to, že přímo nemonitoruje pracovní postupy vedoucího údržby směny“. Stroj byl následně opraven a vrácen do provozu.
Zdroje: Daily Mail, Business Insider, Wikipedia – British Airways Flight 5390
