Článek
Jeho historie sahá do 19. století
Závod Paříž–Roubaix je dnes v cyklistickém světě „pojem“, který zná každý fanoušek tohoto sportu. Hovoří se o něm také jako o „Peklu severu“ či nejtěžším jednorázovém cyklistickém závodu světa. Je to rovněž jeden z nejstarších závodů silniční cyklistiky, jehož historie se začala psát na konci 19. století. Za jeho vznikem stojí dva výrobci textilu, Théodore Vienne a Maurice Perez. Ti přišli s nápadem na cyklistický závod z Paříže do Roubaix, průmyslového města na severu Francie. Aby závod získal patřičnou publicitu, oslovili Louise Minarta, sportovního novináře, kterému se jejich idea velmi zalíbila, a tak o něm řekl i řediteli magazínu, kterým v té době byl Paul Rousseau. Ten chtěl trasu prověřit, a tento úkol svěřil redaktorovi specializujícímu se na cyklistiku, Victorovi Breyerovi.
Závod Paříž-Roubaix, rok 1910
Ten celou trasu poctivě projel, a během toho okusil její náročnost. Jel ve větru a silném dešti, byl promrzlý, špinavý. Nejvíce mu dal zabrat dlážděný úsek, který je dnes již legendární součástí trasy, díky které je závod známý mezi cyklisty na celém světě. Když Victor Breyer projel celou trať, plánoval zpět do redakce poslat telegram, ve kterém chtěl vylíčit úskalí trasy a varovat před konáním takového závodu, jelikož jej považoval za značně nebezpečný. Nakonec se mu to ale rozleželo v hlavě, a upustil od toho.
Obávaný dlážděný úsek
Cyklistický závod Paříž–Roubaix se konal poprvé na v dubnu roku 1896. Ačkoliv měl závod publicitu díky článkům v novinách, zhruba polovina cyklistů se nedostavila ke startu. Hlavní ale bylo, že přišli někteří důležití sportovci a lidé z oboru, například Henri Desgrange, jezdec a jeden z organizátorů Tour de France. Historicky prvním vítězem náročného závodu se stal německý cyklista Josef Fischer. Od té doby se závod koná každý rok, s výjimkou dvou vynechání v čase světových válek. Letos v dubnu proběhne už jeho 122. ročník.
Přezdívá se mu „Peklo severu“
Závod Paříž–Roubaix je právem považován za jednu z největších výzev i pro zkušené cyklisty. Ti na trase dlouhé 257 km musí mnohdy čelit nepříznivým povětrnostním podmínkám – hustému dešti, zimě či jízdě v blátě a také různým druhům terénu, který prověří jejich schopnosti. Není se co divit, že je zde velké riziko úrazu, které se bohužel jezdcům nevyhýbají. Vážný úraz si zde způsobil například francouzský jezdec Philippe Gaumont, který si při pádu zlomil stehenní kost. Stalo se to ve zrádném úseku vedoucím přes nechvalně proslulý Arenbergský les. Tato část trasy se stala osudnou i Johanu Museeuwovi, který na dlažbě upadl tak prudce, že si způsobil vážné poranění nohy s hrozící gangrénou. V jednom ze závodů utrpěl zranění hlavy i známý slovenský cyklista Peter Sagan.
Mezi zraněnými jsou i ženy, které se v současné době účastní závodu Paris–Roubaix Femmes. Například cyklistka Sanne Cant skončila při jednom ze závodů s ošklivou hlubokou řeznou ránou v obličeji. Mezi zranění, která cyklisté v minulosti utrpěli v tomto závodu patří otřesy mozku, rozbitá kolena, vykloubení ramene, zlomeniny paží, řezné rány, pohmožděniny. Jezdcům se také nevyhýbají hromadné pády a poškození jejich drahocenných kol. Letošní ročník se bude konat 12. dubna 2025, a bude ještě těžší než obvykle – organizátoři závodu totiž přidali dva další úseky na kostkách, které jsou největším postrachem jezdců.
Zdroje: Seznam zprávy, Gear Junkie, Wikipedia – Paris–Roubaix,
