Nadějný jezdec MotoGP Marco Simoncelli: Chtěl být jako Rossi, ale zahynul pod jeho koly

Marco Simoncelli se narodil 20. ledna 1987 v italském městě Cattolica, kterému se také přezdívá „královna Jadranu“, jelikož se nachází v provincii Rimini, hojně navštěvované turisty. Jeho rodiče zde provozovali obchod se zmrzlinou. Jeho otec byl vášnivým motorkářem a Marco byl už od malička vedený k tomuto sportu. Svou první motorku dostal Marco ve 4 letech jako dárek pod stromeček. S motorsportem začal jako malý, v sedmi letech už závodil. První úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Když mu bylo 12 let, podařilo se mu zvítězit v italském šampionátu Minimoto. O rok později si v motocyklovém sportu připsal další úspěch, a to když se v Minimoto stal vicemistrem Evropy. Ve svých 15 letech závodil na mistrovství Evropy, ze kterého si přivezl vítězství.

Záhy se stal členem týmu Matteoni Racing, tehdy začal používat číslo 58, které je s ním už navždy spjaté. Jako jezdec byl Marco velmi soutěživý, jeho otec o něm hovořil jako o velkém bojovníkovi. Vědělo se o něm, že se nebojí jezdit na hraně a že se v cestě za vítězstvím nedrží zpátky. Někdy jeho netrpělivost a odvážný styl jízdy vedly k chybám, ale z těch se Marco Simoncelli uměl poučit. V roce 2004 přestoupil k týmu Rauch Bravo, a krátce nato si připsal další vítězství, když v roce 2005 ve španělském Jerezu získal první místo. V roce 2006 se stal součástí týmu Metis Gilera a téhož roku obsadil šesté místo ve Velké ceně Číny v Šanghaji. Ačkoliv mu titul „Nováčka roku“ o pár bodů unikl, už nikdo neměl pochyb, že Marco Simoncelli je velmi talentovaný jezdec s velkým potenciálem.

To potvrdil v roce 2008, kdy vyhrál Velkou cenu Itálie, Velkou cenu Katalánska a Velkou cenu Německa. Téhož roku ještě navíc zvítězil i na mistrovství světa. Jenže v roce 2010 se mu smůla začala lepit na paty. Ačkoliv konečně jezdil třídu MotoGP, sezóna mu nezačala úplně šťastně. Na malajském motoristickém okruhu v Sepangu se ještě před začátkem sezóny dvakrát vyboural, přičemž mu při jednom z pádů praskla helma. Navíc začal jezdit s týmem Gresini Honda a první část sezóny si teprve zkoušel zvyknout na nový motocykl. Na mistrovství světa MotoGP skončil celkově osmý.

V roce 2011 se zdálo, že by se Marco Simoncelli opět mohl vracet na vrchol. V létě toho roku obsadil třetí příčku ve Velké ceně ČR, která se konala v Brině, a podařilo se mu získat druhé místo v Grand Prix Austrálie. Osudným se mu stal závod v Sepangu, kde se 23. října 2011 jela Velká cena Malajsie. Právě na tomto motoristickém okruhu v minulosti v rámci tréninku předtím dvakrát havaroval. Během svého posledního závodu v životě se držel na čtvrté pozici v rámci druhého kola, když se stalo něco nečekaného.

V pravotočivé zatáčce upadl a spadnul přímo pod kola dvěma jezdcům, americkému závodníkovi Colinu Edwardsovi a svému velkému vzoru a kamarádovi, italskému závodníkovi Valentinu Rossimu. Srážce v tak vysoké rychlosti se nedalo předejít. Závod byl okamžitě ukončen. Zatímco Edwards vyvázl jen s vykloubeným ramenem, Marco Simoncelli hrozivou kolizi nepřežil. O jeho život záchranáři marně bojovali 45 minut.

Jeho tělo bylo přepraveno do Itálie, kde bylo vystaveno v divadelní síni v Rimini, kam se s ním jeho fanoušci mohli přijít rozloučit. Přišlo jich odhadem více jak 20 000. Nadějného jezdce si připomněli i další jezdci MotoGP v závěrečném závodě sezóny, kdy se jelo jedno vzpomínkové kolo k uctění památky na Simoncelliho. V roce 2014 byl posmrtně uveden do síně slávy MotoGP a o dva roky později bylo jeho číslo 58 vyřazeno ze všech tříd soutěží. O jeho znovupoužití mají právo rozhodnout jenom pozůstalí. Marcova rodina po jeho smrti založila nadaci, která pomáhá lidem v nouzi.

Zdroje: Wikipedia – Marco Simoncelli, Marco Simoncelli Fondazione, Deník, Motor Sport Magazine, BBC